Test Cadillacu XT4: Bořič mýtů

Cadillac zná v Evropě každý. Pro motoristy na starém kontinentu, a ve východní části zvlášť, je to vážně sexy značka. Nemyslíte? Jenže distribuce novinek a celkové zaměření značky na Evropany kolísá.

Aktuálně ještě v Evropě Cadillac čerpá ze spolupráce s Opelem, který už je ale ve francouzských rukou.

Motor, který pohání XT4, dvoulitrový zážehový čtyřválec, je chloubou právě značky z německého Rüsselsheimu. Kousek, který se mi dostal do rukou, je jediným modelem XT4 v České republice. Dovezen je autorizovaným dovozcem, společností TuCar, v rámci předprodeje z Kanady.

Strategie Cadillacu pro Evropu se mezitím změnila a v oficiálním kanálu půjde příští rok koupit jen dvoulitrový dieselový motor. Ovšem v rámci individuálního dovozu si právě přes tyto prostředníky půjde stále objednat i testovaný model tankující ze zelené pistole.

V současnosti jde o jediný oficiálně distribuovaný model v Evropě. Zařadit XT4 bychom s jeho 4,6 metry délky mohli například vedle Volva XC40 či Range Roveru Evoque. Zkrátka jde o prémiové SUV, které často figuruje spíše jako druhé než jediné auto v rodině.

Designově se mi auto vážně líbí, jakkoli k této kategorii mám obecně své výhrady. K vysoké karoserii se ostrý americký styl hodí stejně jako bílá barva laku a chromované disky kol.

Známým a opakovaným vtipem je zlom na zadním nárazníku uprostřed. Tento motiv se na autě několikrát opakuje a působí velmi hodnotně.

Mýty boří XT4 uvnitř. Americká auta byla vždy v interiérech specifická. Zatímco v padesátých či šedesátých letech to byla hotová nábytkařina, později se snaha o detail a provedení v mých očích začala vytrácet.

Při bližším pohledu jsem se několikrát zklamal i v posledních letech. Třeba takový Ford Mustang u mě stále trpí právě na fádní a lacině zpracovaný interiér.

U XT4 je tomu však jinak. Je v pořádku, že americký styl je vidět. Béžové a hnědé odstíny v kombinaci s lesklým tmavým dřevěným obložením prostě původ za oceánem nezapře. Ovšem vnitřek má styl a je především velmi dobře zpracovaný.

Infotainment a ovládací prvky jsou v podstatě totožné s posledními Opely, které nejsou příbuzné s novými francouzskými bratry. Což sice znamená, že se rychle zorientujete, ovšem celkově multimédia za nejsilnějšími evropskými hráči od BMW, Mercedesu a Audi zaostávají. Co se týče kvality zobrazení a funkcí, je to prostě takový dobrý mainstream.

Zato prostorností Cadillac boduje. Potěší šířka v oblasti ramen i nabídka pro zadní pasažéry. Nastupování je pohodlné a v XT4 se tak moc pěkně žije. I díky širokým a pohodlným sedadlům.

Jak už jsem naznačil v úvodu, zážehový dvoulitr je tu spíše jako druhořadý člen, k objednání ze zámoří. Hlavní nabídku zaujme 170 koní od vznětového agregátu s pohonem předních či všech kol. Soustředit se na naftu v dnešní době působí jako zvláštní rozhodnutí, ale budiž.

Dnes tu ale pálíme benzin. S tímto motorem jsem měl párkrát tu čest v různých výkonových specifikacích v autech s bleskem ve znaku. Opel se jej dnes už zbavuje ve prospěch francouzských agregátů. A to jsem, upřímně, zase tolik neoplakal.

Ne že by byla jednotka vyloženě špatná. Je velmi tichá a kultivovaná, má lineární přísun výkonu. Vždyť vrchol točivého momentu 350 N.m najdete v širokém pásmu 1500 až 4000 otáček.

Jenže ani se svými 177 kW (237 k) není moc výbušná, na vrcholu otáčkoměru vadne a vezme si poměrně dost paliva. Pod deset litrů na sto se mu chce jen při výletním tempu na okreskách, počítejte s kombinovanými jedenácti.

Pochválit lze spolupráci s devítistupňovou samočinnou převodovkou. Je přesně tak jemná a rozvážná, jak od americké skříně vyžadujete, ale ne zas tak líná, abyste neobstáli ve dravém evropském provozu plném neočekávatelných situací.

Cadillac u pohonu všech kol vsází na tři režimy. Tour točí jen předními koly, AWD a Sport pak rozdílným způsobem všemi. Jedná se o systém dvou spojek. Lze si objednat i adaptivní tlumiče, tento kus ale používá standardní odpružení.

A já bych si ani nepřiplácel. Podvozek mě na XT4 vážně nadchnul. Nabídne příkladné pohodlí i na rozbitých okreskách a vůbec nevadí, že se na vlnách zhoupne. Poddajnost totiž nemusí vždy znamenat rozevlátost.

Jen se musíte přizpůsobit a nevylekat se. Za horizont najedete na sérii nerovností, auto se pod vámi trošku žvýkne, ale zároveň se nerozhodí a nechytá druhé vlny, řidiče neobtěžuje parazitními pohyby karoserií.

Stopu drží zdatně i v oblouku a sebevědomí vám dodá i vcelku přesné řízení. Za mě příkladné naladění rodinného SUV – pohodlí, ale zároveň skvělá stabilita.

Americká volba nemusí být plná ústupků a kompromisů. Cadillac XT4 má svůj styl. A říci v této kategorii, že je nějaké auto výjimečné, to je sakra něco.

Myšlenky o nekvalitních amerických interiérech vás opustí ihned po otevření dveří. Stejně přesvědčí podvozek, který je skvěle naladěn.

Mezery bych našel v multimédiích nebo použitém motoru. Ale v obou případech platí známé filmové „not great, not terrible”. Tedy ani skvělé, ani tragické.

XT4 tak jednoznačně má na to, aby oslovila zájemce o menší prémiové SUV i bez toho, aby byli fanatiky do amerických aut. Dejte „Amíkovi” šanci a vyzkoušejte jej, možná si vás vážně získá.