Test: Honda Jazz 1,4i okouzlí především vnitřním prostorem

Vzhled zevnějšku je na první pohled téměř stejný jako v případě předchozí generace. Nejvíce změn se událo pod kapotou vozidla, které je oproti předchůdci delší o 55 mm a o 20 mm širší.

Hned na úvod je třeba zmínit největší přednost Jazzu, a tou je prostornost. Uvnitř je spousta místa pro hlavy a kolena cestujících a to i na zadních sedačkách. Vnitřní prostor je navíc velmi flexibilní, zadní sedačky lze velmi snadno sklopit do roviny a vzhledem k výšce vozu se dovnitř vejdou i větší předměty. Už základní objem kufru je dostatečný - bez jediného litru rovných 400 l.

:. Jazz - zadní světla jsou pro malé Hondy typická.foto: Novinky/maž

K dispozici jsou pouze dva čtyřválcové motory i-VTEC 1,2 l (90 k) a 1,4 l (100 k) se spotřebou 5,1 a 5,3 l/100 km v kombinovaném provozu. Škoda, že Honda nenabízí maloobjemový turbodiesel, který náročný evropský zákazník u těchto vozů vyžaduje.

V testu jsme měli silnější z dvojice motorů a sto koní stačilo na rozhýbání Jazzu dostatečně. Když motor s variabilním časováním ventilů řádně vytočíte, neztratíte se ani v dálničním provozu. Spotřeba se v reálném provozu pohybuje kolem sedmi litrů, při lehké noze se dostanete ještě o pár deci níže.

Modely s manuální, pětistupňovou převodovkou jsou vybaveny indikátorem řazení, který vizuálně naznačí, kdy je nejvhodnější okamžik pro přeřazení. U Hondy se tato užitečná drobnost poprvé představila v modelu Accord.

Zmiňovaná pětistupňová převodovka v Jazzu má krátké dráhy a je přesná. Co ovšem zaslouží kritiku je příliš účinný posilovač řízení. Ženám při parkování možná pomůže, při jízdě je ale řízení necitlivé a vazbu od předních kol si můžete pouze domýšlet.

Výhled z vozu není špatný (obzvláště díky bohatě dimenzovanému přednímu sklu), ale přes A sloupky je v některých situacích hůře vidět šikmo vpřed. Problém s výhledem budou mít především menší řidiči, protože sedačka nejde dostatečně zvednout.

Interiér je jednoduchý, ale přehledný a kvalitně zpracovaný. Plasty jsou povětšinou tvrdší, nicméně tříramenný volant i kruhové „budíky“ působí sympaticky, praktická jsou i pohodlná sedadla z veluru.

Podvozek je naladěn spíše na komfort, což u tohoto typu vozidla nepřekvapí. Faktem je, že nerovnosti vozovky velmi dobře pohlcuje. Stopu drží nezáludný podvozek dobře; v extrémní situaci je přirozeně nedotáčivý.

Stejně jako u minulé generace je i u současného Jazzu problém s pořizovací cenou, jenž začíná na bezmála 400 tisících korunách za nejlacinější model. Pravdou ovšem je, že už základní verze je slušně vybavená, ale vyšší pořizovací cena mnoho zájemců pravděpodobně odradí. Je to škoda, protože Honda Jazz je dobře navržené auto, jenž sice nepřináší za volantem příliš požitku a od minulé generace se příliš neliší, ale stále exceluje v jednom důležitém ohledu, totiž v praktičnosti.

:. Honda Jazz vypadá i z profilu pohledně.foto: Novinky/maž