Nejlepší český kombík to není, povedený je. Test vozu Hyundai i30 kombi

Hyundai v případě modelu i30 nabízí už tři karosářské verze. Po základním hatchbacku a liftbacku je to praktické kombi, které by mohlo sebrat zákazníky octavii. Design se proti minulé generaci umírnil a je navržen tak, že většině lidí se nejspíš bude líbit.

Stejně jako octavia, kterou v této recenzi ještě několikrát zmíníme, i nová i30 má na přední masce jeden kontroverzní prvek. Na octavii jsou to samozřejmě dělené světlomety, na i-třicítce je to plochá maska chladiče, která sahá až k silnici. Jako celek je ale i30 líbivé auto, ve výrazné modré metalíze na sedmnáctipalcových kolech mu to alespoň podle mého názoru sluší.

Uvnitř je dostatek místa pro čtyři dospělé. Pokud máte obří skleněnou střechu, jakou mělo testované provedení, vzadu najdete pro hlavu méně místa. Ale jinak je to stejné jako v golfu nebo astře a prostorností i30 nevybočuje ze zvyklostí nižší střední třídy. Ano, v octavii je ho více, ale to je netypický model, který se svou velikostí dotýká střední třídy. Vždyť proti i30 kombi je mladoboleslavský sok o 82 milimetrů delší a nabízí o 36 mm delší rozvor náprav.

Interiér je smontován z kvalitních materiálů, je přehledný a celkově se v něm budete cítit dobře. VW Golf vás pocitově více ohromí dokonalým zpracováním, i30 ale v ničem podstatném nezaostává. Velký displej je „postaven” na střed palubní desky a díky tomu interiéru vizuálně dominuje; má celkově přehlednou grafiku, je pohodlně po ruce a nabízí až na výjimky intuitivní ovládání.

Nepotěší klakson, který zní jako z laciného skútru. Překvapilo nás také, že vnější zrcátka se po zamknutí vozu sama nesklopí. Zavazadelník nabízí 602 litrů, což je na dostřel Octavii Combi, která nabízí o pouhých 8 l více. Víko pátých dveří se vyklápí vysoko, samotný zavazadelník je v i30 dobře přístupný a má pravidelný tvar.

Nepotěšilo nás, že roletka nezajede po bouchnutí a celkově je použitá koženka slabá. Není divu, že jsme ji při manipulaci roztrhli. Chybí tlačítko pro snadné sklopení zadních sedaček, na druhou stranu zde najdete posuvné kolejnice pro uchycení zavazadel, sedačky jsou sklopné v poměru 60:40.

Hyundai se ani u nové generace nevzdal konstrukčně (i servisně) náročnější zadní víceprvkové nápravy. Ta dovoluje lépe oddělovat síly působící na podvozek, a ve finále tak obvykle přináší lepší jízdní vlastnosti. Zkoušený exemplář na 17palcových kolech se choval velice jistě, stabilně i ve vyšších rychlostech s velkou dávkou komfortu při přejezdu nerovností.

Korejský kombík se chová jistě, v zatáčkách si nechá dovolit i svižné tempo. Na hrubším povrchu je slyšet od podvozku, respektive kol větší hluk, jinak ale není naladění podvozku moc co vytknout. O kvalitách jistě svědčí i to, že na základě tohoto podvozku vznikl oceňovaný sportovní model i30 N. Naopak, pokud chcete pohon 4x4, stále máte v případě i30 smůlu.

Sedmistupňový dvouspojkový automat z vlastní líhně se dvojicí suchých spojek řadí povětšinou hladce a rychle. Problémy mu dělá ono klasické prudké a nenadálé přidání plynu, kdy automat dlouhé dvě sekundy váhá, čemuž nepomáhá ani prodleva turbodmychadla, typická u dané benzínové čtrnáctistovky T-GDI (103 kW/140 k) při rozjezdech z místa. Za automat se připlácí rovných padesát tisíc.

Při městské „padesátce” točí motor na pětku 1500 otáček. Při 90 km/h točí motor na sedmičku 1800, při 130 km/h 2500 otáček, což je očekávatelné. Po pěti stovkách ujetých kilometrů nám palubní počítač ukázal 7,9 l/100 km.

Hyundai i30 kombi není ani český (jen se v Česku vyrábí), ani nejlepší, jak se snaží tvrdit reklama. Tak či onak jde o povedené auto, byť cena tohoto konkrétního kusu se přehoupla přes 700 tisíc. Horší je individuální přizpůsobení jednotlivých výbav, na druhou stranu máte spoustu věcí v nejrůznějších akčních balíčcích. Cenově se dá pořídit levněji než octavie (ale ne o moc), záleží na tom, jakou zvolíte výbavu a motorizaci.