První jízda s Kiou Sportage nové generace: Zaujme nejen na první pohled

Kia Sportage tu byla, ještě když SUV nebyly úplně v kurzu. S první generací se Kia včetně českého zastoupení vydala do segmentu středně velkých, v evropském měřítku spíše kompaktních, pseudo-terénních vozů, ještě dříve, než tak učinila třeba Toyota s RAV4 v roce 1996.

Větších úspěchů se však automobilka dočkala s následujícími vydáními, zejména u třetí a čtvrté generace. Pátá sportage v pořadí má poprvé speciální evropské provedení s kratší karoserií i rozvorem náprav.

Sportage nově staví na platformě N3, kterou využívá i větší sorento. Právě se sorentem a novým elektromobilem EV6 je součástí čerstvé designové i technologické vlny automobilky.

Podobně jako úzce příbuzný Hyundai Tucson se svými křivkami snaží zaujmout, což se vážně daří. Novinka rozhodně na pohled nenudí, naopak je dobré zdůraznit, že i naživo se jedná o ten typ auta, od kterého je dobré poodstoupit a prohlédnout si jej pořádně. Tak, abyste mohli všechny ty netradiční křivky vstřebat.

Jak na vás ve výsledku tohle auto zapůsobí, už bude vysoce individuální, já osobně jsem rád, že Kia opustila vzhled předchůdce s přídí a lá Porsche Macan a vydala se vlastní cestou s velkou maskou, minimalistickým „tygřím nosem” a kosočtvercovými světlomety. Záď se spojenými svítilnami a výrazným černým prvkem je opticky širší a nižší, což vždy pomáhá.

Ani interiér se od designových fines a celkového pojetí nedrží zpátky. Dominuje dvojice zakřivených obrazovek s novým systémem. Potěší velmi dobrá kvalita zobrazení.

Za jedno odpoledne se mi se systémem podařilo vcelku rychle sžít. Oceňuji určitý minimalistický přístup, kdy se například středová obrazovka po nastartování zapne jen do uklidňujícího módu s hodinami.

Zajímavý je panel pod středovou obrazovkou, který podobně jako v EV6 lze stisknutím tlačítka měnit z ovládání multimédií na ventilaci. Jen kdyby se tlačítko přepínaní nacházelo na výsostnějším místě, takhle jej poslepu nenahmatáte a výsledkem je stejně o jedno stisknutí navíc oproti tradičnímu uspořádání. Dobré je nicméně zcela oddělené ovládání vyhřívání a ventilace sedadel pomocí fyzických tlačítek.

Středový panel je na mě možná až moc kosmický, ale z prvních kilometrů zatím soudím, že sportage oproti předchůdci udělala velký krok v celkové kvalitě zpracování a výběru materiálů. Jeden příklad za všechny může být třeba dveřní výplň, která je z velké části čalouněná.

V zadní části se vcelku pohodlně usadí i dospělí, ovšem není náhodou, že třeba v Asii má Sportage prodloužený rozvor a delší zadní dveře - takové vozy jsou tam populární více než v Evropě, kde vzadu v autech tohoto typu nejčastěji sedí děti.

Zavazadelník je o 88 litrů větší než u předchůdce, těchto 591 litrů však platí jen v případě variant bez elektrifikace. Baterie si sportage uschovává právě pod kufrem, podle stupně elektrifikace se tak litry snižují.

Sportage stejně jako nový tucson nabízí neuvěřitelně širokou paletu motorizací. Šestnáctistovky jsou k dispozici zážehové i vznětové, bez elektrifikaci i jako mildhybrid, full-hybrid i plug-in hybrid.

Elektrická výpomoc tedy může posloužit jako malá asistence, může umožnit elektrickou jízdu v nízkých rychlostech díky baterii o kapacitě 1,49 kWh i nabídnout větší 13,8 kWh baterii pro plnohodnotnou elektrickou jízdu po desítky kilometrů.

První zkušeností byl mildhybridní diesel s dvouspojkovou převodovkou. Jedná se o kultivovanou jednotku o více než dostatečném výkonu 136 koní, která s převodovkou spolupracuje na poměry skříní tohoto typu velmi dobře.

Jen má ústrojí nectnost, která se opakuje ve všech mildhybridech od značek Hyundai i Kia - po puštění akcelerátoru poměrně silně rekuperuje, navíc s přibližně sekundovým zpožděním. Dosáhnout tak dokonale plynulé jízdy není jednoduché.

Konečné soudy si nicméně necháme až na tradiční týdenní soužití, stejně tak tomu je i v případě odpružení, které nejspíše zaujme spíše zájemce o jistější, tužší SUV.

Podvozek, který má opět vzadu standardně nezávislé zavěšení typu Multilink, sice skvěle zvládá pohyby vysoké karoserie, nedovolí kolům dupat ani žvýkat se v uložení a na sérii nerovností neznervózní, já bych však od vozu tohoto typu chtěl možná o něco pohodovější naladění.

Tento styl se váže i k dalším prvkům včetně řízení, které je strmější a má možná až zbytečně tuhý chod. Kompaktní rodinné SUV zkrátka většinou neřídím takovou silou a nemyslím si, že by to bylo potřeba. Spíš může jít o výsledek přesvědčení ladičů pro evropský trh, že Evropan vnímá tuhost jako kvalitu a tolik omílanou „sportovnost”...

Jak jsem zmínil, konečné hodnocení vystrojíme novince až po klasickém redakčním testu, nyní se mi sportage páté generace jeví jako vizuálně zajímavé auto, které si výrazně polepšilo co se kvality provedení interiéru týká, stejně jako multimédií. Až čas ukáže, jestli tak neuvěřitelně široká nabídka pohonů byla skutečně potřeba, každopádně je jasné, že zájemci budou mít nad čím přemýšlet.

Sportage je každopádně naladěná na jistý jízdní projev, dobře zvládá nástrahy českých silnic i ve vyšším tempu, jen by se celkově tohle auto mohlo trochu více uvolnit, vždyť bude přece jen spíše vozit děti do školky než brázdit rychlostní zkoušky.

Harmonogram pro sportage je pro letošek daný a bude zajímavé sledovat, jak se lepší zpracování a nové technologie promítnou do cenové politiky. Český ceník bude zveřejněn ještě v lednu.