Test Audi Q5 Sportback: Po faceliftu i se splývavou zádí

Módu takzvaných SUV-kupé masově zavedlo BMW X6 už v roce 2007 a možná překvapivě konkurenci docela trvalo, než přišla s odpovědí. Postupně BMW i Mercedes tuto karoserii přenesli i o segment níže.

Audi má své SUV se splývavou střechou ve střední třídě až nyní, v podstatě ke konci životního cyklu současného modelu Q5.

Audi Q5 je v druhé generaci na trhu od roku 2017. Loňský facelift, který jsme již v tradiční karoserii vyzkoušeli, přivál právě i verzi Sportback s elegantním zakončením střešní linie, díky kterému má Ingolstadt konečně odpověď na BMW X4 a Mercedes GLC kupé.

Facelift pro Q5 znamená nové nárazníky s větší maskou chladiče či odlišně tvarované světlomety a zadní svítilny s OLED technologií.

Sportback se od výchozí verze liší od středního sloupku dále, střecha se ale svažuje jen mírně. Celkový tvar dává více vyniknout zadním blatníkům.

Právě vcelku boubelaté tvary karoserie však potřebují velká kola. Testovaný kus obouvá osmnáctipalcové disky, což ještě docela nedávno platilo za jeden z největších rozměrů ve světě osobních aut. Aby se designér zcela zaradoval, chtělo by to o palec či dva větší rozměr.

Do interiéru se v rámci modernizace dostala poslední verze infotainmentu MMI s dotykovým displejem. Pryč je sice sdružený ovladač na středovém tunelu, ale systému se objektivně nedá nic vytknout. Má lepší rozlišení, grafiku a především je rychlý a přehledný na ovládání.

Q5 si navíc zachovává ovládání klíčových funkcí po ruce a prostřednictvím fyzických tlačítek. Ať už jde o tlačítka na volantu, oddělené ovládání ventilace či dalších funkcí včetně start-stopu, vše je tam, kde to čekáte, a při ovládání z tlačítek cítíte vnímanou kvalitu.

Stejně jako z celého interiéru, který je skvěle poskládaný a z velmi dobrých materiálů. Jen celkový design palubní desky, výplní dveří a některých dalších částí interiéru už stihl zestárnout, zejména v porovnání s novějšími modely čtyř kruhů, které používají již odlišný designový jazyk vnitřku.

Q5 i coby sportback těží ze skvělých sportovních sedadel, které poskytují optimální oporu i komfort, navíc je v tomhle SUV i povedený řidičský posez jako takový, nepřipadáte si jako na bidýlku.

Karoserie sportbacku samozřejmě nabídne méně místa na hlavu zadních cestujících, k mému překvapení je ale rozdíl velmi malý a tak i v tomto SUV-kupé si průměrný dospělý nebude stěžovat jak na prostor pro kolena, tak ani na hlavu.

Zavazadelník se svými slušnými 510 litry ztrácí na klasickou Q5 40 litrů, což by v zásadě nevadilo. Jen tvar kvůli stylovější zádi není tak praktický, při plném naložení musíte přemýšlet více než ve výchozí verzi, aby šlo vykouslé víko kufru zavřít. Není to už jen „naplnit po okraj a zabouchnout”. Alespoň že praktické háčky, dvojité dno a velice snadno manipulovatelná zadní sedadla zůstávají.

Zatímco klasická Q5 je k mání i se základním dvoulitrovým „30 TDI” o výkonu 120 kW, sportback začíná s výkonnější verzí označenou „40 TDI” o 150 kW. Další vznětovou alternativou je třílitrový šestiválec 50 TDI s 220 kW či vrcholné SQ5  o 251 kW.

Testovaný kus 40 TDI je tedy dieselovým základem, jenže byla by chyba jej automaticky přehlížet. Svým slušným zátahem i vychováním jistě postačí nejednomu zákazníkovi. Dvoulitrové TDI poslední generace významně ztichlo a umí kouzlit i kombinovanou spotřebu kolem šesti litrů na 100 km.

I zásluhou mildhybridního ústrojí, které motor často a nerušivě vypíná. Ale také díky dobře odladěné dvouspojkové převodovce. Zde v sofistikovanějším provedení s mokrými spojkami se chová vytříbeně i v nízkých rychlostech a při plynulé akceleraci tam „sází” jeden kvalt za druhým velice rychle. Jen při rozjíždění do kopce ji záběr chvíli trvá, což už je u tohoto typu skříní typické.

Stěžovat si rozhodně nelze ani na pohon všech kol quattro ultra s mezinápravovou spojkou. Žádné přetáčivé chování na limitu pod plynem od ní čekat nelze, ale spolehlivě přenáší točivý moment i na zadní kola v momentech, kdy ta přední ztrácejí trakci a poradí si v terénních vložkách bez zbytečného váhaní velmi jistě.

Přesto však vím, že s třílitrem a automatem s hydrodynamickým měničem je tohle auto o další řád lepší. Svým tišším, luxusnějším projevem a zátahem ve spojení s koncepčně odolnější a ještě jemnější převodovkou dokáže Q5, sportback nevyjímaje, ještě více odskočit jiným koncernovým značkám v segmentu a naplno využít svou prémiovou platformu MLB s motory podélně, díky které může mít takový pohon.

MLB umožňuje i zástavbu vzduchového odpružení, které zpívá úplně stejnou písničku. Testovaný kus s klasickými pružinami a adaptivním podvozkem nabízí velmi slušnou úroveň komfortu a stability, dokáže se skvěle vypořádat s ostrými nerovnostmi i dírami.

Jenže bych si přál, aby se tohle auto dokázalo ještě více uvolnit a o některých typech nerovností posádce vlastně ani neříkalo. Což umí právě vzduchové odpružení, a to klidně i na větších kolech.

V čem tohle auto exceluje nejen v rámci třídy, je odhlučnění. Q5 famózně maskuje rychlost. Aerodynamický svist je jen velmi jemně slyšet od zrcátek, jinak je na palubě ticho až do velmi vysokých dálničních rychlostí, a to samozřejmě i díky preciznímu odhlučnění valivého hluku od pneumatik.

Q5, ať jako klasické SUV nebo stylovější sportback, je velmi kvalitně postavené auto. Má praktický a precizně zpracovaný interiér, který sice není posledním výstřelem moderního designu, ale vyniká svým přehledným ovládáním a nezaostává přitom ani v technologiích.

Já to tak nevnímám, ale pokud se vám karoserie se splývavou střechou líbí více, kompromisy naštěstí není nutné hledat na zadních sedadlech. Jen zavazadelník ztratil něco málo na praktičnosti, oběť ale není příliš vysoká.

Vybraná konfigurace je vlastně povedená, základní pohon funguje ve všech směrech dobře, ale jak už jsem naznačil, šestiválec pošle tohle auto ještě výš a vymáčkne z poctivé platformy určené pro větší modely maximum. Stejně jako vzduchové odpružení.

Jen je těžké radit dál připlácet. Když se totiž rozmáchnete s příplatky jako u tohoto vozu, tak i se čtyřválcem a bez vzduchových měchů přijde klidně na 2,2 milionu.