První jízda s novým Opelem Mokka: Jiná káva

Opel má v současné chvíli dva modely ve stále dynamicky rostoucím segmentu městských crossoverů. Musím však uznat, že Crossland a Mokka si velmi pravděpodobně do zelí příliš nepolezou.

Rozdíl už je v platformách. Crossland byl už před faceliftem jedním z prvních produktů spolupráce s francouzským PSA, která postupně narostla do akvizice německé značky. Stojí však na starších „nemodulárních” základech, které využíval minulý Peugeot 2008 a dodnes na nich stojí jen Citroën C3 Aircross.

Není divu, dvojitý šíp má v nově vzniklém gigantu Stellantis plnit roli mainstreamového, až „low-costového” zástupce. A právě takový je i Crossland. Je úzký a vysoký, tedy nepříliš dynamicky vyhlížející, ale na druhou stranu nabízí dobrý výhled do všech stran a působí konzervativním dojmem.

Na druhé straně je tu právě Mokka. Přijíždí na aktuálních základech kompaktní modulární platformy a řadí se tak hned vedle nového Peugeotu 2008 či DS 3 Crossback. To s sebou nese i možnost elektrické volby, kterou zastupuje verze eMokka se 100kW elektromotorem na přední nápravě. Na první zkušenost jsem si však vybral nejsilnější zážehový motor v nabídce a sportovně střiženou verzi GS Line.

V této nabité třídě není jednoduché se odlišit. Opel to však s mokkou dle mého názoru dokázal. Ostře řezanými tvary vážně zaujme a nepodobá se ani svým zmiňovaným sourozencům.

Jedná se o první model s maskou nazvanou Vizor, která má připomínat motocyklovou přilbu. Široké jsou možnosti individualizace, testovaný kus zaujme dvoubarevným ztvárněním, kdy černý lak na střeše pokračuje i na kapotu. V tomto případě jde o podstatně lepší příklad takového designového prvku než u grandlandu, kde černá kapota může působit až nepatřičně.

I když se barevné kombinace a divoké designové detaily nemusí setkat s pochopením u širokého publika, autu nelze upřít, že vypadá mnohem více sexy než otylý předchůdce.

Dojem přitom tentokrát neklame, díky přechodu na francouzské základy je novinka mezigeneračně o 120 kg lehčí, přitom o 15 procent tužší. S délkou 4154 mm je zároveň o 124 mm kratší, vzhledu ale opět pomáhá i o 10 mm širší karoserie, naměříte 1791 mm.

Po překročení vysokého prahu zjistíte, že se uvnitř sedí poměrně nízko, lze si vytvořit na poměry třídy příjemnou řidičskou pozici s relativně nataženýma nohama a přisunutým volantem. Navíc je prosklení vcelku nízké, takže si posádka v tmavém interiéru připadá útulně. Ti, co žádají vyšší posez a přehled, by však mohli namítat.

V kombinaci s tím, že řidič vidí kapotu s výrazným středovým pruhem však za sebe říkám, že mokka dokáže vytvořit pocit dynamického auta, což většina konkurentů neumí.

Uvnitř je také příjemně „uklizeno”. Tím nehodnotím práci kustodů z českého zastoupení, ale návrhářů interiéru. Dominantní je dvojice obrazovek spojená vizuálně do jednoho celku. Mají 12 a 10 palců úhlopříčky, ale nejvíce si bude řidič všímat většího displeje před sebou. Zobrazí si v něm všechny potřebné informace, intuitivně a přehledně.

Středový displej je stejný jako u všech nových modelů skupiny PSA, či francouzsko-německé odnože Stellantisu, chcete-li. Během let se obrazovka rozšířila a jsem rád, že došlo ke znatelnému posunu v rozlišení dotykové obrazovky a co se rychlosti odezvy týká. Systému by vážně nebylo co vytknout, kdyby okraje z velké části nezabíraly černé obdelníky s nastavenou teplotou.

Ventilace je vůbec poměrně kontroverzním tématem tohoto auta. Kvituji, že se Opel rozhodl pro oddělené ovládání pod displejem, a to klasickými tlačítky, panelem známým i ze starších vozů značky před akvizicí.

