Test Alfy Romeo 4C Spider: srdeční záležitost

Trvalo to dlouho, ale začátkem listopadu svírám obyčejně vypadající klíč od nejvýraznější alfy současnosti. Její křivky odkazující na Ferrari jsou fascinující, obzvláště povedená jsou velká zadní kruhová světla. Předek je hodně výrazný a dovedu si představit, že na někoho bude až moc extravagantní.

V noci mrzne a drobně sněží a tenhle odlehčený karbonový zázrak s motorem uprostřed má obuty letní pneumatiky Pirelli. Vpředu s rozměrem 205/40 R18 a vzadu 235/50 R19. Čekám, až silnice vysuší dopolední slunce a vyrážím po dálnici a okreskách směrem k hoškovickému letišti.

Alfa 4C, ručně vyráběná v Modeně v továrně Maserati, je vážně maličké auto. Na délku měří 3989 mm a vysoká je pouhých 1183 milimetrů. To druhé číslo si pro jistotu přečtěte ještě jednou. Obyčejná fabia vedle ní vypadá jako obří SUV. Jde také o auto s extrémně nízkým těžištěm a světlou výškou, od silnice po přední spoiler jsem naměřil pouhých 11 centimetrů.

Spider je o pouhých 10 kilogramů těžší než kupé. Může za to ruční skládání plátěné střechy - odjistíte tři pojistky a střechu jednoduše stáhnete a srolujete. V pidikufru (vzadu, přední kapota nejde zvednout) na ní máte připravený vak. Horší je to s jejím nandáním - napoprvé jsme na to s kolegou potřebovali dobrých pět minut. A stejně jsme si připadali jako Pat s Matem. Teoreticky by na obsluhu měly stačit jenom dvě ruce.

Nastupování do extrémně nízkého auta není nic zábavného ani pro později narozené; pokud jste navíc prostorově výraznější, do sportovně tvarovaných a alespoň podlé mého soudu ne zrovna pohodlných sedaček se rovněž budete dostávat obtížně a pohodlné to nebude ani během samotné jízdy.

Výhled dozadu je velmi špatný (naštěstí vzadu máte čidla). Rozhlédněte se po interiéru a uvidíte mimořádně ošklivý panel autorádia natočený směrem k řidiči. Kdyby tady nebyl, ničemu by to nevadilo. Reproduktory stejně chrastí, nezvládnou být hlasitější než motor umístěný za vašimi zády a navíc by se ušetřilo pár kilogramů.

Digitální sdružený přístroj vypadá hezky, je přehledný i praktický. Méně praktické už je, že po vzoru některých supersportů musíte zařadit zpětný chod či neutrál samostatně umístěným tlačítkem na středovém panelu (a pak už jenom cvakáte pádly nebo to necháte na elektronice).

Když jedete po dálnici, svou hlavu máte v úrovni pneumatik nákladních aut, příjemné to věru není. A vzhledem k malosériové výrobě (1000 kusů od každé karosářské verze) neprošla 4C ani nárazovým testem EuroNCAP. I bez hvězdiček od komisařů vám ale už při první jízdě bude jasné, že v tomhle autě vážně bourat nechcete.

Příplatkový výfuk od Akrapoviče dává zapomenout, že uprostřed vozu je napříč instalován pouze čtyřválec, navíc přeplňovaný. Pravda, uvnitř zní výfuk úplně jinak než vně vozu, protože jej přeřve ne vždy akusticky lahodný motor. Při delších jízdách je to až otravné. Zvenčí je to ale kanonáda jako od spitfiru. Poslouchá se nádherně.

Jak asi víte, alfa 4C nemá posilovač brzd ani řízení. Na brzdy Brembo tak musíte tlačit vskutku velkou silou a účinek je bezproblémový snad pro všechny situace. V případě absence posilovače řízení by pak leckdo čekal dech beroucí zpětnou vazbu od předních kol, která je dnes obvyklá asi jako dálnopis. Není tomu úplně tak.

