Test Aprilie Dorsoduro 900: divokost v srdci

Štíhlá, vysoká a agresivní – takové první dojmy vzbuzuje Dorsoduro už celou dekádu. Stroj s tímto názvem je na trhu od roku 2008. Nejprve s motorem 750 ccm, posléze i ve verzi 1200 ccm, vždy šlo o dvouválce v koncepci „L“. Teď je v nabídce jen motor o objemu 900 ccm, pro mladé jezdce případně s výkonem staženým na legislativou vyžadovaných 35 kW. Testovaná verze nabízí plný výkon, tedy 95 koní.

Dvouválcový motor je vždy usazený do výrazně lakovaného trubkového rámu. Tep majitele mají pomoci zrychlit i další detaily jako červeně lakové hlavy válců, specifický ostrý tvar zadní svítilny nebo zlatě lakovaná vidlice. Překvapí minela v podobě předního blatníku. Předstírá, že je z karbonu, ale jde o obyčejný plast. Podobné napodobeny málokdy působí dobře. U italského motocyklu to platí dvojnásob.

Kdybychom nestudovali technickou dokumentaci, kde je uvedeno, že motor plní emisní normu Euro4, byl by to právě (barevný) TFT displej, co nás odkáže k roku výroby. Grafika je extrémně jednoduchá, čitelnost slušná. V kombinaci s malou, pouze 12litrovou nádrží, překvapí chybějící údaj o dojezdu.  Zajímavý je důrazný způsob, kterým stroj informuje o času pro přeřazení. Přístrojový panel se po svém obvodu jednoduše a postupně celý rozzáří, což ti, kdo by snad přeslechli zvýšené otáčky motoru, rozhodně nepřehlédnou. Nesměle problikávající kontrolka, kterou vídáme jinde, u této divoké Aprilie nehledejte.

Mezi technické inovace Dorsodura patří mimo jiné elektronické ovládaní škrticí klapky „ride-by-wire“ s nastavitelnou charakteristikou motoru. Jak je obvyklé, k dispozici jsou tři režimy: Sport, Touring a Rain. Ve třech stupních si můžete definovat i trakci nebo ABS –  nastavování je možné i za jízdy, přičemž je sympatické, že si motorka případné vypnutí systémů pamatuje. Odpadá tak jinak protivné potvrzování po každém novém nastartování.

Přestože i se supermotardem se samozřejmě dá jezdit rozvážně, většinou si ho jezdci pořizují z přesně opačného důvodu. Motorka s vyšším těžištěm od nich logicky vyžaduje víc práce s vlastním tělem, což znamená, že jde o fyzicky náročnější záležitost. V této souvislosti určitě nepotěší výfukové svody umístěné pod sedlo. Topí přesně do choulostivých partií jezdce a diskutabilní je i jejich vliv na ovladatelnost motorky v mezních situacích. Pravda, opticky stroj zezadu vypadá výjimečně (a) skvěle.

Aprilia Dorsoduro 900 s plně stavitelným podvozkem rozhodně umí nabídnout zážitky, po kterých cílová skupina jezdců touží. Láká na podmanivý dvouválcový motor s velmi přesvědčivým projevem, a to i v nízkých otáčkách. Výkon je sice o něco nižší (cca o 20koní) než v případě konkurentů, ovšem nižší (cca o 50 000 korun) je i cenovka.

To, že vás hladové oko potáhne k pumpě vždy po cca 150 km, patří k věci. Odpočinout si, popřemýšlet, v kterých místech trasy by se ještě daly stáhnout setinky, může jezdcům jedině prospět. Někteří se možná při uvažování mohou dostat i k hledání rozdílů mezi „veřejnou komunikací“ a „uzavřenou tratí“. Takových jezdců ale bude v tvrdém sedle Dorsodura nejspíš „jako šafránu“.