Test Citroën C4 Picasso 2.0 HDI: skleněný krasavec

Pětimístný C4 Picasso vychází ze svého většího bratra Grand C4 Picasso. Ten nabízí prostor hned sedmi cestujícím. Menšího z francouzů charakterizuje zajímavě ztvárněná záď s nevšedními světlomety.

Vozidlo zkrášlila chromovaná lišta, která se vine pod okny. Rádoby sportovního ducha této C4 evokuje zadní spojler, který protáhl prosklenou střechu.

V C4 se ani pět průměrně vzrostlých cestujících nebude mačkat. Prostoru pro nohy, ostatní končetiny i hlavu mají nadbytek. Ocení také skvělý výhled z vozidla - ať už přes skleněný strop nebo přes obrovské čelní sklo, které se doslova a do písmene zakusuje do střechy.

Stejných pocítů si užívá také řidič a jeho spolujezdec. Pochopitelně, ač to mnohdy svádí, nemůže šofér spolu s ostatními pozorovat zrovna "tamto parádní rogalo".

Leckoho může zarazit poměrně vysoká hrana zavazadlového prostoru o objemu zhruba 500 litrů. Ovšem také na to v Citroënu mysleli a naše verze tak disponovala tlačítkem, které snižovalo její vzdálenost od země. To vše i při vypnutém motoru.

V kufru jsme nalezli také několik dalších vychytávek - předně svítilnu v jednom z bočních prolisů, která se zde automaticky dobíjí. Za druhé skládací tašku na kolečkách na straně protilehlé. 

Tolik páček, tolik přepínačů a hejblat na volantu jsem už dlouho neviděl. Přiznám se, že za dobu testování vozidla jsem jich využil asi polovinu. A stačilo. Přes houštinu pák by nebylo na palubní desku umístěnou klasicky před volant pravděpodobně ani vidět, Citroën proto vše přesunul doprostřed.

Budíky však nejsou analogové. V dnešní elektronickém věku musí být pouze digitální. To však nic neubírá na tom, že jsou velmi dobře přehledné a řidič při jejich odezírání neztrácí kontrolu nad vozidlem.

Pod volantem našly domov páčky automatické robotizované převodovky, jejíž práci si ihned rozebereme.

Robotizovanou převodovku můj kolega proklel. Vadily mu její prodlevy, nepředvídatelné chování při řazení. Zastávám jiný názor. S robotem je nutno naučit se zacházet.

Chce to malinko trpělivosti, nečekat od automatiky, že bude sázet jednu rychlost za druhou ve stejném tempu jako pekař housky do pece. Takhle to u Citroënu a jeho poloautomatické převodky, která je spojena s motorem o výkonu 100 kW, nefunguje. C4 Picasso je totiž klidným rodinným vozítkem a práce automatické převodovky jeho naturelu plně odpovídá. Sešlápnete tedy plyn, zhruba půl sekundy počkáte na reakci robota, který s klidem zasune další stupeň a voila - máme hotovo.

Klídek, pohodička, žádný spěch. Proč taky, nejsme přece ve formuli. S tím se pojí i další věc. Díky robotu není v autě důvod instalovat klasickou řadící páku. Na jejím obvyklém místě je tak klimatizovaná schránka.  

C4 nesedí přejezdy kolejí nebo jiných nerovností, které jsou rozesety na krátké vzdálenosti. V Praze si takovýchto míst užijete dosytosti. Tady si auto s cestujícími trochu zahází.

Ovšem podvozek drží za všech okolností na cestě jako přibitý. Rovněž podélné prohlubně a vyvýšeniny zvládá na jedničku.

Pětimístý C4 Picasso je z hlediska designu krásně zpracovaný automobil rodinného typu. Pár mušek na kráse jistě najdeme - například příliš málo tuhá přední náprava, zmínit musíme také nemožnost osadit dvoulitrový motor ručně řazenou převodovkou.

Vyzvihnout však musíme bezpečnostní politiku automobilky, která do vozidla v námi testované výbavě nacpala hned 7 airbagů, skvělé brzdy, ESP a další elektronické pomocníky.