Kolem středové polohy je řízení díky úzkým předním pneumatikám na rozbitých silnicích nervózní a ani na těch hladkých neexistuje, že byste zespodu zploštělý volant nedrželi jinak než oběma rukama. A to velmi pevně. Což vůbec nevadí, za martýrium při popojíždění na parkovišti byste ale díky tuhnutí volantu chtěli přesně vědět, kdy přední pneumatiky ztratí přilnavost - nedočkáte se ale ani zde.

Samotné reakce na otočení volantem (od dorazu k dorazu 2,7 otáčky) jsou přesné a z jízdy jako takové máte pocit, že vám tenhle malý Ital nic nedá zadarmo a dost často vás zkouší v tom, jak velký máte pud sebezáchovy a jak moc si věříte v umění točit volantem a šlapat na pedály. Všechno, naprosto všechno je v 4C intenzivní, o dost více než v tom, co lze dnes za peníze koupit v autosalonech.

Ne všechno je ale ideální. Největším zklamáním, alespoň v mých očích, je pak absence přímo řazené převodovky. Je to nepochopitelné, Italové šetřili doslova každý gram a pak nabídnou výhradně dvouspojkovou skříň TCT. Je obvykle rychlá a umožňuje řadit pádly pod volantem, manuální skříň by k jinak extrémně pojatému kupé/spideru sedla o dost lépe.

Motor s evidentní turbo dírou ve spodních otáčkách se nechá vytočit jen do zhruba 6000 otáček, chybí mu výkonová špička. Mimochodem, čtyřku převodovka řadí při 121, pětku při 179 a šestku při tachometrových 233 km/h. Z klidu na 200 km/h jste za 17 sekund.

Čtyřválec o objemu 1,75 litru má výkon 240 koní (176 kW) a točivý moment 350 Nm. Díky hmotnosti pod jednu tunu jde o mrštné auto, dynamikou v přímce vás ale neohromí a je podobně rychlé jako třeba každý den použitelný Seat Leon Cupra s 290 koňmi. Kvůli předjíždění na rovině si ale 4C nikdo nepořizuje, navíc v malém italském sporťáku je rychlost a její vnímání o dost intenzivnější.

Pokud pojedete piánko, dostanete se mimo město na 6,3 l/100 km, 15 litrů, když na plyn trochu více šlápnete. Šestý stupeň účinně snižuje otáčky motoru, při 90 km/h tak čtyřválec točí jenom 1800 otáček a při českém dálničním maximu 2600 otáček.

Na běžných silnicích je 4C příliš tvrdé, je to až nepříjemné. Cítíte každou, i sebemenší nerovnost. Nu a rozbité okresky jsou přímo zakázaným územím, i vzhledem k extrémně nízké světlé výšce. Na limitu je projev podvozku dlouho neutrální, ve všech režimech kromě Race (dlouhé podržení tlačítka DNA) se vám ale záď utrhnout nepodaří. A ještě k tomu ideálně potřebujete sníh či alespoň deštěm skropenou silnici. Nesnažte se o přetáčivost a užijete si výborně neutrality a koneckonců budete i rychlejší.

Neptejte se, zda je pro vás 4C dost dobré, ale spíš se zeptejte, zda vy jste pro tenhle model dost dobří. A nemyslíme tím jenom vaše řidičské umění. Je vynikající, že i v dnešní době někdo investuje ohromné sumy do vývoje a výroby a nevidí za tím jenom excelové tabulky.

Už jenom kvůli tomu si tahle alfa, kterou asi nikdo nebude chtít používat každý den, zaslouží vaši pozornost. V mnoha ohledech jde o unikátní auto, které ale není tak dotažené jako třeba 718 boxster, který je skoro o 200 tisíc levnější. A to patří Porsche k nejdražším autům světa. I to je možná důvod, proč jsem na českých silnicích za poslední rok nepotkal jedinou 4C. Ale pokud je Alfa Romeo vaší srdeční záležitostí, koupi 4C vám rozhodně rozmlouvat nebudeme, naopak. Je to kouzelné auto, jehož hodnota s přibývajícím věkem ještě poroste.