Test Audi RS 4 a RS 5: Čistá stopa na dva způsoby

Audi hlásí poslední premiéru auta se spalovacím motorem v roce 2026. Audi Sport se pomalu začíná soustředit na elektromobily. Než se tak ale zcela stane, mají milovníci charakterních spalovacích motorů opravdu z čeho vybírat.

Několik osmiválcových modelů vyšší střední a luxusní třídy spolu s nejmenším RS, tedy RS 3 s pětiválcem, v posledních letech snadno upozadilo ostré modely střední třídy čtyř kruhů. Kombi RS 4 Avant se představilo v roce 2017, a protože RS 4 ve formě sedanu v této generaci neexistuje, na jeho místo o rok později dorazilo vedle kupé i „čtyřdveřové kupé“ RS 5 Sportback.

Oba modely prodělaly v říjnu roku 2019 modernizaci, která byla vskutku kosmetická. Stejně jako u výchozí varianty se bavíme o lepších světlech, mírně pozměněných náraznících nebo infotainmentu uvnitř. Vedle všech těch e-tronů tak testovaná dvojice možná začíná připomínat spíše Audi včerejška než zítřka, ale to vůbec nemusí být na škodu.

Design obou vozů nestárne, jak už je u této značky zvykem. Kosmetické změny vozy omladily, přesto zachovaly základní princip. Modely RS se nesnaží do světa křičet jako třeba čerstvý konkurent, BMW M3 Touring.

Z dálky mohou působit jako manažerské diesely, ale postoj mají o poznání jiný. Dvacetipalcová kola vyčnívají z karoserie, blatníky jsou rozšířené a zbytek napoví obří koncovky výfuku. U kombi je postoj ještě o něco dramatičtější.

Modely A4 a A5, včetně svých RS variant, ještě nestihly podědit nový koncept interiéru „dospělých“ audi s motorem podélně. Dvě dotykové obrazovky a hranatý design palubní desky nastolila až limuzína A8 v roce 2017.

Především uvnitř tak celkovým konceptem i několika detaily jako třeba otočným ovladačem světel dávají testované vozy vzpomenout na doby minulé, ale i tady si stojím za tím, že jakkoli nový koncept vnitřků se audi velmi povedl, v RS 4 a RS 5 vám to vadit nebude, protože život v těchto autech je nesmírně jednoduchý a zvláštním způsobem uspokojující. Kvalita a spasování materiálů je na jedničku, a i když je design strohý, cítíte se útulně.

Jediným velkým negativem uvnitř jsou sedadla. Sice skvěle podrží tělo, potěší oko a posez za volantem je bezchybný, ale pokud máte dlouhý trup, nebude vám stačit výška opěradla s integrovanou opěrkou hlavy. Ta mi končí někde na zátylku, což není pohodlné ani bezpečné.

Vypínání asistentů, přepínání všeho možného nebo třeba ovládání ventilace máte po ruce a po pár kilometrech jste s autem kamarádi. Po faceliftu zde nechybí aktuální verze infotainmentu MMI, který rovněž vyniká intuitivností, kvalitním zobrazením a jednoduchým používáním, i když přišel o fyzický ovladač na středovém tunelu.

Není překvapením, že do kombi toho vměstnáte více a vyšší zadní pasažéři vám také spíše poděkují, na druhou stranu Sportback se nenechá zahanbit. Zavazadelník o objemu 485 litrů je skvěle přístupný.

Ano, podstatnou část dvojtestu sportovních vozů neváhám věnovat také palubní technice, materiálům nebo kufru. Jízdní povaha tak typická pro rychlá audi tomu totiž jde naproti, jedná se o skvěle využitelné stroje. Opravdu na každý den.

Nastartujte 2,9litrový šestiválec původem od Porsche a ozve se jen mírným bručením. V režimu Comfort je ve spodní části otáčkoměru tichý a krotký, osmistupňová samočinná převodovka s hydrodynamickým měničem točivého momentu je jemná při rozjezdech i během řazení. Testované vozy tak mají výjimečnou vlastnost, že vás neprovokují tím, co dovedou, řidiče neotravují, když zrovna jede unavený z práce a chce prostě jen dopravit domů.

