Test Fordu Mondeo 2.0 TDCi: více než důstojný nástupce

Minulá generace mondea byla výborná. Svému nástupci nasadila laťku tak vysoko, že se všichni obávali, aby jí dokázal následovník překonat. Jenže Ford se úkolu zhostil na výbornou.

To, co jsme chtěli vyzkoušet na automobilu nejvíc, je podvozek. O jeho kvalitách se pěly v tiskových materiálech ódy a první svezení s vozem také neodhalilo nic nedobrého. Testování auta však pokryje větší rozsah zkušeností, než dvacetikilometrový okruh v okolí brněnského autodromu.

Po týdnu ježdění však musíme říct, že takhle povedená kinematika náprav by se měla ohodnotit nějakou cenou. Minulé Mondeo mělo podvozek opravdu výborný, ale to nové jde ještě dál. Báli jsme se, co udělá s jízdními vlastnostmi těžší karoserie, ale... Nic, prostě neudělala nic. Není vůbec cítit, že by nějak znejistěla kola přilepené k silnici.

I když je vpředu těžší turbodiesel, automobil má výrazně neutrální chování a popravdě řečeno, měli jsme chuť se jít i podívat, jestli náhodou na zadní nápravu nevede kardan.

Samozřejmě, že auto se dá utrhnout, lze najít ve volantu lehce "ustřelený" předek, jenže stačí velmi málo (korekce volantem, ubrání plynu) a vše je v "lajně".

Pod kapotou jsme testovali asi nejžádanější pohonnou jednotku - dvoulitrový turbodiesel. Ten náš byl ve výkonnější verzi se 103 kW a 320 N.m. K vozu se hodí opravdu báječně. Má pěkně plynulý zátah od nějakých 1800 ot./min až k maximálním otáčkám. Jeho silnou stránkou je třeba spotřeba, která se u nás ustálila na hodnotě 5,9 l na 100 km (tedy shodná s firemními čísly). Rádi jsme se také zaposlouchali do zvuku, který díky common railu je velmi příjemný.

Malé mínus má ale agregát kousek nad třemi tisíci otáčkami, kde náhle dostane motor jakousi třesavku, jeho bas se rozklepe a v rozsahu asi dvou set otáček zadrnčí v interiéru. Ale pokud můžeme hodnotit jeho sílu - kdo by chtěl sáhnout po slabší verzi 1.8 TDCi s 92 kW, ať to klidně udělá. Náš dvoulitr byl k vozu sice ideální, ale i menší výkon si s autem jistě poradí, jen nebude mondeo tak výbušné.

Když už jsme probrali techniku, pojďme se podívat také na vzhled vozu. Ten je nyní hodně povedený. Mondeo je sice rodinné auto, ale ohlédne se za ním prostě každý. "Šelmovský" design sluší jak Jamesi Bondovi, tak i rodině s dětmi.

Velký kus práce provedli konstruktéři i v interiéru. Velký zavazadelník měl v naší verzi s dojezdovým kolem 528 l, tedy více než dost. Místa na kolena je také hodně, šířka na ramena a lokty se prosti předchozí generaci dokonce zvětšila a i přes svažující se střechu je vzadu na hlavu slušný prostor.

Každé auto má své mínusy. Stejně tak i Mondeo. My jsme je nalezli v interiéru - na přístrojové desce. Naše verze Ghia disponovala obložením, které má imitovat kořenové dřevo. Nejen, že k tak sportovnímu vozu tenhle druh dřeva vůbec nejde, ale také jeho vzhled může vážně konkurovat čínským napodobeninám. Navíc je přístrojová deska pro nás stále vizuálně nepolapitelná.

Je podobná těm z S-Maxu či Galaxy, kde jsme jí kritizovali za nečitelnost stříbrných tlačítek. Ani tady to není výjimka, navíc nám po chvíli začala vadit nesourodost jednotlivých ovladačů.

Linie horních tlačítek je hranatá, pak následuje oblé autorádio a pod ním vykrájená tlačítka klimatizace. Když auto navíc nemá startování tlačítkem, střed desky má nevzhledné "uši", u nás podpořené již zmíněným obložením.