Test Audi Q2 35 TDI po faceliftu: Nejmenší Q umí být dospělé

Audi Q2 v roce 2016 dorazilo jako odpověď na vlnu popularity crossoverů segmentu B, která trvá dodnes. Přesto je Audi jedním z mála prémiových výrobců, kteří se do této kategorie pustili, segment je to populární přece jen hlavně v takzvaném hlavním proudu.

Q2 zkrátka přímého konkurenta od BMW či Mercedesu nemá, jakkoli se tyto tři značky tradičně snaží najít odpověď na cokoli, co další vymyslí. Podobný příběh je to u dalších značek jako Volvo, Jaguar, Land Rover, Lexus atd. V úvahu tak krom méně prestižních výrobců připadá snad jen DS 3 Crossback.

Před rokem dostala první generace facelift, který se však váže především na vzhled exteriéru či doplnění jízdních asistentů. Vyzkoušel jsem vrcholnou motorizaci, která nejlépe obhájí onu prémiovost tohoto modelu. Vždyť dvoulitrový diesel s pohonem všech kol se v této kategorii vyjímá.

Facelift poznáte podle předního nárazníku a masky chladiče, která je umístěná o chlup níže, aby uvolnila prostor výdechům napodobujícím původní vozy Quattro. Tyto tři otvory jsou ostatně součástí nejnovějšího jazyka automobilky.

Nové jsou i přední LED světlomety, stejně jako zadní svítilny mají odlišný světelný podpis. Změn s mnohoúhelníky doznal i zadní nárazník, rozšířil se výběr litých kol, laků a dalších prvků včetně c-sloupku, kterým se lze odlišit díky několika dostupným barvám.

Celkově změny vozu dodaly sebevědomý výraz, v případě testovaného provedení ještě umocněný balíčkem S line. Základní silueta s lehce svažující se střechou a velkými koly v rozích samozřejmě zůstává.

Zatímco se zádí připomínající Volkswagen Polo před faceliftem se ani aktuálně osobně nedokážu smířit, z jiných úhlů se mi Q2 líbí, má svůj styl a vyvážené proporce.

Q2 na rozdíl třeba od A1, které je formálně ve stejném segmentu, nedostalo novou architekturu interiéru kompaktních Audi, spolu s A4 tak zůstává u předešlého konceptu s vystrčenou obrazovkou staršího infotainmentu a mechanickým ovládáním.

Vnímám to však jako negativum? Z pohledu designu a prvotního efektu možná ano, třeba nová A3 uvnitř mezigeneračně hodně omládla, ale na pohled druhý dává Q2 vzpomenout na analogovou dobu, ovládání kruhovým prvkem na středovém tunelu je velmi pohodlné a intuitivní, stejně jako regulace ventilace nebo volby v digitálním přístrojovém štítu.

Navíc zmiňovaný palubní systém sice grafikou už mírně zaostává, zejména co se mapových podkladů týká, ale krom zmíněné intuitivnosti potěší stále velmi slušným rozlišením obrazovky. Ve finále se s ním tak žije velmi dobře, možná paradoxně i lépe než s moderním dotykovým nástupcem.

Celkově je interiér velmi kvalitně postavený, zamrzí jen provedení některých plastů vespod palubní desky, ale na svou třídu si zaslouží pochvalu za zpracování a cit pro detaily, které pocit kvality jen zvyšují. Třeba jako povrch ovladačů ventilace či výdechy ventilace, které při otočení příjemně cvaknou v ruce.

Vůz umí překvapit co se prostoru v interiéru týká. Přední pasažéři se necítí být na sebe nijak „nalepení”, se svými 190 cm se za sebe posadím i s malou rezervou na nohy. V tomto směru jde o viditelný bonus oproti A1, ale jistěže Q3 nabídne podstatně více pro rodinné vyžití. Jakkoli 355 litrů zavazadelníku není špatných, zvlášť když vozy bez pohonu všech kol nabídnou 405 litrů.

Crossover může mít pod kapotou běžné zážehové jednotky, litrový tříválec či čtyřválcovou patnáctistovku, ale i testovaný dvoulitrový diesel s pohonem všech kol.

Jak už jsem naznačil, jde o neobvyklou volbu, ale pokud Audi vůbec chtělo TDI nabídnout, muselo sáhnout po plnotučné kubatuře, když se šestnáctistovka již poroučela.

Jednotka o výkonu 110 kW, 150 koní, se skrývá pod označením 35 TDI. Za studena a při akceleraci z nižších otáček o sobě dává vědět možná více, než by bylo dobré, ale po zahřátí při ustálené rychlosti posádku rozhodně dieselovým rykotem neruší.

S přeci jen malým autem nemá příliš práce. Což ústí v nadprůměrnou dynamiku pro předjíždění i rychlé rozjezdy, ale i příjemnou spotřebu paliva, která se může držet v kombinovaném režimu klidně pod 6 litry na 100 km. Pokud se trochu snažíte, pojedete mimo město pod 5.

Dvouspojková převodovka pracuje skvěle, když je auto v pohybu, je rychlá a dobře předvídá. Po většinu času vyhovuje i ve městě, i když občas při rozjezdu chvíli zaváhá, když potřebujete najednou rychle vystřelit z místa – majitelé vozů s převodovkou tohoto typu jsou ale většinou zvyklí.

Pohon všech kol je tvořen mezinápravovou spojkou, která je v rámci modernizace inovovaná. Při rozjezdu mimo silnice, na mokré trávě či v blátě se zadní kola připojují okamžitě, neznatelně. V rámci běžné, klidně i ostřejší jízdy však nepočítejte s tím, že si na výjezdech ze zatáčky budete pochvalovat, jak zadní kola v čemkoli pomáhají, tento systém je zde kvůli trakci, předokolkový charakter vozu nemění.

To však není výtka, jízdní vlastnosti Q2 jsou totiž velmi dobré. Dle mého našli inženýři příjemný poměr mezi obratností malého hatchbacku a sebevědomým komfortem SUV.

Čtyřkolka má vzadu na rozdíl od předokolek nezávislé zavěšení, díky kterému karoserie zůstává klidná i při přejezdu série nerovností v zatáčce. Podvozek je tuhý, ale nikoli přehnaně, kola velmi dobře pracují a odskakování nebo ran do dorazů se většinou nedočkáte.

Q2 může klidně i se základním litrovým tříválcem sloužit jako stylový městský vůz, druhé auto do rodiny, které nabídne kvalitní a trochu staromilský interiér, dobré využití prostoru na malém půdorysu a vyvážené jízdní vlastnosti.

Dost dobře si ale dokážu představit, že i v tomto segmentu existují tací, kteří zároveň ocení i výkonný a úsporný turbodiesel na dlouhé trasy i pohon všech kol pro zdolávání zabahněných polních cest či zasněžených horských silnic.

Konkrétní vůz nejen že nemá přímou konkurenci, ale figuruje také v segmentu, který se hlavou řítí do elektrifikace možná ze všech nejrychleji. Že byste si takové auto pořídili za 5 let, si osobně nemyslím. Jen je nutné si za to připlatit, bez volitelné výbavy se totiž tato verze vejde sotva pod milion korun.