Rychlejší a zábavnější. Octavii RS 230 jsme protáhli po závodním okruhu

Podřadit, plné brzdy ze 180 km/h na polovinu a pak čumák auta v poloviční rychlosti namířit k apexu jedné z techničtějších zatáček okruhu Slovakiaring. Běžná Octavia RS třetí generace – už tak podle nás velice povedené auto nabízející skvělý poměr sportovnost/praktičnost – by měla tendence opustit zatáčku po tečně ven, což by podchytil stabilizační systém (plně nelze vypnout ani ve verzi RS 230). U verze se samosvorným diferenciálem ten rozdíl pocítí každý řidič – auto je za zvuku kvílejících pneumatik lépe ovladatelné.

A budete i rychlejší – Škoda udává na nejtěžším závodním okruhu světa, Nürburgringu, zlepšení o deset sekund. Sériové provedení Octavie RS má pouze elektronické provedení XDS+, provedení RS 230 má nejenom XDS+, ale rovněž „poctivý“ elektronicky řízený samosvorný diferenciál.

Není to typicky mechanické řešení, protože je ovládán elektronicky díky lamelové spojce umístěné mezi diferenciálem a pravou poloosou. Jak jsme si ověřili po čtyřech ostrých kolech na zdejším hezkém závodním okruhu (jedno kolo má 5,4 km), v praxi toto řešení funguje velice dobře. Při extrémní jízdě se diferenciál zcela uzavře a na nezatížené vnější přední kolo přenese až 100 procent točivého momentu.

Diferenciál s elektrohydraulicky řízenou svorností (VAQ) přidal autu 20 kilogramů hmotnosti, zážitky za volantem jsou ale při ostré jízdě neskonale lepší – tam, kde by přední kola „naříkala“ a nemohla na vozovku přenést točivý moment, tam je RS 230 citelně lépe ovladatelná. Toto provedení se nabízí jak pro verzi kombi, tak liftback; vybírat lze buď s přímo řazené převodovky (kterou vřele doporučujeme), nebo z dvouspojkové automatické DSG (obě převodovky jsou šestistupňové).

Aby nedošlo k mýlce: nemyslete si, že díky „samosvoru“ se z Octavie RS stalo nekompromisní okruhové náčiní. Tak tomu skutečně není a není ani pravdou, že byste si na okruhu neužili se standardní Octavií RS – ve verzi RS 230 ale budete o něco rychlejší a budete se za volantem i více bavit. Ne sice tak jako u dobře odladěných automobilů s poháněnou zadní nápravou, ale pořád velice slušně.

Ocenili bychom ale nižší pozici – za volantem se v jinak velmi dobře tvarovaných sedadlech sedí moc vysoko. Pro někoho bude rovněž zklamáním zvuk výfuku, na kterém se pracovalo dva roky. Čekali jsme více emotivní projev – prskání, řev při vytočeném motoru, a ne tak decentní, byť líbivější projev než u standardního provedení. Zájemci o pořádný zvuk tak musí zajít k Remusu či Akrapovičovi a koupit laděný výfuk. Ovšem komu vyhovuje spíše decentní „sound“, bude spokojen.

Vzhledem k potentnímu podvozku bychom také ocenili větší porci výkonu – kdyby se „dvěstětřicítka“ jmenovala Octavia RS 250, byli bychom více spokojeni (koncernový bratr Leon Cupra má standardní výkon 280 k). Deset koní navíc není mnoho, pozitivní zprávou je ovšem lepší průběh točivého momentu (který jinak zůstal na původní hodnotě 350 Nm). Pro zajímavost: během jízd na okruhu (celkem 46 km) jsme naměřili spotřebu 26,8 l / 100 km.

Ale možná když RS 230 postavíte na motorovou brzdu, tak těch koní bude o trochu více, než kolik udává výrobce: my jsme sériovému provedení loni naměřili 242 koní (namísto 220 k). [celá zpráva]

Stojí RS 230 za příplatek 75 tisíc korun? Pokud se rádi svezete rychle a sem tam zajedete na okruh, pak bezpochyby ano. K autu, které má ve standardu hezká 19palcová kola, navíc dostanete i další výbavu „zdarma“, za kterou se u standardního provedení připlácí.