Test Dacie Duster s dvouspojkovou převodovkou: Dobré rozšíření možností

Postupné přibývání moderních technologií do aut značky Dacia se nevyhnulo ani modelu na nejstarší platformě – SUV Duster. Ta jako jediná z celé nabídky dosud nestojí na platformě CMF-B, nýbrž starší B0+. To však automobilce nebrání, aby s modernizací vzhledu vozu o nová loga přidala do nabídky i samočinnou převodovku.

Po vzhledové stránce těžko hovořit o modernizaci, když jediné, co se zvenčí skutečně změnilo, jsou právě ta loga. Vpředu se objevilo stylizované DC, vzadu zase nápis „Dacia“. Světlomety mají na obou koncích auta pořád stejnou grafiku, pořád jsou zčásti LEDkové a pořád duster svítí s denním svícením i vzadu. Dokonce i kola jsou pořád stejná.

V interiéru jsou změny podobně kosmetické – kromě nápisu na volantu si všimněte nových výdechů ventilace na palubní desce. Nejsou už kulaté, mají stříbrné orámování a do interiéru se hodí o trochu lépe.

Kromě voliče samočinné převodovky si pozorné oko všimne ještě jedné, tentokrát funkční novinky – ovladač zrcátek se z levého konce palubní desky přesunul na loketní opěrku řidiče. Vypadá to jako detail, ale musí sem mířit výtka – tlačítka na ovládání oken jsou o kus dál vzadu a je obtížnější na ně dosáhnout.

To s ergonomií voliče převodovky žádný problém nemám. Je přesně v místě řadicí páky manuálu, zůstává v pozici, do které ho přesunete, a dokonce má v manuálním režimu správně volby ke změně kvaltů – odřazuje se k sobě, podřazuje od sebe. Zůstala také klasická ruční brzda, není tu elektrický systém, a po stránce ovládání všechno funguje, jak má.

Převodovka představuje první možnost samočinného řazení v dusteru. Je to šestistupňová dvouspojková skříň, známá z řady renaultů, a za jízdy k ní nemám nejmenších výhrad. Ve většině jízdních situací je plynulá, řadí hladce a rychle.

Problém nastává v kombinaci se start-stopem, a to ve více případech. Předně, automatika po uvolnění brzdového pedálu nedrží brzdy, dokud motor nenastartuje, takže chci-li se rozjet do mírného kopce, auto couvá. Systému také trvá „nakopnutí“ řadového čtyřválce poměrně dlouho, takže tu může vzniknout nejedna nepříjemná situace.

Tím spíš, dostanu-li se do situace, kdy motor ještě úplně nezhasl, ale já už pouštím brzdu a chci se rozjíždět. Zhasínání motoru totiž trvá ještě déle než startování a je třeba ho dokončit, než vůz začne startovat. Nic z toho sice není problém převodovky, ale vůz nemá k dobru tu sekundu, kdy v manuálu sešlapuji spojku a řadím za jedna, takže situace kolem rozjezdů působí nepříjemně.

Řešení je dvojí. Buď chvíli předtím, než se chci rozjet, povolím tlak na brzdový pedál, čímž nastartuji motor, anebo prostě vypnu start-stop.

Co už se převodovky týká, je jednak poměrně časté podtáčení motoru a s tím související absence nějakého režimu, který by držel otáčky při jízdě výš. Nemusí to nutně být sportovní režim, vyšší otáčky se mohou hodit třeba i při tahání přívěsu. Takhle musím řadit manuálně, což sice lze, ale kdo by si kupoval „automat“, aby musel v některých situacích řadit sám?

Po stránce ostatních jízdních vlastností se nezměnilo vůbec nic – duster pořád výtečně zvládá i velmi rozbité okresky, je krásně sebejistý ve všech jízdních situacích a ve vyšších rychlostech kvůli vyšší stavbě své karoserie je docela citlivý na boční vítr. Ve srovnání s turbodieselem, který jsem zkoušel před víc než rokem, tu ovšem je znatelný rozdíl – kombinace zážehového čtyřválce a dvouspojky je mnohem lepší pro komfortní dálniční jízdu.

Oním motorem je v tomto případě třináctistovka v produktech aliance Renault Nissan Mitsubishi všudypřítomná a nabízená i v některých malých mercedesech. Jejích 150 koní je dost na to, aby se duster hezky hýbal, ovšem nevýhodou je opravdu velká prodleva turbodmychadla.

Naopak spotřebou duster docela příjemně překvapí – dosáhl jsem průměru 7,3 l/100 km i navzdory poměrně velkému podílu dálniční jízdy. Což je mimochodem o 1,7 litru méně, než jsem dosáhl s Renaultem Austral, který má jen o deset koní silnější verzi stejného motoru a k tomu navíc mild hybridní ústrojí.

Závěrem zbývá zmínit výborný systém čtyř kamer pro pohled kolem vozu. Ty boční nabízejí krásný výhled na přední kola, a tak usnadňují manévrování v těsných prostorách. A také fakt, že couvací kamera po zařazení zpátečky nabíhá poměrně dlouho a že dvouspojku není fyzicky možné kombinovat s pohonem všech kol.

Duster je tedy pořád výborné všestranné auto za velmi slušnou cenu. Přídavek samočinného řazení do nabídky je vítaný, ale že by s ním vznikla nová nejlepší varianta, říci nemohu – pořád bych svůj duster chtěl v naftě a s pohonem všech kol. Volba převodovky EDC ovšem vůbec není špatná.