Test Fordu Fiesta po modernizaci: Mrštná rybka

Osmá generace stálice segmentu B – Ford Fiesta se prodává už od roku 1976 – se na podzim loňského roku ukázala v modernizované verzi, v níž přibyly prvky výbavy pro malá městská auta až neskutečné. Třebaže ve světě plném crossoverů by se zdála nejlákavější oplastovaná a o chlup přizvednutá verze Active, na test jsem převzal „civilní“ a sportovně střiženou variantu ST-Line X.

Začněme tím, co je nejvíc na očích – fiestě to po modernizaci neskutečně sluší. Větší maska chladiče s logem a nová světla učinily tvář modernější. Třebaže linky bočních oken pořád trochu připomínají malé MPV, na dveřích ukotvená zrcátka a křidélko na zadním konci střechy jsou jen některými detaily, díky nimž vypadá fiesta opravdu hezky.

Zadním lampám se světelným podpisem protaženým do šířky daří bojovat s dojmem vysokého auta, cením i dvě velké a efektivní couvačky. A pořádná koncovka výfuku zase připomene doby v designu aut nedávno minulé. Je jen trochu škoda té falešné mřížky kolem.

Zajímavé vínově červené barvě zevnějšku se snaží sekundovat prošívání uvnitř a grafika na sedačkách, která patří k verzi ST-Line. Moc jí to ale nejde, odstín je přece jen jiný, ovšem to je detail. Důležitější je, že se v sedačkách dobře sedí.

Samozřejmě jsou vyhřívané, ovšem co už v této třídě tak samozřejmé není, je vyhřívání volantu i čelního skla. Za tyto dva v zimě velmi užitečné prvky odpustím konstrukčně pět let starému vozu, navíc v této třídě, jednozónovou klimatizaci, i když má jinak výbavy habaděj.

Co tu tedy je dál? Elektrické sedačky nikoliv, ale kromě dnes již běžné armády jízdních asistentů a hlídačů třeba automatická světla a stěrače, bezklíčový přístup či adaptivní tempomat. Ten navíc funguje dobře vyjma jediného – velmi pozdě přestává brzdit, když dávám blinkr a přejíždím do levého pruhu, abych předjel pomalejší vůz v pravém. Musím ho vždy pobídnout plynem, abych v tom levém nebyl brzdou.

Je to vůbec možné s pouhým litrovým tříválcem? Tenhle není ledajaký – má 125 koní díky mildhybridnímu systému, pracujícímu s napětím 48 V. Baterii má pod sedačkou spolujezdce, takže nepřijdete o prostor v kufru a můžete tam mít i rezervní kolo, a skýtá několik velkých výhod.

Předně, pomáhá při zrychlování na plný plyn. V displeji, který zaujal místo přístrojového štítu, ukazuje, jestli zrovna pomáhá či dobíjí. A ona pomoc je cítit, třebaže například takzvaný turbolag, tedy prodlevu po sešlápnutí plynu, než se roztočí turbodmychadlo, vymazat nedokáže.

Stejně tak, ba možná ještě víc, je cítit při zpomalování. Právě díky mild hybridu dokáže fiesta velmi obstojně brzdit motorem – samozřejmě dokud není malá baterie nabitá.

Za celý týden jsem se nesetkal s tím, že by se baterie nabila a já o brzdný účinek motoru téměř přišel, ale taky jsem se pohyboval ponejvíce v Polabí a na Pardubicku. V Jeseníkách by to nejspíš vypadalo jinak.

Bystrému oku jistě neunikla páka voliče automatické převodovky. Může ta být problémem? Nikoliv – Ford v roce 2020 u Fiesty nahradil laxní šestistupňový automat sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou, na níž těžko hledat chyby. Plynule se rozjíždí, krásně hladce řadí a na povely plynovým pedálem reaguje svižně.

Své specifikum však přesto má – vůbec nenabízí možnost manuální volby rychlostních stupňů. Na voliči je pozice L, která drží otáčky motoru hodně vysoko pro případ, že byste táhli tunový přívěs do prudkého kopce, nebo naopak potřebovali co nejvíc brzdit motorem při prudkém sjezdu.

Také ve sportovním jízdním režimu drží řídící elektronika otáčky výš, ale pádla pod volantem či možnost manuálního řazení na voliči zcela chybí.

Zmíněný sportovní režim je jedním ze tří, které vůz nabízí. Kromě něj tu je standardní Normal a ekonomický režim Eco. Liší se zejména tím, jak vůz reaguje na plynový pedál – ve Sportu opravdu ostře, v Normalu příjemně citlivě a v Ecu to není o tolik horší. Kromě toho je rozdíl také v barvách a grafice displeje coby přístrojového štítu.

V reálném světě jsem však krajní dva módy spíš jen vyzkoušel, nic jiného než Normal není úplně potřeba. Řízení je v něm příjemné, ani přeposilované, ani zbytečně tuhé, a bryskní odezva přídě na povely volantem dobře ladí s mapováním plynového pedálu. Fiesta je hezky mrštná a působí trochu uličnickým dojmem.

Dobře naladěný je také podvozek, ovšem pouze pokud patříte k fanouškům tužšího odpružení. Snad i kvůli tenkým bočnicím pneumatik nerovnosti dobře cítím – avšak aniž by jízda byla prkenná či snad uskákaná. Podvozek nabízí i velkou míru jistoty v podstatě na jakémkoliv povrchu, a to i když jedete svižně. Dobře odolává nedotáčivosti a mít sedačky lepší boční vedení, vážně by mě tohle auto v zatáčkách bavilo.

To všechno fiesta zvládá se spotřebou okolo šesti litrů při mé relativně těžké noze. Jedete-li zvolna a plynule, není problém se dostat pod pět litrů. Když jsem v pondělí dopoledne auto vracel, za cestu přes celou Prahu chvíli po ranní špičce jsem se dokázal dostat dokonce na 4,5 l/100 km, a to byla trasa do kopce.

Konečně stojí za zmínku světlomety tohoto kousku. Mají nejen technologii LED Matrix, což v této třídě aut nabídne málokdo, ale také „automatické přizpůsobení světel ve špatném počasí“, což má nahrazovat mlhová světla. Bohužel, v mém testovacím týdnu bylo počasí veskrze dobré a přizpůsobení tak nebylo kde zkoušet. Matrixy samotné ale fungují dobře.

Fiesta je pohledná, veskrze moderní a hlavně mrštná rybka, která si skvěle rozumí s městským provozem i venkovskými silnicemi. V testované verzi sice není zrovna zadarmo, ale nabídne hromadu výbavy a věci jako digitální přístrojový štít za 18 tisíc si lze odpustit. A ta absence manuálního řazení nakonec tolik nevadí.