Praktické auto, které nebudete chtít řídit. Test Fiatu Tipo kombi

Fiat Tipo býval pojem. Ne kvůli špatné elektroinstalaci, jež majitelům přinášela menší i fatální problémy, ale kvůli něčemu jinému. Koncem osmdesátých let to bylo auto, které dobře vypadalo, bylo náramně prostorné a skvěle jezdilo.

Nové tipo, které navazuje na dávno neprodávané stilo, je spíše low budget modelem. To ale nemusí být na škodu, vždyť společně s Dacií Logan MCV jde o druhý nejlevnější kombík na českém trhu.

A nejpraktičtější karosářská verze tipa je z hlediska nabízeného prostoru ta nejlepší. Sedadla mají tvrdší výplň, opěrky hlavy pak mají tuhost abnormálně velkou, až nepříjemně.

Interiér je celkem vzdušný, vzadu si pohodlně sednou i dva dospělí cestující a za nimi zbývá 550 litrů dobře tvarovaného zavazadlového prostoru s falešnou podlahou (do ní schováte zadní plato nebo drobnosti, pod ní se nachází rezervní kolo). V „kufru” nechybí háčky na uchycení (ale jdou vytáhnout hodně ztuha), co naopak tipo nedostalo, je možnost sklopit zadní sedačky tlačítkem přímo v zavazadelníku - ale to je prvek nabízený v automobilech o třídu dražších.

V interiéru, který kazilo množství tvrdých plastů, se nacházel sedmipalcový barevný dotykový displej (standard pro nejvyšší výbavu Top). Ten má hezkou grafiku, výtečnou svítivost i za přímého slunce a rychlou odezvu, samotné zadání, byť jednoduchých funkcí (třeba ukončení navigace) je ale zbytečně složité.

Mezi zobrazovanými jazyky navíc chybí čeština, což někomu snadnost ovládání ještě zkomplikuje. Navíc informace jsou zobrazované příliš malým fontem. Nelíbil se nám ani podivně tvarovaný volant, který by si zasloužil tenčí ramena.

Zvláštností je vypnutí systému start/stop: stačí jej vypnout jednou a je trvale deaktivován. To jsme v žádných jiných autech kromě současných fiatů neviděli. Netušíme, zda pak auto splňuje homologaci, příjemné to je každopádně.

Přeplňovaná čtrnáctistovka je nejvýkonnějším benzínovým motorem v nabídce, se skromnějším točivým momentem 215 Nm ale od tohoto agregátu nečekejte zázraky. Na běžné cestování stačí bohatě, kdo chce jet svižněji, musí tento motor točit k červenému poli, které začíná při 6000 otáčkách. Při běžné jízdě motor spotřebuje zhruba sedm a půl litru benzínu, což neoslní.

Šestistupňová manuální převodovka, kterou mají všechny motorizace vyjma nejslabší dieselové varianty, je v případě motoru 1,4 T-Jet vhodně zpřevodovaná a netrápí ji příliš dlouhé ani krátké převody. Pro ilustraci: při 90 km/h točí motor na nejvyšší stupeň 2100 otáček, když zrychlíte na 130 km/h, bude to o rovný tisíc více.

Během týdne jsme s tipem najezdili tisíc kilometrů. Většina vedla po dálnici, kde si dokázal udržet slušné tempo a vcelku fungoval i v rychlostech 160-180 km/h, konkurence ale nabízí více jistoty při vyšších rychlostech, zbývající kilometry pak vedly po okresních silnicích. A tam se objevil zásadní nedostatek tipa: tohle auto vás nevtáhne do řízení, je vzrušující jako týden nepraná ponožka.

Tipu se nechce zatáčet, řízení dává zvláštní odezvu a celkově vám auto našeptává, že takhle nechce být řízeno. Při běžné jízdě s tím není až takový problém, ale v momentě, kdy trochu přitlačíte na pilu, se tipo začne stavět na zadní.

Co se nám naopak líbilo, bylo pohlcování nerovností, dilatačních spár a menších děr. V tom je tipo opravdu výborné, společně s rozumně zvolenou velikostí kol, tedy klidně patnáct nebo nejvýše šestnáct palců.