Opel Corsa, nebo Peugeot 208? Souboj dieselových sourozenců

Je zajímavé sledovat, jak se zákulisní fúze a dohady promítají do faktických produktů, které později vídáme na silnicích. Skupina PSA se s Opelem namlouvala ještě před tím, než došlo k fúzi, a značka s bleskem ve znaku přešla plně do francouzských rukou.

Kdekdo by si mohl říci, jak jsou ti inženýři rychlí, že už stačili představit takové užitkové Combo na základech Citroënu Berlingo či Peugeotu Rifter. Stejně jako tomu bylo s SUV Crossland X a Grandland X. Ovšem tyto dohody byly podle všeho hotové ještě před velkou svatbou.

To příběh Opelu Corsa se podle zákulisního šuškání zdá být lehce odlišný. Už na konci roku 2017 přicházely zprávy o tom, že Opel sice má vývoj nové Corsy s technikou dosavadní dlouholeté matky, General Motors, rozjetou, ale že se Němci pustili do odvážného úkolu. Všeho nechat a novinku ve zrychleném procesu připravit na základech modulární kompaktní platformy CMP.

Díky tomu na trh na konci minulého roku přišel nejen nový Peugeot 208, ale právě i příbuzná Corsa. A v Paříži si mohou mnout ruce. Nemusí totiž vyrábět techniku Opelu. Jako tomu je u Astry či Insignie. Dvojice, která už doslouží na platformě a s motory Opelu.

Přestože oba vozy staví na stejných základech, designově se liší až neuvěřitelně. Peugeot šokuje předními full LED světlomety s drápy, stejně jako zezadu. Výrazné disky kol ještě zdůrazňují černé lemy blatníků.

Celkově je auto široce rozkročené, nízké, agresivní. I přesto, že je konkrétní kus lakován v šedé, je to magnet na oči. Když se k autu blížíte, cítíte se opravdu výjimečně.

Opel? Inu, je to takový normální, pěkný hatchback. Na pohled je daleko střízlivější. Jistě, můžete namítat, že vedle Peugeotu ve výbavě GT Line jsme mohli postavit Corsu GS Line, ovšem zaprvé ji s dieselem v Česku nekoupíte, a navíc ve sportovní variantě se Opel neliší od testované verze Elegance tolik, jako Peugeot, který nabídne například i jinou masku chladiče se šachovnicí.

Opel se tradičně od dárců orgánů z PSA velmi liší. Najdete tu nejen jinou palubní desku, ale i detaily typu tradičně vyvýšených páček směrovek a světel a dalších. Jen infotainment je shodný s menší verzí Peugeotu.

Podstatné je ale zcela odlišné řešení architektury interiéru. Navazuje na exteriéry. Tam kde je Peugeot excentrik, Opel sází na střízlivost, konzervativnost.

Corsa nabídne šedivý, nudný vnitřek, který na druhou stranu neruší. Nabídne navíc kvalitní zpracování a funkce jako vypínání start-stop je tu k dispozici pouhým tlačítkem, stejně jako ovládání klimatizace oddělené od infotainmentu.

Peugeot 208 mě už při prvních jízdách svým interiérem šokoval a pokračoval v tom i po celý týden podrobnějšího testování. Ještě žádná značka, sebeprémiovější, si v tomto segmentu nedovolila postavit tak luxusně zpracovaný, moderní vnitřek. Nic z toho, co tady vidíte a na co si sáhnete, rozhodně nevolá po výmluvách typu „ale vždyť je to malé auto...”. Máte k dispozici ambientní osvětlení, sedadla vás krásně obepnou.

Vážně, 208 má dle mého názoru krásný a hodnotný interiér, který výš posazují i použité technologie. Uprostřed trůní rozšířený displej. Fakt, že stejný najdete i ve vozech střední třídy skupiny PSA a ani tam rozhodně neuráží, napovídá, že kvalitou zobrazení je opět na vrcholu segmentu. Chvíli je potřeba zvyknout si na různá podmenu, ale za chvíli jste doma.

Věčným tématem je takzvaný i-Cockpit, tedy vyvýšený přístrojový panel nad malým volantem. Spoustě lidí, mých kolegů z branže nevyjímaje, nevyhovuje. Já mám opačný názor.

Někteří řidiči mají tendenci štelovat volant co nejvýš, ovšem když je takto malý, není to potřeba k tomu, abyste našli ideální pozici. A pokud za volantem neležím a sedadlo si nastavím správně zpříma, nemám s výhledem na displej problém. Ovšem přiznávám, že to záleží na postavě, na poměru výšky trupu k nohám a tak dále.

Pokud si ale pozici najdete, zbude vám opět krásný kus přístroje. Změny grafiky by mohly být trošku plynulejší, ale jinak si rozhraní nastavíte dle libosti. Vše je moc pěkně zpracované, zejména když si začnete všímat 3D efektu. Poprvé nabízí Peugeot dvě obrazovky za sebou, díky čemuž můžete vnímat 3D efekt.

Opel ve vyšších výbavách nabízí značně jednodušší virtuální kokpit, v testovaném voze pak máme klasické jednoduché „budíky”. Na které mnozí nedají dopustit.

Co se prostornosti týče, na zadních sedadlech to ani v jednom případě není žádná velká sláva. Vlastně je to jediná podstatná slabina této dvojice. Už nástupní prostor je poměrně úzký, což vidíte i na fotkách - krátké dveře toho moc nedovolí, stejně jako vytažené blatníky. Peugeot pak rozmáchlým tvarováním palubní desky ubírá pár milimetrů i vepředu.

