Test Fordu Transit Kombi: kolos pro devět nově s automatem

Transit je se svými šesti metry délky, dvěma a půl metry výšky a více než dvěma metry šířky pořádně velké auto. Na silnici to s ním není tak bezstarostné jako s o dost menším Transitem Custom, který lze řídit a parkovat jako běžné osobní auto. Tohle je velký užitkáč se vším všudy, takže do podzemních garáží nezajedete a na běžném parkovišti zaberete dvě místa za sebou, protože na délku to prostě a jednoduše nevychází.

Nabídka motorizací zahrnuje výhradně naftové dvoulitry; základ má celkem skromných 77 kW (105 k), ovšem točivý moment 360 Nm. Turbodmychadlo je pro všechny tři verze stejné, výkon motoru je omezen softwarově.

To testované, vrcholné provedení se 125 kW (170 k) a 405 Nm předvádělo, že i dvoulitr dovede s takto ohromným autem přiměřeně „cvičit”. Síla motoru nastupuje lehce nad volnoběhem, po lehounkém turboefektu se common-railový čtyřválec žene vpřed mohutnou silou, řadit později než v 3000 otáčkách vlastně ani nemá smysl.

Je to dynamický motor s krásným středem, který ráno okamžitě žhaví a na dodávku je výtečně utlumený. Ke své činnosti potřebuje dolévat AdBlue; nádrž je umístěna hned vedle nádrže na naftu, takže dolévání močoviny je velice snadné.

Nová je automatická převodovka s hydrodynamickým měničem, jež má – stejně jako výborná přímo řazená převodovka – šest rychlostních stupňů. Řazení není kdovíjak rychlé, ale k užitkovému autu to tak nějak patří. Při 90 km/h díky ní točí motor jenom 1800 otáček, dálniční maximum pak znamená 2500 otáček. Řadit lze i tlačítky přímo na hlavici řadicí páky, nás ale více mrzelo, že při zařazení jsme se občas místo automatického režimu D přepnuli rovnou na manuální režim.

Palubní počítač nám ukázal průměrnou spotřebu 8,9 litru, a to jsme občas svištěli po dálnici stotřicítkou; s tímhle monstrem je ale vždy příjemnější rychlost 110, maximálně 120 km/h. Stačí, aby jen trochu foukalo, a poznáte, jak citlivé je tohle auto na boční režim.

Vzhledem k rozměrům nepřekvapí, že vytopit ohromný transit trvá dlouho; pomocníkem je zadní topení, které se ovládá z místa řidiče (samotné topení je umístěno úplně vzadu za třetí řadou sedaček). Úplně nejlepší je pak nezávislé topení se zdvojenou baterií za příjemných 21 tisíc, to pak v mrazivých dnech cenné teplo přichází dříve.

Testovali jsme verzi se dvěma sedačkami v první řadě, existuje i varianta vpředu trojmístná, která pobere nikoliv osm, ale devět pasažérů. Variabilita ale není kdovíjaká a se sedačkami není možné manipulovat – můžete je sklopit v deseticentimetrovém rozsahu (za symbolický příplatek 2900 korun, ale jen v případě druhé výbavy Trend), ale rovinu z nich nevykouzlíte a vymontování je práce, při které se celkem zapotíte.

Pevné sedačky v testovaném provedení mají tvrdší výplň a nabídnou pohodlí jako napevno umístěné sedačky v nějakém linkovém autobuse. Čili nic moc, ale osobní transit je autem pro partu dělníků, kteří potřebují dojet na stavbu a ještě s sebou něco svézt. Na dlouhé cesty to není, jakkoliv místa před koleny je zde dost (a to se nebavíme o předimenzovaném prostoru pro hlavu). Jezdit s osmi ragbisty na palubě není problém.

Z transitu je vynikající výhled, dokonalá jsou i obří zpětná zrcátka s „kamioňáckým” rozdělením na dvě části. Navíc v osobní verzi nemáte na pátých dveřích plech, ale sklo, takže rozměry třeba při parkování dobře odhadnete, příplatková parkovací kamera a senzory vpředu i vzadu jsou samozřejmě příjemným bonusem zvyšujícím bezpečnost. Standardně dodávaný systém start/stop snadno odpojíte tlačítkem vlevo vedle volantu.

Interiér v mnohém připomíná osobní fordy, ostatně všechno, co šlo převzít třeba z fiesty, bylo převzato. Displej multimediálního systému tak působí trpasličím dojmem, samotná intuitivnost je průměrná. Chválíme odkládací prostor na mobilní telefon (ale tak čtyřpalcový, větší se tam nevejde) u řadicí páky, celkově je v transitu dostatek odkládacích prostor a potěší i ergonomie. Co nepotěší, je standardní gumová podlaha, na které vám nohy kloužou jako na zamrzlém rybníku.

Nový motor se Fordu bezpochyby povedl; hodnotit ale můžeme pouze onu nejvýkonnější variantu. Spojení s automatickou převodovkou je příjemné, třebaže stejně dobrá je i verze s manuální skříní. Vadila nám malá variabilita napevno přidělaných sedaček a delší čas nutný pro vytopení interiéru. Sem tam nějaký kovový zvuk užitkovému autu prominete, stejně jako lehké kolébání ze strany na stranu při jízdě po hrbolaté okresce. Osmi- nebo devítimístný transit je samozřejmě specifické auto pro úzký okruh zájemců, své kvality ale bezpochyby má.