Test BMW 750Ld xDrive: labutí jízda králů

Tuzemské zastoupení BMW je od loňska oficiálním vozem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (dříve ke stejným účelům sloužily vozy Audi), testované auto – jedno z dvaceti – s polepenými boky tak zkraje července bude sloužit pro přesun VIP hostů v rámci jubilejního, padesátého ročníku festivalu. Nás ale více zajímalo, jaký tento luxusní sedan v prodloužené verzi L nabídne komfort pro posádku a jak bude řidičsky zábavný. Proto jsme s ním kromě dálnic vyrazili i na uzavřenou letištní plochu.

BMW řady 7 v prodloužené verzi, která z původních 5079 naroste na 5219 mm, působí obzvláště v tmavé barvě důstojně i luxusně. Verze L je o 10 mm vyšší a má rozvor náprav větší o 140 mm (3070 versus 3210 mm), šířka je u obou verzí stejná a dosahuje bez zpětných zrcátek bezmála dva metry.

Kapota motorového prostoru má parametry kulečníkového stolu – schválně jsme si ji změřili, na délku má 132 centimetrů, široká je metr šedesát. Auto na fotografiích má sportovní M paket, který do značné míry konzervativní design dále vylepšuje. Vnitřek je pak variací na řadu 3 a 5, nepřináší kromě značné velikosti nic mimořádného – uvnitř se zkrátka cítíte jako ve větší „pětce”.

Stěžovat si na nedostatek prostoru je tak nemožné; zadní sedačky jsou výborně tvarované, pohodlné (přikoupit lze i masážní funkci), a i když před vámi sedí statný řidič, prostoru pro nohy je před vámi plýtvavě mnoho, s malou nadsázkou v případě prodloužených verzí německých luxusních sedanů bledne závistí i superb.

S metrem v ruce jsme naměřili 53 (!) centimetrů volného prostoru pro nohy. Sedačky rozhodně nejsou krátké, protože jejich délka je rovných čtyřicet centimetrů a jsou polohovatelné. Zadní část je dvoumístná, prostřednímu cestujícímu by se nesedělo pohodlně – místo tak obvykle zabírá rozměrná loketní opěrka.

Řada 7 rozhodně není typickým rodinným vozem, příliš tak nevadí neintuitivní Isofix úchyty, kam jeden člověk prostě dětskou sedačku nenainstaluje – ve dvou to jde lépe, i tak se během desetiminutového instalování řádně zapotíte. Mimochodem, mezi zadními sedadly a zavazadlovým prostorem je průchod, ale kdo by v tomto autě kromě motoristického novináře vozil lyže?

Třílitrový šestiválec si po prvním sešlápnutí plynu spletete s osmiválcem; může za to impozantní síla 750 Nm (od 2000 otáček), klidný běh i příjemný zvukový projev. Pouze třílitrovému objemu totiž sekundují hned tři turbodmychadla, jedno menší a dvě větší, výborně se doplňující.

K tomu si připočtěte špičkovou osmistupňovou automatickou převodovku ZF, která je s motorem výborně sladěna. Ani pak nevadí, že pod volantem chybějí páčky pro „manuální” změnu rychlostí; samotné sekvenční řazení jsme vyzkoušeli jednou – jinak je lepší vše nechat na „automatu”, který zvládá jak klidnou plynulou jízdu, tak dynamické svezení i kombinaci obojího.

Při devadesátikilometrové rychlosti se motor převaluje na 1250 otáčkách, český dálniční limit na osmý stupeň znamená 1850 otáček. Ve sportovním režimu, kdy jsou reakce na sešlápnutí plynového pedálu „nejostřejší” a přístrojový štít se změní do nevkusné rudé, jsme naměřili zrychlení 0–200 km/h za 21,99 sekundy.

Mnohem zajímavější jsou ale naměřené hodnoty pružného zrychlení – 80–120 při kickdownu za 3,99 sekundy a 60–120 km/h za rovných pět sekund. Při extrémně klidné jízdě po okresní silnici se dostanete na sedm litrů, rychlá jízda znamená dvojnásobek a celkový průměr se bude nejobvykleji pohybovat kolem deseti litrů nafty či lehce nad.

V komfortním režimu si nebudete stěžovat ani při jízdě na „panelových” úsecích dálnice D1, schopnosti pohlcovat nerovnosti i s 20palcovými koly (notabene s dojezdovými pneumatikami typu run flat) jsou i přes relativní stáří řady7 s interním kódem F01 a F02 obdivuhodné, byť v přímém srovnání by asi byla třída S od Mercedesu lepší. Rozdíl mezi režimy Comfort a Comfort+ v praxi nepoznáte, jde o zbytečnou nabídku v palubním menu.

Pohon všech čtyř kol u BMW vyjma X modelů nedoporučujeme jednoduše proto, že se připravíte o výtečnou vyváženost auta s klasickou koncepcí, ušetříte kilogramy i peníze. V případě reprezentativního velkého vozu, jakým řada 7 bezpochyby je, je situace jiná.

Vidět „sedmičku” v zimě s protáčejícími se koly kdesi na horách při výjezdu do kopce působí nepatřičně a xDrive zajistí i lepší přenos síly při rychlejších rozjezdech. Ostatně – vrcholná provedení 750i a 750d si jinak než „ve čtyřkolce” nekoupíte; skvostné provedení s benzínovým dvanáctiválcem překvapivě ano.

Na letištní ploše ukázala sedmička svůj talent při slalomu mezi kužely – řízení je velice dobře naladěné (byť mírně nervózní kolem středové polohy), mírné náklony karoserie dávají vědět o míře zbývající přilnavosti. V extrému je „sedmička” velmi neutrální, dobře drží vytyčenou stopu. Na okresních silnicích, při rozumnějším tempu ale zjistíte, že je o dost těžší než řada 5, nebo dokonce 3.

I právě odcházející řada 7 splní nároky na luxusní svezení, navíc má tu vzácnou vlastnost, že vás řízení bude bavit, což u luxusních sedanů ne vždy platí. Nová generace má zásadní úkol: shodit přebytečné kilogramy a přinést zajímavější interiér.