Opel Corsa OPC: okreskový divoch v prvním českém testu

Horký letní večer s prázdnými okresními silnicemi je pro Corsu OPC přirozeným prostředím, tady se cítí nejlépe. Na rozdíl od dálnice nebo města, kde se projeví nekompromisně naladěný podvozek a ve vysokých rychlostech i zpřevodování a vyšší hluk. Na točitých silnicích se naplno projeví kompaktní rozměry, dostatečný výkon, perfektní brzdy nebo mechanický samosvorný diferenciál. Zkrátka hot hatch, jak má být.

Velmi se podle nás povedl vnější design: vytažené blatníky, nasupená přední maska, krásná osmnáctipacová kola v OPC designu (+ 10 500 korun) nebo zadní výrazný spoiler (opět příplatková výbava, za 4900 korun). Standardem je výfuk Remus se dvěma koncovkami, který sice není tak sytý a hlučný jako dříve, hutné tóny a občasné prásknutí při prudkém ubrání plynu si ale užijete.

Uvnitř najdete výborná sedadla Recaro s velkým bočním vedením a perfektním vzhledem. Jinak ale interiér příliš nezaujme, některé plasty i jejich finální tvar působí hodně z levného kraje, celkově je interiér hodně šedý a vadí i pouze jednostupňové vyhřívání sedaček - stejně jako u jakékoliv jiné corsy páté generace. Zadní sedačky jsou na kratší cesty (ale je zde více místa, než kolik podvědomě očekáváte), zavazadelník s ohledem na specifické zaměření modelu svou velikostí bohatě postačuje.

Přední kola malého opelu žene vpřed přeplňovaná šestnáctistovka o výkonu 152 kW (207 koní) a točivém momentu 245 Nm (v rozmezí 1900 až 5800 otáček). Díky tzv. overboostu máte dočasně k dispozici dalších 35 Nm. Proti minulé generaci téhož motoru přibylo 15 koní, jiné je sání, mezichladič a vstřikování; agregát z hlediska emisí plní nyní již povinné Euro 6.

Pořádné překvapení nás čekalo po odklopení víčka nádrže: do nabroušené corsy se musí lít stooktanový benzín! Ne 98 oktanů, rovná stovka. To se u automobilů této cenové kategorie jen tak nevidí. V průměru jsme jezdili těsně pod deset litrů, ale nejmenší ó-pé-céčko není rozežrané, při klidné jízdě se dá s jistým sebezapřením jezdit i za méně. Pod devět se ale dostanete málokdy a to není zrovna málo.

Výborná je manuální šestistupňová převodovka; kulisa je jasně vymezená, i poslepu a při rychlém řazení „kvalt” trefíte. Převodovka má proti té z minulé generace Corsy OPC jinak řešené lanovody, má také nová pouzdra ložiska a o 13 procent kratší dráhy. Jediné, co bychom řazení vytkli, je tvar páky, která je podle nás příliš velká, ale to je jednak detail a jednak je to do značné míry věc osobního vkusu.

Přeplňovaný čtyřválec má velmi příjemný nástup, od dvou tisíc cítíte příval točivého momentu, který s příjemnou naléhavostí stoupá a s malou výkonovou špičkou graduje kolem 6500 otáček. K zpřevodování: dotočená „trojka” znamená 125 km/h, v případě čtvrtého rychlostního stupně lze jet až 175 km/h. Na šestku točí motor při českém dálničním limitu 3250 otáček.

Podvozek proti běžným verzím snížený o 10 mm spoléhá na zadní vlečenou nápravu; tlumiče a pružiny dodala - mezi tunery známá firma - Koni. Tvrdost podvozku z vás na rozbitých okreskách třetí třídy vyklepe duši, stačí jakákoliv nerovnost nebo díra a zaznamenáte nepříjemné bouchnutí. Tohle auto je postavené na hladké silnice, kde v rychlém tempu funguje výborně - přední náprava zaklekne a vy pak zatáčku projedete řečeno novinářským klišé „jako po kolejích”.

Brzdit můžete až později v zatáčce, kdy se do hry zapojuje samosvorný diferenciál a kdy potlačíte přirozenou nedotáčivost. Na výjezdu ze zatáčky máte spoustu trakce, kvůli necitlivému řízení (viz dále) vás ale auto o něco méně zapojuje do děje. Rovněž o pár desítek kilogramů nižší hmotnost by prospěla, konkurenti typu Fiesta ST nebo Mini JCW jsou o něco lehčí než Corsa OPC.

Bez kritické poznámky musíme okomentovat i brzdy: výborně se dávkují a mají výborný brzdný účinek, obzvláště u příplatkové verze s předními kotouči o průměru 330 mm (standardně 308 mm) dodané věhlasnou společností Brembo. Stojí ale v sadě, OPC Performance, kterou velmi doporučujeme, s mechanickým „samosvorem” a 18” koly, nemalých 60 tisíc korun.

Velkou kritiku si naopak zaslouží řízení, které je kolem středové polohy hodně nervózní a i přes nižší převod není dostatečně tuhé. V zatáčkách vám navíc přenos masivního točivého momentu na přední kola rve volant z ruky, s autem se musíte prát, což někomu vyhovuje, většině řidičů patrně nikoliv.

Dáme palec nahoru, nebo dolů? Těžká otázka. Corsa OPC je hodně specifické auto, naladěné pro sportovní jízdu. Za to Opel v době, kdy se kvůli co největším prodejům sportovně laděné hatchbacky globalizují a jsou stále více univerzální, jednoznačně chválíme.

Není to běžný cesťák typu Octavie RS (nebo bývalé Fabie RS, ať je to rozměrově přesnější), cestovat s tímto opelem delší trasy než sto sto padesát kilometrů není úplně příjemné. Jako druhé auto s častým využitím na závodním okruhu, proč ne, jako jediné auto se sportovním potenciálem, ovšem denním nasazením, určitě ne.