Ovšem Mokka má jen jednozónovou klimatizaci. To by nevadilo, kdyby se v centrálním displeji zbytečně neobjevovaly dvě číslice, které zabírají místo, a kdyby byl panel jednozónové verzi přizpůsoben. Takhle svítí číslovka se stupni jen na jedné straně, přitom teplotu lze ovládat dvěma otočnými ovladači...

Je to však maličkost, která posádce život neztěžuje. Z druhé strany Mokka potěší uživatelsky přívětivým vypínáním funkcí jako stop-start či držení v pruzích tlačítky na středové konzoli.

Celkově se mi interiér novinky vážně líbí, je velmi kvalitně zpracovaný, posádku obklopují nadprůměrné materiály, řidič se může posadit tak, jak má. Prostor pro posádku na zadních sedadlech je spíše průměrný, stejně jako zavazadelník o objemu 350 litrů.

Mokka je dostupná jako elektromobil, se vznětovým a zážehovým motorem. Minimálně co se spalovacích motorů týče, využívá dost možná to nejlepší, co je v dané třídě k dispozici. Prověřená vznětová patnáctistovka se už několikrát ukázala jako spolehlivá, úsporná a velmi kultivovaná jednotka. Stejně jako zážehový tříválec o zdvihovém objemu 1,2 litru, který je ověnčen tituly Motor roku.

V novince má 100 či testovaných 130 koňských sil, nejvýkonnější verzi se 155 koni Opel nepoužil. Spárování s osmistupňovou samočinnou převodovkou je skvělé, řadí sametově a reaguje rychle. Motor tříválcový charakter snad krom rozjezdů do kopce nedává vůbec znát, vibrace se do interiéru nepřenáší ani na volnoběh.

S takto klidnou pohonnou jednotkou by byla škoda zkazit to odhlučněním jiných prvků, i ve filtraci valivého hluku od pneumatik nebo aerodynamiky ale mokka v rámci třídy exceluje. Výsledkem je klidné, tiché auto, které by však mohlo být o něco pohodlnější.

Testovaný exemplář obutý do 18palcových disků kol sice i na větších nerovnostech pracuje tiše, ale kopance cítíte v zádech více, než bych od vozu této třídy chtěl. Na příčných spárách je zase cítit, že se karoserie má tendenci kymácet dopředu a dozadu, jakkoli nějaké ošklivé rány od zadní nápravy nečekejte. Zástupci Opelu hovoří o „německém” podvozku – skutečně mi v rámci nabídky skupiny na této platformě přijde nejtužší.

Vyplatí se to ve stabilitě při vysokých rychlostech nebo v ostře projetých zatáčkách, nějaký sportovní crossover to z auta však stejně nedělá, řízení má delší převod a cítíte, že zatáčky auto sice zvládá s velkým nadhledem, ale není to pochopitelně bůhvíjaká zábava.

Důležité však je, že kola nemlátí do dorazů, nemáte pocit velkého auta na levném, malém podvozku. Prostě je tuhý. Nabízí se tak, že řešením může být slevit z krásně velkých kol o palec níž. Vyhnout se výbavě GS Line stačit nemá, protože podvozek je podle zástupců automobilky napříč stupni nastaven stejně.

Nový Opel Mokka je vážně podstatně jiné kafe, než předchůdce. Trochu zmatečné zobrazování teploty ventilace ve skutečnosti zamrzí spíš kvůli nedostatečně využité středové obrazovce, leckomu pak tužší nastavení odpružení může vyhovovat – nebo si lze pořídit menší kola.

Jinak mě však novinka zaujala. Svým designem, který se správnou konfigurací může být trefeným hřebíčkem na hlavičku, útulným, kvalitním a technologicky vytříbeným interiérem, skvělou motorovou nabídkou či odhlučněním.

Peugeot 2008 je v Evropě druhým nejprodávanějším autem za únor, za hatchbackem 208, mimochodem. Skupina Stellantis s mokkou tasí dalšího opravdu silného zástupce populárního segmentu. 2008 zaujme moderní atmosférou, DS 3 Crossback hraje na luxusní notu a Opel se tváří naštvaně, sportovně. Zároveň však má něco i z německé pragmatičnosti.