Test dieselového Mitsubishi Outlanderu: nenápadně půvabný

Jezdil jsem s outlanderem čtrnáct dní a ani za tuto dobu nevím, jestli se mi líbí. Spíše ne, i když červená barva společně s mohutnou (a bohužel příliš chromovanou) přední maskou vypadá výrazně, dovedu si představit, že někdo k vnějšímu designu bude vzhlížet s úsměvem.

Ale hodnotit vzhled je vždy subjektivní, důležitější je, že tohle auto je opravdu prostorné. Vzadu se pohodlně usadí dva, teoreticky tři dospělí a dvě sedačky vzadu můžete využít pro nouzovou přepravu, celkem tedy outlander pojme až sedm lidí.

Zadní sedadla jsou navíc nejenom sklopná, ale i posuvná o 250 mm. A zadní opěradlo lze polohovat. Variabilita je v této třídě nevídaná. Chyběl nám průvlak na lyže, velikost kufru 667 litrů (byť po drobné úpravě za 1200 korun) splní většinu přepravních požadavků. Víko pátých dveří se vyklápí příliš nízko, což je obvyklá bolest asijských výrobců aut. Rezerva je umístěná zespodu.

Interiér je celkově jednodušší, ale dobře smontovaný. Do prémiové kvality Audi má hodně daleko a ovládání je místy lehce zmatené, bytelnost a jednoduchost jsou ale důležité atributy, které některým potenciálním zákazníkům budou připadat důležitější.

Volant se dobře drží a z auta je díky jeho krabicoidnímu tvaru dobrý výhled ve všech směrech. Díky přepracovanému těsnění dveří, tlustším okenním sklům a dalším úpravám je uvnitř příjemné ticho.

Potěší také množství odkládacích prostor, stejně jako užitečná hmotnost kolem šesti metráků (v závislosti na výbavovém stupni). Překvapilo nás pomalé načítání obsahu USB disku.

Jízdní vlastnosti jsou povedené - řízení je přesné a nabídne v dané třídě skoro nevídanou mechanickou odezvu, stejně jako manuální převodovka se šesti stupni (v nabídce je i automat se shodným počtem rychlostních stupňů). Světlá výška 190 mm a samočinně připojitelný pohon všech kol (standard pro všechny dieselové verze) s možností trvalého zapnutí obou náprav dovoluje i výlety mimo silnice.

Funguje to dobře, z auta je cítit robustnost. Podvozek se zadní víceprvkovou nápravou a předním samosvorným diferenciálem (což je u SUV modelů unikát) karoserii pevně drží a je předvídatelný. Snad jen z hlediska komfortu bychom vyměnili efektní 18palcová kola za ta o palec menší. Tlumiče jsou tužší, při rychlé jízdě na okresce to ale nevadí, naopak tady by měkké naladění auto rozhoupalo.

V nabídce jsou tři motorizace, kromě benzínového motoru o výkonu 150 koní zde jsou dvě verze 2,2litrového turbodieselu - naladěné na 150 nebo 180 koní. Diesely máte standardně s pohonem obou náprav, u benzínového provedení musíte za tuto vymoženost připlácet.

I slabší dieselové provedení svým výkonem postačuje, od dvou tisíc otáček se plně projeví jeho 380 Nm. Klidně se převalující motor těží ze svého - dnes už bohužel musíme říci - neskromného zdvihového objemu 2,2 litru.

Vzhledem k rozměrům nečekejte brutální zrychlení, ale pokud nechcete za autem tahat karavan, budete spokojeni. Spotřeba v kombinovaném režimu osciluje mezi sedmi a osmi litry. Holt jde o velké auto s pohonem všech čtyř kol, malou žíznivostí tenhle model nepřekvapí.

Co naopak potěší je pětiletá záruka a dobré už základní ceny, každou chvíli snižované nějakou „akční nabídkou”. Horší jsou možnosti pro individualizaci celkem tří výbavových stupňů, ale i to je pro japonské automobilky typické. Základní výbavový stupeň Intense nicméně obsahuje vše potřebné, připlácí se za vyhřívání předních sedaček. Připlatit si u něj za sedmimístné provedení nebo LED světlomety ale není možné.

Závěr? Je to mechanicky odolné robustní auto, které nabízí skvělou variabilitu, pro městské ulice je trochu nemotorné, má esteticky nevzhledný interiér s neintuitivním ovládáním multimediálního systému. Zkrátka takový lehký nadprůměr. Takže kdybychom na konci testu uváděli hodnocení, získal by 6/10. Kdo bydlí na horách nebo na vesnici, přičte si další dva body.