Je však podle mého názoru potřeba oprostit se od toho, že vůz segmentu B má odvézt rodinu na dovolenou. Ne, jde o auta primárně pro dva či dva plus menší děti dozadu. Dospělí se za sebe taktéž posadí, ale nedělejte z těchto aut stěhovák - raději se poohlédněte o třídu výš.

S velikostí roste i smysluplnost vznětového motoru. Má to několik roky zakořeněných důvodů. Dieselový motor větší hmotu lépe rozhýbe díky točivému momentu v nízkých otáčkách, v ceně většího auta se náklady na dieselový motor lépe rozloží, stejně jako přidaná hmotnost, rozdíl ve spotřebě také u větších aut bývá markantnější.

Proto jsem byl u malých aut vždy zastáncem benzinu. Jenže dnešní doba do této danosti přidává spoustu ale. Moderní přeplňované tříválce už svou komplikovaností o tolik jednodušší na údržbu a výrobní náklady nejsou, v nízkém spektru otáček zabírají rovněž zdatně. Přidejte k tomu zakazování dieselů ve městech a všeobecný odklon od černých tankovacích pistolí a máte čistý papír k přemýšlení.

Každopádně jestli je nějaký kompaktní diesel, který stojí za zvážení, je to právě patnáctistovka BlueHDi, která tepe pod kapotou obou testovaných kusů. Vznikla několikátou modernizací a významnou změnou v oblasti hlavy válců, která z původních 1,6 udělala právě 1,5 litru.

Ve větších modelech pracuje i s turbodmychadlem s variabilním sklonem lopatek a výkonem 130 koní, tady najdete verzi s výkonem 102 koňských sil. Je to agregát s měkkým chodem a platí za motor s širokým pásmem využitelných otáček, se kterým se krásně pracuje. I díky šestistupňové manuální převodovce.

Kvalty má poskládané zcela ideálně za sebou, a i když je kulisa delší, rychlosti zapadají přesně a páku máte pěkně vyvýšenou při ruce. Spotřeba? Při úsporné jízdě kombinovaně klidně za 4.

Podvozková platforma CMP je ve srovnání s minulou generací výrazně tužší. Koneckonců i musí být, jelikož je připravena na elektrické verze s těžkými bateriemi uprostřed. Těží z toho ale i standardní spalovací varianty. Podvozek se může opřít do tuhých základů, což je největší devízou moderních hatchbacků, tuto dvojici rozhodně nevyjímaje.

Zbývalo odpružení naladit dle svého. Lépe se to podle mého podařilo u Peugeotu. Má lehce měkčí uložení, což by mohl být průšvih na ostrých nerovnostech, ale není. Městskou džunglí plné kostek a obrubníku malé lvíče proplouvá s neuvěřitelnou jistotou. Připadáte si jako v mnohem větším a luxusnějším autě. Stejně jako to s vámi umí hrát odhlučnění motoru, podvozku a aerodynamiky, ale i zmiňovaný interiér.

Navíc je Peugeot stále hravý, jak má vůz tohoto segmentu být. Díky malému volantu a jisté přední nápravě se do zatáček vrhá s nadšením. Kombinace jistých a hravých jízdních vlastností s komfortem je vážně povedená.

Opel se taktéž chová velmi dospěle. Běžnou záplatovanou cestu ale cítíte o něco více. Je znát tužší uložení náprav a velký volant vám po přesednutí z Peugetou přijde trošku jako kormidlo.

Na druhou stranu se Opel o něco méně naklání a v extrému může působit trošku jistěji. Je ale třeba dodat, že se tu bavíme o nuancích. Obě auta nabídnou na svůj segment skvělé jízdní vlastnosti. A takový Citroën C3, který novou techniku ještě nestihl podědit, nechávají smutného v koutě.

Tahle dvojka se nesmírně povedla. A ještě víc mě těší, že si zachovala tvář. I přesto, že jde o velmi blízké příbuzné, myslím si, že stejné zákazníky nezaujmou.

Opel u Corsy v Česku vsadil na poněkud trapnou billboardovou kampaň s heslem „100% německý”. Je to dle mého zbytečné lpění na germánství, které má své místo spíš v hospodských povídačkách na téma „nic od F bych si nikdy nekoupil”. Smutné, že tomu samotná značka jde naproti. Ale kousek smyslu to v sobě má.

Corsa je totiž ve svém charakteru skutečně mnohem více německá. Na pohled vážná, s pragmanticky řešeným a kvalitním interiérem. Má tvrdší sedadla a i jízda je o špetku kodrcavější. Peugeot je pak Francouz v tom nejlepším slova smyslu. Fascinuje mě odvážným řešením exteriéru a opravdu luxusním vnitřkem, jízdní chování má o něco vytříbenější.

Cenově si za Peugeot pár tisíc v závislosti na výbavě a její skladbě připlatíte, ale nabídky jsou především v této kategorii tak individuální, že pokud patří mezi tu skupinu, která by se přeci jen rozhodovala mezi těmito dvěma, vyplatí se nechat si zpracovat konkrétní nabídky. Stále platí, že pokud nechcete diesel a stačíte si se základní výbavou, vejdete se v akci klidně pod 300 tisíc v obou případech.

Oba mohou zklamat místem pro zadní cestující, ovšem v ostatních disciplínách jsou to špičky v segmentu malých aut. Klidně i s těmito vznětovými motory. S tříválci PureTech však máme také svou zkušenost - rovněž patří mezi to nejlepší, co si můžete v dané kategorii pořídit.

Vybral bych Opel Corsa, nebo Peugeot 208? Já se stavím za 208, ovšem znám spousty lidí, kterým bude více vyhovovat umírněná Corsa.