Test BMW 220d Coupé: Tradiční receptura

Kupé, které svou siluetou s výrazným „kufrem“ připomíná spíše dvoudveřový sedan, je pro mě esencí BMW. V šedesátých letech, kdy dorazila řada 1600 a další odvozené modely s koncovkou 02, teprve začala být mnichovská značka v opravdovém „laufu“, který trvá dodnes.

A vždy u toho bylo kompaktní kupé podobných tvarů s klasickou koncepcí pohonu zadních kol a motorem umístěným podélně.

Jenže s tím, jak se před pár lety v BMW rozhodli své kompaktní vozy řad 1 a 2 postavit na platformě s praktičtější, levnější a mnohem běžnější koncepcí pohonu předních kol s motorem napříč, byla řada 2 Coupé ohrožena.

Platforma předchůdce už se zkrátka nevyrábí, nepasuje do ní současná elektronika ani motory. Bylo pro mě velmi příjemným překvapením, že v dnešní době, kdy se kvůli emisím škrtá všude možně a kupé jsou u většiny automobilek první na ráně, se BMW svého ikonického modelu nevzdalo a skutečně uvedlo novou řadu 2 s klasickou koncepcí karoserie a pohonu.

Bavoři si zkrátka vypůjčili základy z větší platformy pro zadokolky CLAR, na které staví řada 3 a výš, a postavili na ni menší vůz, novou řadu 2 Coupé.

To s sebou nese i větší rozměry oproti předchůdci. Délka 4537 mm a šířka 1838 mm znamenají nárůst o 105, respektive 64 milimetrů. Rozvor s hodnotou 2741 mm je o 51 milimetrů delší. Zároveň je ale vůz o 28 mm nižší, naměříte 1390 mm.

Že tohle auto míří spíše na konzervativnější klientelu a tradičně založené milovníky značky, naznačuje i příď novinky. Skoro všechny modely představené po faceliftu sedmičkové řady mají obří vertikálně členěné ledvinky, tohle auto ale nikoli.

Netvrdím, že ony „bobří zuby“, jak si mnozí zvykli nový designový směr nazývat, jsou pokaždé ke škodě, v tmavém provedení na čtyřkové řadě se mi dokonce zamlouvají. Ale „dvojce“ kupé to moc sluší takto.

Příď navíc kombinuje i úplně čerstvý styl trojúhelníkových segmentů v nárazníku, podobně jako to má třeba elektrické SUV iX. Celkový tvar respektuje výše popsané tradice o „dvoudveřovém sedanu“. K vidění jsou i nové zapuštěné kliky dveří a celkově hranatější pojetí některých detailů.

Mírně kontroverzní se může zdát zpracování boubelaté zádě. Světla umístěná daleko od sebe možná připomínají lenochoda Sida z pohádky Doba ledová, ale naživo to dle mého názoru funguje dobře, navíc si i díky ne tak ostře řezané zádi ještě lépe toto auto spojíte s předchůdci.

Jelikož je tohle vlastně řada 3 a 4, nebylo nic jednoduššího, než do interiéru přestěhovat shodné komponenty. Pro řadu 2 to znamená skvěle zpracovanou palubní desku s ovládáním ventilace mezi středovými výdechy.

Ale také infotainment spíše odcházející generace, což ovšem vůbec není na škodu. Znamená to totiž, že třeba fyzický ovladač iDrive zůstal na středovém tunelu, což u nové řady 2 Active Tourer neplatí.

Rovněž využívá dotykovou obrazovku a nadále platí za jeden z nejlepších palubních systémů v automobilech, včetně grafiky, logiky ovládání, rychlosti odezvy, spolehlivosti i nabízených on-line funkcí. Škoda jen, že aktivní držení v pruzích se nově aktivuje po každém startu.

V neposlední řadě na řidiče čeká skvělý řidičský posez, který si přizpůsobí i vyšší postavy, tak aby seděly nízko a s volantem proti hrudníku. Sportovní sedadla jsou navíc fantastická sama o sobě, pohodlná a skvěle drží tělo.

Testovaný vůz měl elektricky posuvná sedadla, což je fajn i díky tomu, že se samy odsouvají a zasouvají zpět do stejné polohy, když využíváte zadní sedadla. Pokud ale lpíte na co nejnižším posezu, manuální verze leží ještě o něco níž...

Zadní sedadla poskytnou dostatečné pohodlí i pro menší dospělé, pokud se přední pasažéři trochu uskromní.

