Test Dacie Sandero Stepway: Venkovský světák

Po krátkém svezení, které kolega s novým sanderem absolvoval na sklonku loňského roku, jsem já dostal modrý stepway na celý týden – a vážně jsem se na něj těšil. Značka Dacia je v Česku velmi oblíbená zejména pro své nízké ceny, ovšem u nové generace sandera by už nemělo být potřeba nic tou cenou omlouvat. Je tomu tak skutečně?

Když k sanderu prvně přicházím, všímám si zajímavé grafiky světel, která mají LEDkové denní svícení i s distinktivním světelným podpisem už v základní výbavě. Ovšem, i v této nejvyšší jsou dálková světla halogenová – ale svítí hezky.

Design denního svícení trochu kopírují zadní lampy, kterým dominuje červená plocha, jak je ostatně u dacií zvykem. Zajímavostí je, že brzdová světla jsou na jejich vnitřní straně, nikoliv vnější – snad pro větší vzdálenost od relativně titěrného blinkru, a tedy jeho lepší viditelnost.

Otvírám dveře a nasedám do příjemně měkké sedačky; nemá kdovíjaké boční vedení, ale to nevadí, sandero stepway není určené k řezání zatáček. Kabina je jednoduchá, prostá kdovíjakých designových výstřelků – je znát, že hlavní roli tady má účelnost.

I přes dominanci tvrdých plastů se tu žije příjemně, zejména díky některým detailům. Třeba ovládání oken je na řidičových dveřích úplně vpředu, takže pro mačkání tlačítek nemusím lámat ruku kdovíkam dozadu. Příjemný je také jednoduchý panel ovládání klimatizace a jednoduchý infotainment, jehož navigace je použitelná spíš jen v nouzi – tím spíš, že systém podporuje zrcadlení smartphonu, skrz nějž si můžu pustit Waze.

Přesto však testovaný kousek dostal držák mobilu, trčící vedle displeje. Zprvu mi přišel jako hloupost, zejména když téměř vůbec nejde nastavit a telefon v něm drží trochu křivě, ale rychle jsem si na něj zvykl a mohl díky němu mít zobrazeny dvě mapové aplikace najednou.

Zpoza volantu také zaujmou některé paradoxy ve výbavě. Třeba hlídání mrtvých úhlů nebo bezklíčový přístup u testovaného kousku najdete, ale přístrojový štít nemá možnost regulace jasu podsvícení. Je prostě denní a noční verze a to je všechno – a ta noční je pro mé oči příliš jasná. Stejně tak centrální displej bych chtěl ztlumit víc.

Taky bych automobilce navrhoval ušetřit za RLT senzor (Rain, Light, Tunnel, tedy Déšť, Světlo, Tunel), neboť automatické stěrače nejsou nic moc a vůz neumí sám zapínat světla v dešti či mlze. Musím to udělat sám, a protože jas centrálního displeje je svázán s ovladačem světel, po zapnutí na displej najednou nevidím a jas se v něm nastavuje docela složitě. Přitom v dacii by absence automatických světel a stěračů snad nikomu nechyběla.

Kromě toho není interiéru moc co vytknout. Prostornost je překvapivě dobrá – 190cm člověk si sedne „za sebe“ úplně bez problému, nikde nic netlačí, a i do kufru toho naložíte docela dost.

Je hodně hluboký a pod podlahou je ještě rezervní kolo – které ve verzi na LPG nahradí nádrž, ale zde jezdíme na benzín – ovšem poměrně vysoká nakládací hrana nemá žádnou plastovou ochranu, je to holý lakovaný plech, u kterého samozřejmě hrozí poškrábání nákladem.

Nové sandero stojí na platformě CMF-B, stejně jako nové clio, jehož jízdní vlastnosti jsem nejednou chválil. Stejná pochvala musí mířit i sem, a to možná ještě víc – sandero špičkově zvládá rozbitý asfalt. Možná ne tak dobře jako duster, který je na rozbitých okreskách českého venkova přeborníkem, ale nemá k němu daleko – a já v něj mám při svižné jízdě po zapadlých silničkách velkou důvěru.

Na dálnice není primárně stavěný, na ty je dvaceticentimetrová světlá výška spolu s poměrně nízkou hmotností přeci jen trochu moc, a v rychlostech nad 100 km/h jsou znát limity devadesáti koní pod kapotou, ale na okreskách se mu vážně líbí.

Zmíněných 90 koní dodává litrový přeplňovaný tříválec, který možná neohromí kultivovaností při studeném startu, ale jinak mu není moc co vytknout. Nechybí mu síla ve středním pásmu otáček, takže se jezdí příjemně, i když nechcete motor příliš vytáčet.

I díky tomu umí jezdit se slušnou spotřebou, které jsem se věnoval trochu pečlivěji, např. ve městě proběhly zkoušky dvě: jedna normální jízdou, druhá co nejplynuleji s lehkou nohou. Přeci jen, český zákazník je na spotřebu paliva citlivý.

Již zmíněná vyšší světlá výška verze Stepway tedy neznamená vysokou spotřebu – a co za svůj pětatřicetitisícový příplatek nabízí, za to opravdu stojí. Detaily v interiéru pomiňme, jde tu kromě oplastování – nemusí sedět každému, ale podřený plast vyměníte za pár korun, zatímco podřený plech je třeba lakovat – např. o střešní ližiny, které jsou po troše práce se šroubovákem zároveň příčníky. Pro přepravu dlouhých věcí na střeše tedy nemusíte nic dokupovat. A taky se můžete bez obav pustit po šotolinové cestě na chatu.

Co dodat závěrem? Snad jen, že pro svou postavu jsem měl pedály příliš blízko sedačce – relativně častý to problém moderních aut. Opěradlo a volant jsem si dokázal nastavit dobře, ale příliš pokrčené nohy na pedálech znamenaly nedokonalou pozici za volantem.

A že nebudete-li chtít úplně „plnou palbu“, můžete Sandero Stepway pořídit za 374 tisíc s LPG – to bych osobně zvolil kvůli jeho nižší spotřební dani – a rozumnou výbavou. Bude mít manuální klimatizaci, tempomat, prostřední infotainment – ten umí zrcadlení telefonu, ale nemá navigaci – a parkovací senzory s kamerou.

Ve výsledku je tak nové sandero výborným všestranným autem, které bude skvěle sloužit komukoliv, kdo má chatu a nebude se moc často pouštět na dálnice. Za svou cenu je to úžasná nabídka.