Nošovický Hyundai Tucson v testu: žíznivý motor, jinak bez větších výhrad

Korejský Hyundai často přichází s designem, který má přespříliš „kudrlinek“ a za pár měsíců zestárne tak, že se nelíbí ani mnoha majitelům dotyčných automobilů. Nový tucson představuje vcelku povedený mix mezi konzervativností a dynamickým vnějším vzhledem.

Designu pomohlo zjednodušení, působí přirozeně sebevědomým dojmem a pro většinu lidí bude nejspíše líbivý. Pokud byste vyměnili loga, málokdo by uhodl, že nejde třeba o Toyotu, Hondu, Mazdu nebo Subaru. Všechny uvedené značky – jak si pozorný čtenář všiml – jsou asijské, což není náhoda.

Zpátky k tucsonu: na výběr máte celkem 11 laků karoserie, kola mohou mít průměr až 19 palců. Má je i testované vozidlo, které vidíte na fotografiích u článku, a popravdě o dva palce menší kola (menší se pro tento model vcelku logicky nenabízejí) se budou v podbězích docela ztrácet. Překvapivě však i na „devatenáctkách“ nabídne tuscon velice dobrý komfort odpružení, který dovede odfiltrovat většinu nerovností vozovky. Náročné motoristy zklame lehké a příliš přeposilované řízení.

Interiér už takový „odvaz“ nepřináší, z hlediska ergonomie si ale není na co stěžovat. Ukazatele jsou dobře čitelné, sedadlo lze seřídit v bohatém rozsahu, většina důležitých tlačítek a ovladačů je ve snadném dosahu řidiče.

Nechybí dokonce ani možnost ztlumit osvětlení hlavních ukazatelů, což často nemají ani dražší auta. Naopak, příplatkový systém detekce mrtvého úhlu má nepraktický malý žlutý symbol upozorňující na přítomnost jiného auta či motocyklu, ale stejný problém trápí i nový superb nebo fordy. Potěšilo nás množství odkládacích prostor na drobnosti typu lahev s vodou, peněženka či telefon.

Prostorností nový tuscon představuje dobrý průměr mezi kompaktními SUV. Místo pro hlavu ubírá panoramatická střecha, jinak si na prostornost nelze stěžovat – vzadu je ho dost i pro nohy, sedadla jsou navíc polohovatelná. O to více zarazilo, že chybí obvyklý průvlak na lyže či delší předměty. Vzadu cestující hýčká dvoustupňové vyhřívání sedaček, vpředu je krom třístupňového vyhřívání také třístupňové odvětrávání, což je luxusní prvek v této cenové kategorii ne zcela běžný.

Jedna kritická poznámka k interiéru: během jednoho z nejteplejších dnů letošního léta stálo auto hodiny na slunci – ve stínu bylo v poledne ke čtyřicítce a v autě muselo být osmdesát, možná ještě více. Příchod do auta ale zaznamenaly redaktorovy čichové receptory vysloveně negativně – plast v autě totiž velice nepříjemně zapáchal. U vedle zaparkované Fabie II za třetinovou cenu jsme po otevření dveří nic podobného necítili. Nutno dodat, že tato situace nastala pouze v tomto horkém dni, i tak to ale majitele určitě nepotěší.

Zavazadlový prostor můžete otevřít pouhým přiblížením klíčku, otevírání pohybem nohy pod nárazníkem (jak to nabízí koncern Volkswagen) je ale o něco intuitivnější. Víko kufru se vyklopí do výšky 185 centimetrů, zavazadelník trápí větší podběhy, v základním uspořádání má objem 513 litrů ve verzi bez rezervního kola (s ním 488 l).

Oceňujeme, že můžete mít i plnohodnotné rezervní kolo, což je prvek, který bohužel z výbavy u nových automobilů mizí rychleji než zlevněné zboží v supermarketu. Zavazadlový prostor lze zvětšit sklopením zadních dělených sedaček, základní půdorys nabídne dle našich měření 86 cm na délku, v nejužším místě 103 cm a po hranu oken metr ukáže 51 centimetrů. Takže takový dobrý standard mezi kompaktními SUV.

Velice dobře hodnotíme multimediální displej, který dotykem ovládáte na osmipalcovém barevném displeji s velmi dobrou odezvou. Intuitivní je ovládání, ať už si vybíráte z tisíců skladeb na vašem USB disku, nebo když zadáváte potřebné údaje k navigování. Průměrný je plochý zvukový výstup s pouhými šesti reproduktory, lepší audiosystém za desítky tisíc ale od neprémiového výrobce nikdo soudný nečeká.

Tucson jsme v pěti lidech vyzkoušeli na skoro pět stovek kilometrů dlouhé trase. Překvapilo nás, že palubní počítač i přes „normální“ jízdní styl ukázal na konci spotřebu 10,9 litru benzínu na 100 ujetých kilometrů. A nebyla to náhoda: při rychlejší, avšak plynulé jízdě při obsazení pouze řidičem jsme se rovněž dostali přes deset. Přeplňovaná šestnáctistovka sice jede jako atmosférický dvoulitr, podobně, ne-li víc ale i „žere“.

Za oním apetitem vězí samozřejmě také pohon všech kol (elektronicky řízený) a automatická převodovka. Jde o novou dvouspojkovou skříň (obě spojky jsou suché) z vlastního vývoje Hyundai/Kia, která má sedm rychlostí. Při pomalých rozjezdech neškube, povětšinou řadí inteligentně, ale samozřejmě ji můžete „nachytat na švestkách“ – to když provedete krok, který elektronika nečeká. Párkrát se nám také při svižné jízdě stalo, že místo okamžitého přeřazení na vyšší stupeň převodovka pár sekund nesmyslně držela otáčky těsně před červeným polem.

Při dálniční maximu točí motor na sedmičku 2500 otáček, což je na sedmistupňovou převodovku docela dost. Mimochodem, na vytočenou pětku jedete bezmála dvoustovku, tedy téměř maximální konstrukční rychlostí.

Co dodat? Tucson je i v nové evoluci vcelku povedeným autem, oceňujeme bohatou komfortní výbavu (za příplatek 80 000 korun máte v autě vše, na co si vzpomenete, základní ceny ovšem nejsou zrovna nízko), jízdním projevem, prostorností ani ničím dalším ale SUV ze Slezska neoslní. Ale také nezklame. Zkrátka takový dobrý průměr.