S phantomem na sněhu. Vrchol automobilového luxusu je i na horách suverénní

Soška na obří masce chladiče je celá od soli a ledu, ale vznáší se stejně elegantně jako na Azurovém pobřeží. Já držím velký a tenký volant a snažím se nemyslet na fakt, že sedmnáct milionů korun na čtyřech kolech právě vedu úzkou cestičkou na strmém svahu neznámo kam, abych se těsně před vrcholem musel otočit.

Phantomu nedošla odvaha ani schopnosti a stále mě hýčká, jako kdyby nic, to já jsem si již přestal věřit, že se mohu k vrcholu Rysů, nejvyšší polské hoře, přiblížit ještě více. Volím ústup, ale nepřestávám žasnout, jak schopná je tahle 5,7metrová zadokolka o pohotovostní hmotnosti 2,6 tuny na kluzkém povrchu.

Věřím, že podobný dojem by si měl podle přání automobilky odvézt pokud možno každý účastník „zimní pohádky Rolls-Royce“, jak Britové nazývají několikadenní zkušenost v horách, která je šitá především pro zákazníky.

„Existuje stále určité procento našich klientů, kteří své vozy Rolls-Royce přes zimu nechávají v garáži a na hory vyráží s jinými kousky ze své garáže,“ říká Frank Tiemann z Rolls-Royce s tím, že akce takového typu to mohou změnit a prezentovat schopnosti automobilů této značky i v náročných podmínkách.

Na první pohled působí phantom na sněhu zvláštně, ale pro to, aby majitelé na horách nemuseli potupně žádat místního traktoristu o vyproštění z příkopu, pracuje především obyčejná fyzika. Vlastnosti těchto vozů by přitom mohly být v dnešní době vzorem i pro ostatní výrobce, prim totiž hraje přehled řidiče, plynulost i odolnost vůči některým nesmyslným trendům.

Předně, z phantomu je zkrátka dobře vidět. Sedí se tu příjemně vyvýšeně, přitom stále v řidičské pozici. Vidíte zmíněnou sošku a rohy karoserie, v zrcátkách pak krásně kontrolujete i zadní nárazník. Za chvíli si tak připadáte, jako když řídíte docela kompaktní auto.

Za volantem vozů Rolls-Royce se tak neuvěřitelně rychle zabydlíte. I díky tomu, že otravné držení v pruhu, start–stop a další prvky tady buď zůstávají vypnuté i po dalším nastartování, nebo prostě neexistují.

Že dvanáctiválec není slyšet, kvalita interiéru se vymyká čemukoli v automobilovém průmyslu, ovládání je snadné a styl neopakovatelný, o tom všem jsem se již rozepisoval v testu phantomu před faceliftem a to všechno zůstane v moji mysli automobilového fanouška nadosmrti.

Co ale na vozech Rolls-Royce, a phantomu především, obdivuji vůbec nejvíce, je absolutní důraz na plynulost a příjemnou vláčnost řidičských prvků.

Na kluzkém povrchu potřebujete na prvním místě právě zejména plynulost. U jakéhokoli vozu platí, že cukavým, uspěchaným stylem dál rozhodně nedojedete. Takoví zbrklí „experti“ jsou schopni uváznout za volantem čehokoli.

Rolls-Royce se nerozjíždí jako auto, ale jako jachta. Přenos točivého momentu dvakrát přeplňovaného dvanáctiválce o legendárním objemu 6,75 litru, který má až 900 Nm točivého momentu dostupných již od 1 750 otáček za minutu, je jako když teče med.

Extrémně jemná osmistupňová převodovka využívá vespod umístěných newtonmetrů a nechává při rozjezdu masivně proklouznout měnič točivého momentu a auto se tak rozjede s mírným zhoupnutím, velmi vláčně. A můžete na plynový pedál šlapat, jak chcete. Cuknutí nebo citelného stresu se ani při svižném rozjezdu nedočkáte.

Zadní kola tak i díky tomu ve většině případů nemají šanci proklouznout. Je to efekt podobný redukční převodovce v off-roadech.

Do celého relaxačního balíčku zapadá i řízení. Rolls-Royce totiž nedovolí šoférovi jakékoli škubavé, nepatřičné pohyby. Volant je velký a má velmi úzký věnec, řízení dlouhý převod. Máte skutečně pocit kormidelníka, přitom se ale ze záhadných důvodů nevytrácí potřebný cit a auto dokážete nasměrovat přesně k apexu zatáčky.

Tu náhle na poslední chvíli zahlédnu velký retardér, před kterým to již neubrzdím. Způsob, jakým phantom tuhle nástrahu přeplul, je neuvěřitelný. Podvozek spoléhá na perfektně laděné vzduchové měchy, které se neustále přizpůsobují jízdní situaci.

Těžké auto tak dokážou podržet, ale ve většině času se soustředí hlavně na způsob jízdy jako na kouzelném koberci. Stejně jako v případě řízení inženýři našli přesně ten úžasný moment, kdy jste sice izolováni od vnějšího světa, ale přesto jste coby šofér schopni vnímat silnici.

Rolls-Royce to také na rozdíl od většiny výrobců prémiových a luxusních aut vůbec nepřehání s šířkou pneumatik. Ba naopak, zcela rozumně používá poměrně úzké pláště 255/50 R21.

Širší pneumatiky jsou teoreticky lepší v brzdné dráze, ovšem jinak mají na sněhu samé nevýhody. Jak potvrzují i specializované testy německého autoklubu ADAC, užší obutí má lepší vlastnosti při rozjezdu i v zatáčkách, mnohem lépe odolává i aquaplaningu.

Phantom je coby vlajková loď Rolls-Royce zároveň jediným modelem, který zůstal u pohonu zadních kol. Menší limuzína Ghost je v nové generaci čtyřkolkou, SUV Cullinan ke zmíněným vlastnostem přidává i světlou výšku až 230 mm.

Přímé srovnání vozů na shodné hliníkové platformě a se stejným motorem odhalí nuance, které modely navzájem odlišují. Ghost je přece jen vozem o něco více zaměřeným na řidiče, především v přiostřené verzi Black Badge jde o poměrně nenápadné auto, které svou atmosférou chce zaujmout zákazníky, kteří touží po dramatičtějším podání, včetně toho zvukového.

Mimochodem, ze značek skupiny BMW má Rolls-Royce v průměru nejmladší klientelu, tedy mladší než BMW a dokonce i Mini.

Ačkoli je každý Rolls-Royce poměrně vysokým vozem a vyšším posezem, nástup do SUV Cullinan je ještě o poznání blíže pověstnému kapitánskému můstku. Přehled o okolním dění tu máte ještě lepší a možná vás překvapí, že cullinan je s délkou 5,3 metru nejmenším vozem goodwoodské značky.

V pohádkovém prostředí Tater jde o prvoplánově nejvhodnější vůz z portfolia, navíc v exkluzivní edici Frozen Lakes, se kterou jsem již měl tu čest dříve, se inspiruje v ledových jezerech.