Test DS 4 Performance Line: Elegance na prvním místě

Zdá se, že francouzsko-německá divize koncernu Stellantis nabízí pro každého něco, přinejmenším na platformě EMP V3. Kdo chce německou účelnost, zvolí Opel Astra. Komu vyhovuje se dívat na přístrojový štít přes věnec volantu, nikoliv skrz něj, pořídí Peugeot 308. A komu jde především o francouzský styl a eleganci – a zároveň nemá hluboko do kapsy – sáhne po DS 4.

Nová generace je, moderní mluvou řečeno, na pomezí klasického hatchbacku a SUV-kupé. Ve skutečnosti si představte hatchback, který má světlou výšku použitelnou i pro hrbolatější nezpevněnou cestu na chatu. Nebo pro významně rozmlácenou městskou ulici, kterých je v Praze docela dost.

Po designové stránce se hodí spíš do toho města, kde díky svým designovým výstřelkům, jako jsou třeba zapuštěné chromované kliky nebo vertikální „křídla“ denního svícení v předních rozích, nezapadne do davu tak snadno. V této sportovně střižené verzi je vážně víc hatchbackem než čímkoliv jiným, na notu SUV hraje - byť stále designově - verze Cross s mohutnějším oplastováním.

Performance Line se tedy hlásí o přízeň u těch, kteří se nebojí jít vlastní cestou a obětovat i trochu praktičnosti třeba tím, že jejich auto nebude mít zrovna největší vstupní otvor do zavazadelníku.

Praktičnost hraje druhé housle i v interiéru. Ovladače oken na řidičových dveřích jsou sice krásné, ale když je používám, musím trochu nepřirozeně vytočit ruku. Také dotykový displej na středové konzoli, kterým se přistupuje k šestici zkratek, mrhá svým potenciálem – nefunguje totiž zároveň jako touchpad pro centrální displej.

I vyvolat ty zkratky, které si můžete změnit podle libosti, trvá docela dlouho a poměrně značně odvádí pozornost od řízení. Peugeot je v modelu 308 umístil na druhý displej pod ten hlavní, kde jsou dobře na očích, a je to lepší řešení.

Špičkový není ani prostor na zadních sedačkách, i když s trochou snahy se sem dospělý vejde. Co je naopak řešeno skvěle, je ovládání head-up displeje, sdružené do knoflíku seřizování vnějších zrcátek. Kromě toho si můžete všechny tři displeje – head-up, přístrojový štít i středový displej – všemožně personalizovat a v neposlední řadě stojí za zmínku špičková kvalita materiálů. Právě tady je cena vozu znát.

Za volant DS 4 jsem se posadil již zkraje letošního roku při uvádění novinky na český trh, kdy jsem vyzkoušel základní benzín a diesel, které mají shodně 130 koní. Tentokrát se mi do rukou dostala o téměř sto koní silnější verze Performance Line, a to v týdnu, kdy jsem jezdil zejména dlouhé trasy.

Výborné pohodlí za volantem, skvělé odhlučnění a dobře funkční poloautonomní řízení se tedy bude hodit, říkal jsem si. Nenechte se příliš zmást názvem, Performance Line – zde přesněji v lépe vybavené Performance Line+, ale to znaménko nebudu všude psát – se odlišuje čalouněním interiéru v kombinaci alcantary a látky, jinými koly a také černými detaily exteriéru, není to žádná sportovní verze.

Přesto zvládá s přehledem i svižnější jízdu, dokud je dobrý povrch, nanejvýš s pár menšími nerovnostmi. Podvozek je komfortní, leckdy až houpavý; klidnou jízdou takzvaně „na kochačku“ je naprosto skvělý.

Zároveň ve vyšších rychlostech vás nevyděsí nějakou nečekanou reakcí, ale poměrně významně mu vadí terénní vlny a zlomy v asfaltu. Tím hůř, čím rychleji přitom jedete; v rámci českých limitů je vše v pořádku, ale stíhačkou na německé dálnice DS 4 není. Nutno ovšem podotknout, že ve výbavě tohoto kousku není systém aktivního odpružení, který skenuje silnici před vozem a podle toho volí nastavení. Dá se za něj připlatit.

Vynikající je odhlučnění interiéru jak co do aerodynamického hluku, tak i ostatních ruchů, např. od motoru či odvalování kol. Ruku v ruce s tím jde dobrý audiosystém značky Focal, takže se mi za volantem žije opravdu příjemně.

Stejně musím hodnotit osmistupňový automat a přeplňovanou šestnáctistovku pod kapotou, jejíž výkon 225 koní je tak akorát dostatečný na příjemně svižnou jízdu, a to s nikterak přehnanou spotřebou – průměr rovných osmi litrů za téměř 900 km testu svým dynamickým stylem jízdy považuji za dobrou hodnotu.

Stojí tedy DS 4 za svou cenu, oproti koncernovým sourozencům poměrně vysokou? Pokud hledáte hlavně praktické auto, bude lepší se poohlédnout jinde – i proto, že astru či „třistaosmu“ pořídíte jako kombi. Je-li však pro vás elegance a styl na prvním místě, tak určitě ano, a protože DS 4 má přesně tohle za cíl, splnil své zadání do puntíku.