Přepudrovaná Škoda Citigo jezdí pořád stejně, změny jsou drobné

Citigo je typické městské auto. Buď si jej koupí bohatší důchodci jako náhradu za letitou felicii a vozí s nimi pár kilometrů vnoučata ze školky, nebo si jej pizzerie polepí logy a rozváží v něm jídlo. Pro mladou rodinu, pokud si nekupuje druhý automobil, je to příliš drahé, vždyť za částku jenom o 40 tisíc vyšší má fabii, která v tuzemských podmínkách s přimhouřenýma očima dovede suplovat rodinné auto, schopné absolvovat i tisícikilometrovou dovolenou k moři.

Není divu, že sourozenec VW up! a Seatu Mii patří mezi nejméně prodávané škodovky. Loni se v Bratislavě vyráběného citiga prodalo 41 247 kusů (70 procent je v pětidveřové verzi) a samotná automobilka zvažuje, co dál. Tak či onak, pár let ještě nejmenší škodovka ve výrobě vydrží, protože nyní dostala lehký facelift.

Změn u citiga není mnoho: i tak si ale můžete všimnout nové kapoty, masky chladiče a nárazníku. Změny ale musíte hledat s lupou v ruce. Odlišně tvarované mlhové světlomety mají nově příplatkovou Corner funkci (přisvěcování do zatáček do rychlosti 40 km/h) a drobné vzhledové změny postihly i zadní skupinové svítilny (kromě základní výbavy jsou nyní zatmavené).

Asi největší změnou je prolis na kapotě, který spojuje přední logo automobilky; malá změna, ale líbil se nám výsledek. Nová je i ostře zelená barva karoserie Kiwi Green, kterou vidíte na fotografiích v článku. Uvnitř přibyl deštník, škrabka ale na víčku nádrže není.

Délka narostla o 34 mm na nynějších 3597 mm. Ovšem zvětšení bylo dosaženo díky úpravám nárazníků, auto jako takové je stejně prostorné jako dosud. Ano, i řidič vysoký 185 cm si sedne „sám za sebe“, o nějakém komfortu se nedá mluvit; na druhou stranu, tohle je primárně městské a příměstské auto a na krátké vzdálenosti opravdu není problém jet se čtyřmi dospělými lidmi na palubě. Všechny ostatní rozměry zůstaly stejné: šířka 1645 mm (platí pro 5dveřovou variantu), výška 1478 mm a rozvor náprav 2420 mm.

V nabídce zůstaly stejné motorizace: tedy litrové MPI o výkonu 44 nebo 55 kW, respektive CNG verze s týmž motorem, ovšem naladěným na 50 kW. Všechny verze mají pětistupňovou manuální převodovku (krom CNG za příplatek i robotizovanou) a stále jim – a to je potěšující - chybí systém start/stop.

Zkoušená silnější verze tříválce má ve vyšších otáčkách drnčivý zvuk, jinak se ale od semaforu odpíchne svižně a v městském provozu se určitě neztratí. Kola v rozích karoserie a malý rozvor dělají ze citiga dobře ovladatelné auto, takže pro nevybouřené rozvážeče pizzy je limitem přilnavost předních pneumatik (brzy pískají), samotnou stopu drží ale auto znamenitě. Zkoušená varianta měla také pouze 14palcové pneumatiky, což je ta nejlepší volba a komfortu odpružení to jedině pomohlo.

Citigo je vlastně stejné jako dosud. Těch pár změn jej vylepšilo, ale nejde o nic zásadního. Motory, převodovky, podvozek... to vše zůstalo stejné. Škoda, že se tento model cenově více nepodbízí. Za 200 tisíc si jednoduše většina soukromých zákazníků koupí model o třídu větší – pokud nutně nepotřebují městské auto, se kterým zaparkují skoro všude.

Výrobce nešetřil na ničem podstatném (pevná karoserie, dobře naladěný podvozek), spousta detailů (nezakryté podběhy, výplně dveří, zadní okna nejdou stáhnout, pouze vyklopit) ale pořád ukazuje, že tohle je low-budget. A proti tomu působí i fabia jako luxusní auto.