Test Fordu Ranger 2.5 TDCi: vyprané montérky

Když jsme se poprvé svezli s Fordem Ranger v rakouských alpách, [celá zpráva] objevili jsme hodně jeho kvalit. Nová generace je sice postavena na starém základu (rám a podvozek), ale vše je odzkoušeno časem a není důvod, proč zásadně měnit. To karoserie a motor doznali změn dost zásadních. Nutno ovšem říct, že k lepšímu.

Testovací automobil byl ve verzi Double Cab, což znamená, že měl čtveřici klasických dveří a pět míst k sezení v interiéru. Teď však tento výrok musíme uvést na pravou míru. Čtyři dveře tu sice jsou a pět lidí se dovnitř skutečně vejde, ale nastupování a vystupování je už složitější záležitost. Zadní dveře jsou totiž o kousek užší a při vysoké stavbě vozu protáhnout nohy mezi předním a zadním sedadlem, když ještě překáží sloupek, je celkem výkon. Ale jak říká staré přísloví, "Übung macht den Meister".

Zato na předních sedadlech je komfortu více než dost. Přepracovaná přístrojová deska se hodně povedla a její užitkovo-osobní tvář je přesně to, co bychom od takového vozu čekali. Najdeme tady i takové příjemnosti, jako je vysouvací stoleček před spolujezdcem nebo v našem případě skolonoměry a kompas na středu přístrojové desky.

Co ukazuje na původní techniku a pracovní zařazení, je dvojice řadicích pák. Ta větší je klasický pětistupňový manuál, ta menší pak řadí čtyřkolku a redukční převod.

Základem pro každý takový vůz by měl být pořádný tuhý žebřinový rám. Ford se této filosofie drží a dobře, že tak. Auto je nádherně tuhé. Odpružení listovými pery je překvapivě komfortní, ovšem testovací auto nemělo na korbě zatížení, což bylo dost znát. Zadek si často uskočil a v terénu na tvrdé uježděné hlíně rajtoval jako hřebec.

Řízení má vůz pohodlné, v terénu tak akorát tuhé, i když na silnici by nevadila větší degrese posilovače.

Na autě nás ale nejvíc překvapil motor. Dvouapůllitrový čtyřválec s variabilním nastavením lopatek turbodmychadla má maximální výkon 103 kW a točivý moment 330 N.m v 1800 ot./min. Motor po naskočení je i přes moderní common rail celkem hlučný, ale postupně umlká a se zvyšující se teplotou a rychlostí už jej neslyšíte. To spíš obtěžuje aerodynamický hluk a valení pneumatik po vozovce.

Nejdřív jsme si mysleli, že pět stupňů na převodovce je málo. Jenže pak jsme jeli do terénu a tady se vážně víc nepotřebuje a cestou zpět jsme vyzkoušeli, co auto dokáže na dálnici. Popravdě řečeno, už dlouho jsme nejeli ve voze, kde by se ručička rychloměru na pětku zapřela do koncové číslice a vůz stále zrychloval.

Konečná hodnota 180 km/h dost nekoresponduje s maximální rychlostí vozu udávanou v technickém průkazu - 158 km/h. Ale dlužno dodat, že zrychlení vozu je dost vágní - na stovku zrychlí (při zařazeném zadním náhonu) za více než sedmnáct sekund.

Když bychom chtěli Ford Ranger za něco opravdu pochválit, tak by to byl vyvážený poměr jízdního komfortu na silnici a terénních schopností mimo ni. Není problém si s autem jezdit po Praze (pokud máte před domem trochu větší místo na zaparkování) a stejně tak i převézt z lesa nějaký ten kubík dříví. Ložná plocha má zvednuté bočnice o 6 cm proti minulé verzi, což se jistě cení.

Pak je tady několik detailů, které člověka potěší i zklamou. Mezi ty radostné patří konstrukce vozu, která i přes větší přiblížení vzhledu k SUV pamatuje na skutečné dělníky. Tak třeba zadní páka otevírání korby či úchyty na upevnění nákladu jsou tak velké, že se s nimi dá operovat i v rukavicích.

To, co nás moc nepotěšilo je ruční brzda, která se vytahuje vpravo pod volantem. Historická konstrukce pak nedává moc možností, jak s táhlem operovat v terénu a pomáhat si při rozjezdech.

A cena? Tak ta patří spíš do té kategorie špatných zpráv. Vůz stojí v základu 629 900 Kč vč. DPH, náš testovaný vůz ve verzi XLT Limited pak "drsných" 864 990 Kč. To konkurence bývá leckdy levnější (třeba Mitsubishi L200), nabízí lepší zrychlení, vyšší výkon motoru, ale jen málokterý konkurent je takhle výrazně zaměřen na užitnou hodnotu.