Zavazadelník je mezigeneračně o dvacet litrů větší, i díky zmíněnému specifickému tvaru karoserie má 390 litrů a vcelku velký otvor pro nakládání. Nechybí navíc ani skládací sedadla v poměru 40:20:40, takže kupé může klidně sloužit i jako primární auto na každý den.

Novinku můžete mít se zážehovým dvoulitrem ve verzích 220i a 230i, ale i se zážehovým šestiválcem M240i, přičemž fanoušci už vyhlíží novou M2. Právě jako ideální každodenní verze se jeví testovaná motorizace 220d.

Byť vás vznětový motor v souvislosti s kupé možná hned nenapadne, svými vlastnostmi dokáže přesvědčit.

Jedná se o známý dvoulitr, zde v nejnovější specifikaci s mildhybridní asistencí. 48V soustava rekuperuje energii, kterou zpětně využívá k podpoře spalovací jednotky, k vyhlazení prodlev při řazení a ke zlepšení odezvy na akcelerátor.

Také umožní systému stop-start vypínat motor během plachtění a ještě před zastavením. Zastoupí rovněž startér při opětovném startování, takže diesel naskočí neuvěřitelně hladce.

Systém stop-start u mildhybridu již nelze deaktivovat, ale jakkoli jsem častým kritikem této emisní berličky, v mildhybridních BMW včetně tohoto mě vážně vůbec neobtěžuje.

Motor samotný je reklama na diesel. Dieselový rykot v podstatě nevydává, svým sametovým, neuvěřitelně tichým chodem a chutí k vytáčení dokonce připomíná vznětové šestiválce ze stejné dílny.

Přidejte k tomu osmistupňovou převodovku ZF, která je v BMW tradičně nejlepší skříní široko daleko, a máte prostě skvělý pohon, který nabídne kultivovanost, více než dostatečnou dynamiku a spotřebu v kombinovaném režimu klidně pod 6 litrů na 100 km. Je to famózní derniéra před tím, než takové motory zamíří pod emisním tlakem Evropské unie do učebnic dějepisu...

Že tohle auto navzdory vizuální kompaktnosti a faktu, že jde „jen o dvojku“, není úplný drobek, je jasné z popsaných vnějších rozměrů i vzhledem k tomu, že jde o technicky spíše o poctivou střední třídu.

S tím se pojí i provozní hmotnost, která u testovacího auta dosahuje 1655 kg, a to jde jen o čtyřválec bez pohonu všech kol. Co se obratnosti a nadšení auta do zatáček týká, troufám si říci, že to nemusíte poznat. Příď se s nadšením vrhá po vrcholu zatáčky a v zadnici cítíte, jak se auto točí kolem vás.

Na smyky vyvolané plynovým pedálem kvůli i širokým pneumatikám a absenci samosvorného diferenciálu motor nemá dost výkonu a protáčí tak spíše vnitřním kolem. Ale s hmotností si volantem lze hrát snadno, auto je nezáludné, komunikativní a moc příjemné na svižné svezení.

Vůz je navíc velmi stabilní ve vysokých rychlostech včetně táhlých oblouků, ve kterých „zaklekne“ na obě nápravy a drží neutrální stopu velmi sveřepě.

Jenže jsem toho názoru, že aby tohle všechno fungovalo, inženýři se vrhli do možná až příliš tuhého nastavení odpružení.

Na okreskách tlumiče sice zvládají skvěle vlny uprostřed zatáčky a stabilita vozu nechybí ani při brzdění na nekvalitním povrchu. Přál bych si však, aby „dvojka“ zvládala lépe nástrahy silnic v nižších rychlostech, kde s posádkou někdy až příliš natřásá. Nejedná se o tupé rány nebo žvýkání v uložení, ale spíše jemné otřesy, kterých se větší modely na této platformě nedopouští.

Právě trochu uvolněnější naladění odpružení by mi stačilo k tomu, abych toto auto označil za absolutně skvělé. Má tradiční charakter značky, vypadá skvěle, má dokonale kvalitní interiér, skvělá multimédia a nechybí ani přiměřená praktičnost.

Pohon má úsporný a skvěle odladěný a užijete si s ním i hravost a zábavu za volantem. Nadšenci mohou volit klidně i puristickou konfiguraci zážehového čtyřválce 230i s manuální převodovkou a pohonem zadních kol. Výkonuchtiví půjdou zase do šestiválce se čtyřkolkou...

Pokud se úplně nerozmáchnete s příplatky, za to všechno si BMW neúčtuje nijak přehnanou cenovku, zejména v kontextu dnešního neustále zdražujícího trhu. Prémiové kupé s technikou střední třídy lze pořídit od 958 tisíc korun.