Střední třída jinak. Test Mazdy6 s atmosférickým dvouapůllitrem

Mazdu6 (název se správně opravdu píše bez mezery) si za na korunu stejnou částku koupíte v karosářské verzi sedan a kombi. Druhá z variant je nepochybně praktičtější, více elegance ale nabídne verze se splývavou zádí. V modré metalíze je to velice slušivé auto, bez nějakých výrazných expresivnějších detailů, přesto nápadné. Zkoušené provedení navíc vyšperkovala devatenáctipalcová litá kola v tradičním designu.

Po otevření dveří na vás dýchne luxusní atmosféra; velice povedená je krom celkového zpracování kombinace tmavých, na většině míst měkčených plastů a bílé kůže. Společně s kovovými detaily tvoří velice noblesní prostředí. Bíle čalouněné sedačky jsou nepraktické, ale elegantní.

Dobře se v nich sedí, nemají kdovíjakou boční oporu, ale tělo podrží dobře a krom obvyklého třístupňového vyhřívání nabídnou také odvětrávání. To „šestka” dostala v rámci letošního zářijového faceliftu.

Při usednutí za volant vám možná bude vadit, jak blízko je od vaší hlavy zpětné zrcátko. Za to může i jeho masivnost - dnešní zrcátka neobsahují jen sklo jako kdysi, ale celou plejádu asistenčních a bezpečnostních systémů včetně kamer.

Když jsem u těch kamer: omlazená „šestka” dovede zobrazit auto při parkování z ptačí perspektivy, což opravdu pomáhá. Vadilo nám jen malé rozlišení barevné parkovací kamery.

Z hlediska prostornosti si vepředu nelze jakkoliv stěžovat, vzadu pak ale díky prudšímu sklonu střechy objevíte méně místa pro hlavu. Zavazadelník nabídne ve střední třídě průměrných 489 litrů; má jen průměrný vstupní otvor a chybí mu průvlak na větší předměty, třeba lyže.

Pod kapotou je unikátní atmosféricky plněný čtyřválec o zdvihovém objemu 2,5 litru. To je kubatura, kterou už dnes ve střední třídě nenajdete. Benefitem je přirozenější zátah motoru bez negativního turboefektu, minusem relativně menší točivý moment (258 Nm při 4 000 otáčkách). Projevu motoru pomáhá sportovní režim, kdy převodovka motor více vytáčí a nenechává otáčky padat do pásma, kdy se „nic moc neděje”. Při dálničních 130 km/h motor na šestku točí 2500 otáček.

Pokud chcete jet rychle, musíte motor ždímat. Spotřeba po ujetí šesti stovek kilometrů dosáhla hodnoty 8,5 litru, což na auto s šestistupňovým automatem není špatné. Velká škoda, že Mazda k této motorizaci nenabízí přímo řazenou převodovku jako k základnímu dvoulitru. Oceňujeme velkou 62litrovou nádrž na palivo.

Modernizovaná verze má vylepšenou odezvu od posilovače řízení a nutno říci, že takhle precizně naladěné řízení má málokterý model střední třídy. Řízení není lehké, ale ani přehnaně tuhé, má krásnou odezvu kolem jinak problematické středové polohy a celkově působí skvěle sladěným dojmem. Popisovaná motorizace je ze všech nabízených nejtěžší - váží nejméně 1462, v závislosti na výbavě až 1523 kilogramů.

Ruku v ruce s dobře naladěným řízením koresponduje podvozek, který se v zatáčkách chová velice neutrálně. Také tlumení nerovností je velice dobré a posádka i na takto velkých kolech pocítí jen větší díry. Povedené je rovněž odhlučnění, kdy se dovnitř nedostávají rušivé zvuky; jen při rychlé jízdě po dálnici uslyšíte citelnější aerodynamický hluk.

Mazda6 je stále řidičsky nesmírně zajímavým automobilem. Skvěle jezdí a výtečně se řídí. Škoda, že vrcholnou benzínovou motorizaci nelze kombinovat s manuální převodovkou a v případě sedanu si také nemůžete zvolit pohon všech kol (což u kombi lze).