Nekazí to ani podvozek. Cítíte tuhost a fakt, že velká kola nemají tolik prostoru, ale způsob, jakým auto filtruje malé i větší nerovnosti, je skvělý. A to se nespoléhá na vzduchové měchy, ale na precizní naladění a adaptivní tlumiče.

Skvělý pro běžnou spěšnou jízdu je režim Auto, který podle vašeho tempa přizpůsobí veškeré nastavení. Pokud se ale přesuneme do vymetání okresek, je třeba přepnout do dynamického či jednoho z RS režimů, které si řidič může nakonfigurovat, jak se mu zlíbí.

Při dynamické jízdě se probudí dosud klidný šestiválec. Příplatkový sportovní výfukový systém není agresivní, sotva zapraská, ale nabízí hutný, příjemný zvuk. Působí solidně a dospěle, vlastně jako celé auto.

Přímovstřiková jednotka, která má pro každou řadu válců turbodmychadlo s plnícím tlakem 1,5 baru, nabízí nejvyšší výkon 331 kilowattů, 450 koní, v rozmezí 5700 až 6700 ot./min. a nejvyšší točivý moment 600 Nm od 2000 do 5000 ot./min.

V ostrém režimu táhne bez znatelného vydechnutí od nízkých přes střední otáčky a nechybí mu ani působivá špička.

Nechybí permanentní pohon všech kol, který všechny ty newtonmetry bezchybně posílá na asfalt. Má poctivý samosvorný mezinápravový diferenciál a za příplatek i sportovní diferenciál. Ten rozděluje točivý moment zadních kol pomocí dvou spojek.

Nechová se přitom jako klasický mechanický diferenciál s omezenou svorností. Omezuje totiž otáčení kol i bez šlápnutí na plynový pedál a dokáže přenést větší procento momentu na vnější kolo.

Díky tomu si brzy všimnete specifického chování. Působí to totiž skoro jako natáčení zadních kol. Jedná se o první vychytávku, kterou Audi účinně bojuje proti nedotáčivosti. Tu mají vozy se čtyřmi kruhy ve znaku vrozenou, kvůli motoru před osou přední nápravy, jehož předsazení vyžaduje specifický pohon všech kol.

Testované vozy ochotně následují přední kola v utažených zatáčkách i díky dalšímu příplatku zvanému Dynamic Ride Control. Ony adaptivní tlumiče jsou totiž napříč propojené hydraulickou kapalinou a třeba zatížené pravé přední kolo si tak vlastně svým způsobem dokáže pomoci odlehčeným zadním kolem vlevo.

Jistě že když budete chtít, přijedete do zatáčky neurvale a prostě otočíte volantem, příď budete honem rychle přemlouvat, aby zatočila. Zaprvé se tak ale neděje zdaleka v takové míře jako u předchůdců, za druhé se tomu plynulým nájezdem, postupným přenosem hmotnosti a prací s precizně naladěným plynovým pedálem lze v podstatě zcela vyhnout a ze zatáčky vyjet i s mírný vybočením zádě.

Přilnavost obou vozů je nesmírná, až se vkrádá známé novinářské klišé o jízdě po kolejích. Zároveň se u toho i dobře bavíte, protože navzdory rychlostem, ve kterých se pohybujete, máte v tato auta nevídanou důvěru, která je oprávněná.

Stabilita při vysokých rychlostech, brzdění i v zatáčkách je neuvěřitelná a vy se tak můžete soustředit na jízdu. Tato auta nejsou výzvou, ale skvělým parťákem, a to i pro zkušenější řidiče.

Protože i když se nejedná o vyloženě hravá auta s rozvernou zádí, tlačit takto skvěle fungující celek na hranu je zábava, které když se nabažíte, stačí stisknout jediné tlačítko a zase ve vší pohodě vyrazíte na dlouhou cestu.