Test BMW 420d Gran Coupé: Elegantní i praktický cestovatel

Mnichovská řada 4 se mi dostává do rukou už potřetí. Při předchozích dvou setkáních – krátkém svezení s kupé 420d a týdenním testování M4 s manuální převodovkou – jsem byl vždy velmi spokojen. Tentokrát ovšem dostávám kousek s párem dveří navíc. BMW mu říká „Gran Coupé“, očištěn od marketingu by název byl prostě „liftback“.

O kolik je delší oproti kupé? Přesně o pět milimetrů na rozvoru (2856 mm) a 15 na celkové délce (4783 mm), takže máte-li stejně jako já dojem, že je oproti dvoudvířku o poznání delší, je to opravdu jen dojem. Dělá ho kromě dveří taky pozměněná linka střechy, zvednutá v zadní části.

Zvednutá, nutno dodat, ke kráse. Pokud si odmyslím bobří zuby vpředu – ovšem, stále platí, že ve skutečnosti to je lepší než na fotkách, a taky si už trochu začínám zvykat – je tato „čtyřka“ ohromně elegantní a pohledné auto. Dlouhá kapota, velký motorový prostor – co na tom, že pod kapotou je jen čtyřválec – a daleko dozadu posunutý „skleník“ dohromady vytváří opravdu hezké auto ze všech stran.

Beru za kliku a okamžitě si všímám rozdílu oproti kupé – klika se bere zespoda, zvedá se nahoru a kvůli plastu na vnitřní části mám neustále pocit, že mi chce vyklouznout z prstů. Vypadá hezky, netrčí z auta, ale tohle je poněkud zvláštní daň za čistší design.

Sedám do relativně tvrdé sedačky, ovšem se slušným bočním vedením, zavírám dveře a rychle se rozpomínám, jak hezky mi sedl interiér dvoudveřového kupé. Tady je to stejné – místa mám přesně akorát, ani málo, ani moc.

Ergonomicky je všechno správně, stejně jako u ostatních BMW se sedmou generací palubního systému iDrive; konvenční Gran Coupé nedostalo kontroverzní osmou generaci, jako má jeho elektrická verze, označená i4.

Co to konkrétně znamená? Třeba ovládání klimatizace na fyzických tlačítkách na vlastním panelu nebo věc tak dokonalou, že nechápu, proč ji konkurence dávno nenapodobila. Osm tlačítek pro předvolby rádia, destinace do navigace či čehokoliv na ten způsob vám po doteku ukáže, co je na tom tlačítku uloženo, a až jeho zmáčknutí tu věc zvolí.

Vyzdvihnout musím kromě kvality zpracování a bytelnosti pro dražší BMW v podstatě samozřejmých také možnost nastavit, zda s denním svícením vpředu budou svítit i zadní obrysovky. A naopak drobně povzdechnout nad tvrdými a obtížně zmáčknutelnými tlačítky unifikovaného ovládacího panelu na středové konzoli.

Jedním z nich, tím kulatým s nápisem „Start Engine“, startuji řadový čtyřválec pod kapotou. Nezapře své palivo, rozhodně to není tak sametová jednotka, jako jsem nedávno zkoušel v 530d, ale na čtyřválcový turbodiesel je motor kultivovaný dostatečně.

Dává 190 koní a stejně jako u kupé, i u pětidveřové řady 4 tvoří základ vznětové nabídky. Stejně jako u kupé jede nejlépe zhruba na 2/3 až 3/4 plynu. Převodovka krásně hladce řadí někde u tří a půl tisíce otáček, udržuje motor poblíž pásma nejvyššího točivého momentu a zbytečně ho nevytáčí.

Něco podobného ostatně platí pro spoustu 180–190k turbodieselů – na tři čtvrtě plynu jedou velmi slibně, ale vzbudí tak přehnaná očekávání, která zátah na plný plyn nedokáže naplnit. Tím ovšem nechci v žádném případě říct, že by tahle 420d jela nějak špatně v globálním měřítku, ale na BMW ji musím považovat prostě za slušný základ nabídky.

Navzdory téměř stejným rozměrům s kupé – M4 je dokonce na rozvoru ještě o milimetr delší a na celkové délce o 11 mm – mi jízda po okreskách s gran coupé nic moc neříká. Možná je to drobně odlišným naladěním podvozku či rozložením hmotnosti, ale gran coupé je ještě lepší grand tourer než kupé.

Fascinuje mě zejména schopností jezdit po dálnici téměř jakoukoliv rychlostí, aniž by posádka poznala kdovíjak velký rozdíl. Ano, řada 7 je v tomhle lepší ve formě sedanu i jako SUV X7, ale také stojí násobně víc. Berte to spíš tak, že mě vůbec překvapuje, jak dobře je svižného cestování po dálnicích a silnicích první třídy čtyřka schopná.

Kromě motoru na tom má velký podíl také podvozek z paketu M Sport, který zvládá slušně filtrovat nerovnosti a zároveň zůstávat tuhý a sebejistý.

Dlouho zkoumám rozdíl mezi režimy Comfort a Sport. Není moc velký, ale přesto jsou režimy trochu odlišné zejména v chování tlumičů po přejezdu nerovnosti – v rychlosti a způsobu, jakým se kola vrací do původní pozice, dá-li se to takto říct. Sport je pro svižnou jízdu samozřejmě trochu jistější.

Konečně stojí za zmínku také laserové světlomety s funkcí LED Matrix. Její práci vidím snadno – vystiňuje okolní provoz, a nutno říci, že to dělá opravdu velmi dobře. Vadí mi jen, že když se zapne, sklopí kužel potkávacích světel o kus níž, než by mi bylo příjemné. Pokud však dálková světla manuálně vypnu, ta potkávací svítí skoro tak dobře a daleko, jak bych chtěl.

Laserové paprsky se zapínají samy právě jen v režimu automatických dálkových světel a svítí prostě rovně, velmi daleko před auto. Pokud jsem správně poznal, co je laser a co „jen“ LED Matrix, tvoří laserové paprsky jakési „véčko“ velmi daleko vpředu. Nejsem si úplně jistý přínosem takto tvarovaného paprsku, ovšem ve výsledku se mi s 420d jezdí potmě docela příjemně.

Zbývá zmínit snad jen víc než slušnou spotřebu 7 litrů na 100 km, třebaže jezdím docela svižně, a také nevalný prostor na zadních sedačkách – menší než v případě řady 3, z níž „čtyřka“ vychází. Naopak v kufru je místa hromada – jen o deset litrů méně než u řady 3 sedan, a navíc je do něj díky výklopné zádi lepší přístup.

Nakonec mě docela mrzí, že jsem v týdnu s 420d Gran Coupé neměl čas na žádnou skutečně dlouhou trasu a najel tak dohromady jen necelé čtyři stovky kilometrů. Je to totiž opravdu příjemné auto na cestování, pokud vám řada 5 přijde příliš velká či drahá.

Oproti dvoudveřové řadě čtyři je samozřejmě praktičtější. Ve výsledku bude záležet na tom, jak často budete zadní pár dveří skutečně využívat a jak často ho budete jen zbytečně vozit sem a tam. V každém případě, bezrámová okna, kterými se „čtyřka“ může pochlubit ve všech svých verzích, nikdy nepřestanou být frajeřinou.