Otestovali jsme omlazenou Kiu Sportage: malé velké změny

Jak se změnil design v Žilině vyráběné Kie Sportage po omlazovací kúře? Jedním slovem – minimálně. Když se na obě auta zadíváte pozorně, všimnete si jiné struktury plastové výplně masky chladiče. Odlišná je také grafika zadních světel, která nově využívají diod. Jiný je i design litých kol (16–18 palců).

Uvnitř najdete nové tlačítko pro upravení režimu elektromechanického posilovače hřebenového řízení (jako v sesterských modelech od Hyundai), elektricky nastavitelné sedadlo řidiče a nové je rovněž vyhřívání volantu. Jiná je také kombinace čalounění sedadel kůží a tkaninou, tím ale můžeme výčet novinek uzavřít.

Další změny jsou neviditelné, avšak zaznamenatelné. Jde o izolační sklo čelního okna s vloženou fólií mezi jednotlivými vrstvami skla. To snižuje hlučnost, a nutno dodat, že testované provedení s naftovou sedmnáctistovkou a pohonem jen předních kol mělo jak motorický, tak aerodynamický hluk na solidní úrovni. V této cenové kategorii si není moc na co stěžovat a změny proti minulé generaci jsou patrné.

Testované provedení mělo pneumatiky s vysokým profilem (225/60 R17). Jízda díky nim a novému nastavení podvozku (upravený příčný zkrutný stabilizátor, měkčí závěsy i tlumiče) byla komfortní. Nedovedeme však bez jízdy v obou generacích porovnat, jak moc se nové změny projevily.

Nutno ale říci, že nový model moc sportovní není – navzdory svému názvu. Je to typické SUV určené na pohodovou jízdu. Když rychleji vyjedete z kruhového objezdu, nic moc se nestane a auto vytyčenou stopu podrží, na nějaké dovádění na technických tratích to ale opravdu není. Podvozek dobře tlumí nerovnosti, občas ale zaznamenáte výrazné zhoupnutí od zadních tlumičů.

Nepříjemný je chod plynového pedálu, který má krátký zdvih a mizernou odezvu. Prostřední pedál je naopak zpočátku tvrdší, což nepomáhá dávkovatelnosti při méně razantním zpomalování. Výtky naopak nemáme k šestistupňové manuální převodovce ani k záběru spojkového pedálu. Nadšené řidiče nepotěší umělá odezva posilovače řízení, která má nově tři režimy (sport, komfort, normal).

Turbodiesel, při studených rozjezdech hlučnější, jinak velmi dobře utlumený, je sice ze všech nabízených motorů pro sportage nejpomalejší (z hlediska nejvyšší rychlosti i sprintu na 100 km/h), v praxi ale postačuje – zejména díky porci točivého momentu 260 Nm, dostupného „papírově” již od 1500 otáček (v praxi mohutnější zatlačení do sedaček přichází od 2000 otáček). Že nejde o dvoulitr, ale pouze o jedna-sedmičku, sice pocitově poznáte, jak již ale bylo řečeno, pro zaměření auta to postačuje.

Spotřeba se při klidné jízdě mimo město dokáže stlačit na 5,5 l/100 km, rychlejší přesun po dálnici ji zvedne k sedmi litrům. Při tachometrových 130 km/h točí motor na šestku 2500 otáček. Málo to není, mnoho také ne.

Horší je výhled směrem vzad, dopředu je dobře vidět jak rovně, tak šikmo vpřed. Výhodou sportage je prostornost, ani vyšší cestující nebudou trpět na zadních sedadlech, kde mají dostatek prostoru pro nohy i hlavy.

Zavazadlový prostor má vyšší nákladovou hranu a je vcelku mělký (zadní sedadla díky tomu sklopíte do téměř ideální roviny), avšak skrývá dnes stále vzácnější plnohodnotnou rezervu. Tvar kufru je navíc pravidelný, což zvyšuje praktičnost, a velký je i vstupní otvor. Škoda jen, že madlo pro zavírání je příliš malé a dveřní výplň plochá – je tím zhoršeno zavírání pátých dveří.

Suma sumárum jde o klasické kompaktní SUV, které v ničem nevyniká, v ničem ale není vysloveně špatné. Snad až na umělé řízení a dávkování plynu, ale zda vám to bude či nebude vadit, nejlépe poznáte po pár kilometrech za volantem. Potěší naopak praktičnost, sedmiletá záruka i pořizovací cena u turbodieselu stlačená pod půl miliónu korun.