Test BMW 530d xDrive GT: potěší luxusem, odradí vzhledem

BMW 5 GT vypadá zvláštně, kontroverzní design budí často zjitřené reakce, a to zejména u skalních fanoušků značky. Jde hlavně o zpracování zadní části, která působí bachratě a jaksi nepřirozeně. Ze statistik prodejů vyplývá, že spousta zákazníků si raději koupila pětku „v kombíku“, ale to ještě neznamená, že 5 GT je nutné zatratit. I přes podivný vzhled (na fotkách u článku je verze se sportovním M paketem, která se začala prodávat koncem minulého roku) má tenhle model co nabídnout.

Největší předností je totiž prostor, který je zcela srovnatelný s luxusní řadou 7. Obě auta mají stejný, byť v drobnostech upravený, podvozek a mimochodem stejný rozvor náprav. Když budete 5 GT chápat jako sedmičku s kufrem, začne to dávat smysl. Vzadu si totiž většina populace může dát nohu přes nohu a na nedostatek prostoru si nebude stěžovat ani pivot z NBA.

Kufr je mělký, ale po sklopení zadních sedaček vznikne rovná plocha. Jeho 440 litrů je papírově na takhle velké auto podprůměrná hodnota, ale v praxi by s velikostí neměl být problém. Zadní víko se otevírá podobně jako u superbu dvěma způsoby – buď kompletně celé víko, nebo pouze zadní kolmá část bez prosklení.

K takto pojatému autu se určitě hodí pohon všech kol a nemusíte ani bydlet na horách, aby se zaškrtnutí verze s označením xDrive jevilo jako rozumný nápad. Rozdíl je totiž oproti verzi 530d rozumných 65 tisíc korun.

Verze xDrive pohání zadní kola, motor i převodovka jsou pevně spojeny se zadní nápravou a podle potřeby se přenáší točivý moment i dopředu. V praxi to funguje výtečně, základní poměr rozdělení 40:60 mírně preferuje kola vzadu. V praxi můžete na sněhu či mokru záď mírně vychýlit, nečekejte ale stejnou přetáčivost jako u podstatně lehčích modelů BMW s poháněnou zadní nápravou. Během jízdy po zasněžené alpské silničce pracoval systém bezchybně a řidiči přinášel dostatek jistoty.

Skvělá je i osmistupňová samočinná převodovka, kterou BMW nabízí do všech svých modelů. Řadí rychle a u dálničních rychlostí výrazně snižuje hluk i otáčky motoru. Testovaný vznětový řadový třílitrový šestiválec, přeplňovaný turbodmychadlem, se zdá být ideální volba – jak cenově (nejlevnější motorizace v nabídce), tak výkonem a spotřebou (v praxi mimo město lze jezdit za 8-9 litrů). Dražší 535d sice nabídne větší zátah, ale spotřeba nafty je plus mínus stejná; cenový rozdíl 130 tisíc korun je však docela velký.

A pak tu máme hmotnost. Tohle auto je prostě příliš těžké - v této konfiguraci váží přes dvě tuny (bez posádky a zavazadel). Řízení je tradičně tužší a velmi přímé a je z něj stále cítit orientace na řidiče. Nečekejte ale takovou sportovnost jako například u řady 3, 5 GT je o dost těžší, takže se spíše než na rychlou jízdu po okreskách hodí na dlouhé dálniční přesuny. Jinak komfortní podvozek občas zklame při tlumení menších nerovností, na horších silnicích zaznamenáte pohupování.

Zamrzí, že u takhle drahého auta jsou v základu pouze halogenové světlomety, za bixenony se připlácí 23 450 korun. Připlácet musíte i za parkovacího asistenta (8575 korun – přední a zadní), což je rozhodně dobrá investice, protože dozadu je vidět velmi špatně a celkové mamutí rozměry parkování ve stísněných prostorách ještě zhoršují.

Kdo by chtěl efektní boční kamery, připlatí 18 650 korun. Jinak ale popisovaná 5 GT obsahuje v základu vše potřebné (což u BMW není zvykem), obsáhlý seznam příplatkové výbavy nabízí množství lákadel.