Rolls-Royce Dawn Black Badge v testu: Pět věcí, kterými otevírá tabu konzervativní značky

Klasický Dawn už jsme v testu na Novinkách vyzkoušeli. Objektivní negativa jsem tehdy našel u příliš velkého vichru, který se do kabiny valil už při rychlostech běžných pro okreskové cestování. A infotainment už toho také pamatuje více, než by bylo zdrávo.

Jenže jinak to byl úžasný zážitek. Stejně jako každý Rolls-Royce si vás získá svou elegancí, totálním pohodlím a luxusem. Nenutí vás spěchat, uzavře vás do svého světa a také je to možná jediná značka, u které vám všechno to třpytivé a velkolepé přijde v pořádku a vkusné.

Dawn je tu od roku 2015 a pět let je u dnešních aut už hranicí důchodu. Ne tak u vozů Rolls-Royce. Kabriolet mezitím prošel malou modernizací, především s sebou ale přivezl i edici Black Badge, stejně jako ostatní modely značky, vyjma limuzíny Phantom.

Ačkoli se tím Rolls-Royce nikde šířit nebude, za modely Black Badge podle mého názoru stojí snaha konkurovat vozům od Bentley. Ty svou aristokracii vždy mnohem více spojovaly s dynamikou, nebály se sportovnějšího pojetí. Black Badge mají cílit na mladší zákazníky. Odstranit trochu chromu, přitvrdit vláčný podvozek, a dokonce i zabručet z výfuku.

Na svezení s tímto vozem jsem tak byl velmi zvědav, protože Britové tím vstupují na velmi tenký led. Změnit charakter paláce na kolech se snaží několika způsoby.

Rolls-Royce vždy přitahoval nejen bohaté podnikatele či aristokraty, ale i muzikanty, návrháře či umělce. Podle automobilky jsou inspirací pro Black Badge konfigurace klientů z minulosti, jako je boxer Muhammad Ali či návrhář Yves Saint Laurent.

V praxi to znamená černou masku chladiče, rovněž tmavě vyvedenou sošku Spirit of Ecstasy. Chromových částí se můžete zbavit i v okenní linii nebo kolem zadních svítilen. Při té správné konfiguraci to dokáže auto zvážnět.

Stejně jako zvenčí, i uvnitř má zákazník stále nepřeberné množství odstínů a materiálů, které si lze vybrat. Black Badge nabízí karbonové prvky a standardně se od klasického Dawnu liší i grafikou mechanických přístrojů. Mají bílý podklad a červenou část, stejně jako hodiny před spolujezdcem.

Na několika místech rovněž najdete symbol nekonečna, ležatou osmičku. Rolls-Royce se tím vrací do začátku 20. století. Tehdy anglické pojišťovny tímto způsobem označovaly auta s nejvyššími výkony.

Karbonové vlákno najdete i na volitelném aerodynamickém prvku, který překryje zadní sedadla. Tímto mohu odškrtnout své předchozí nepříznivé zkušenosti při jízdě tímto obřím kabrioletem ve vyšších rychlostech. Díky deflektoru se vichr v kabině již tolik neotáčí a cestování se staženou střechou je mnohem příjemnější.

Dvanáctiválec o zdvihovém objemu 6,6 litru přeplňovaný turbodmychadly tu byl vždy spíše jako silný, ale nenápadný sluha valící se na vlně točivého momentu ve spodní části otáček. Proto jste nikdy ani nepotřebovali otáčkoměr, místo toho Rolls-Royce používá ukazatel rezervy výkonu.

To se naštěstí nemění ani u verze Black Badge. Zbytečný otáčkoměr tu nenajdete, motor má stále extrémně tichý, sametový chod. Ale také více výkonu. Místo 571 koní jich tu pod pravým kotníkem máte 601. Točivý moment vzrostl z 820 newtonmetrů na 840 N.m.

Nepatrně naléhavější je i odezva plynového pedálu, ale znovu musím konstatovat, že naštěstí nechybí tak typické zpoždění při rozjezdech, které dává autu důstojnost. Dawn je i ve verzi Black Badge stále Rolls-Roycem, zrychluje tedy jako Rolls-Royce. Velmi nenuceně, byť velmi rychle. Vždyť na stovce je za 4,9 sekundy.

Zatímco řízení je rovněž stále tak krásně vláčné a plynulé, s náhlým strmějším převodem ve třech čtvrtinách otáčky, převodovka se umí změnit možná až příliš. Žádný sportovní režim tu nenajdete, to by se neslušelo. Proto je tu režim Low, který aktivujete na páčce řazení.

Znamená v podstatě to samé, jen si neříká Sport. Reakce motoru jsou brysknější, a především převodovka začne držet otáčky motoru o stupeň či dva výš. To by zase tolik nevadilo, na takové zatáčkovité silnici v Alpách je to naopak žádoucí. Jenže při akceleraci začne nesmyslně kopat při přeřazení, což považuji za faux pas.

Sice to není jako u BMW z řady Motorsport, ale mám pocit, že myšlenka je od koncernových bratrů zčásti převzatá. Přitom takové vozy Alpina se teatrálního kopání nedopouštějí...

Pak je tu výfuk se systémem klapek a rovnou šesticí koncovek. Ve zmíněném režimu Low se klapky otevřou a místo ticha dostanete bručení. Ovšem velmi vkusné. Žádné práskání, jen když přidržíte plynový pedál, ozve se decentní, ale dostatečně hlasité dunění.

Inženýři se pustili také do naladění vzduchového odpružení. Z toho jsem měl strach možná vůbec největší, protože svým naladěním mi klasický Dawn učaroval. Naštěstí je přitvrzení takřka nepatrné. Dawn se i v roli Black Badge nese po silnici jako obří jachta. Znát je jen o něco větší jistota v utažených zatáčkách.

V precizním chování pomáhají i lehčí karbonová kola. Jejich struktura je vidět až po delším zkoumání. Dvaadvacet vrstev uhlíkových vláken je jen částí disku. Jinak jde o hliníkové prvky, které prakticky vystupují ven, aby chránily křehký karbon.

Brzdy za nimi jsou pak sice větší, ale charakter brzdového pedálu se nezměnil, spíš teď vydrží drsnější zacházení.

I když se mi prvotní myšlenka drsnějšího a agilnějšího Rolls-Royce Dawn příčila, v britském Goodwoodu ukázali, že stále vědí, s jakým poselstvím pracují. Black Badge rozhodně není vulgární, nevkusný, příliš hlučný nebo nepohodlný.

Edice nechává stále vyniknout hlavní charakter vozu Rolls-Royce, jen jej trošku pepří, když o to máte zájem. Temný design a zvuk výfuku se mi moc líbí, lehce přes čáru je možná jen občasné cuknutí převodovky v režimu Low.

Jinak si ale dokážu velmi dobře představit, že Black Badge přesvědčí zákazníky, pro které by normální Dawn byl až příliš načančaný.