Luxusní severské kombi. Test Volva V90 T6 AWD

Proč bych si měl kupovat V90, když můžu mít o třetinu levnější Superb Combi, který umí to samé, zapíchnul do mě oči jeden z motoristických novinářů během debaty v hotelovém lobby, kterou jsme vyplňovali čas před zahájením ženevského autosalonu. Následující řádky se to pokusí obšírně vysvětlit.

Tak předně: Volvo V90 vypadá výborně. Má klasický severský design, jemný, elegantní a přiměřeně sebevědomý. Rozehrává tradici hranatých kombi z minulého století, je ale o dost modernější. Nevím jak vám, ale mě osobně přijde vnější vzhled jak u sedanu S90, tak u V90 krásně vyvážený. Páté dveře u kombi jsou pak svým zkosením a výraznými svítilnami, skoro bych se nebál říci, mistrovským dílem.

V modré metalíze, kterou mělo námi zkoušené novinářské auto, to V90 sekne náramně. Kola mají nejmenší velikost 17 palců, ale v nabídce je i velikost o tři palce větší. Standardně mají všechna V90 střešní spoiler a ližiny, ve vyšších stupních výbavy z hliníku. Tažné zařízení je vyklopitelné pomocí elektroniky, což je velice praktická věc.

Standardní verze mají obyčejné halogenové žárovky, za full LED světlomety ve tvaru kladiva si musíte připlatit 25 tisíc korun a v nabídce je i varianta s natáčením. Halogenové verzi nelze upřít jedno pozitivum: pro výměnu žárovek stačí odšroubovat kryt a vadnou žárovku jednoduše vyměnit. To je věc, která v mnoha moderních autech vyžaduje div ne zásah mechanika. Je s podivem, jak bývá dříve tak banální činnost dnes složitá.

Pojďme dovnitř. Tady je kabina totožná s dříve představeným XC90. Interiér je celkově krásný a útulný; nelze prakticky nic vytknout, a to ani k výběru materiálů (objevuje se zde pravé dřevo), ani k dílenskému zpracování. Přístroje v kapličce za volantem jsou nyní digitální, rychlost odezvy je velice dobrá. Ze středového panelu zmizely desítky tlačítek, ovládání většiny funkcí tak probíhá prostřednictvím 9palcové barevné dotykové obrazovky.

Ovládání s grafikou a přehledností ve stylu telefonů iPhone je překvapivě snadné, hlavní funkce jsou dostatečně velké, takže prstem se trefíte napoprvé. Vše je samozřejmě v češtině, takže jednou z mála nevýhod je upatlaný displej s otisky prstů. A samozřejmě: kdo tento způsob ovládání nemá rád, ten si na něj bude i přes výše uvedené přednosti zvykat těžko. Ono, stisknout jednoúčelové tlačítko je často rychlejší než prstem bez fyzického vjemu „šátrat” po displeji.

Z V90 je i přes jeho rozměry (4936 x 1879 x 1475 mm) dobrý výhled jak šikmo vpřed, tak dozadu. Tak jako tak vám pomáhá armáda couvacích kamer a asistentů pro bezpečné vyjetí, ale to jsou prvky, které mají i auta o dvě třídy levnější.

Co naopak nemá skoro nikdo, jsou naprosto dokonalé sedačky s perfektním tvarováním i tuhostí výplní. Nemají sice bůhvíjak dlouhý sedák (za příplatek je vysouvatelný elektronicky), ale záda si v nich na dlouhých cestách jenom lebedí. A komu by to nestačilo, přední sedačky mohou mít za příplatek 41 tisíc odvětrávání a masážní funkce. Vynikající sedačky má Mercedes třídy E, V90 je ale podle nás ještě překonává.

Středový tunel potažený jemnou kůží je sice docela široký, jak už to u nových aut bývá, má ale měkké boční výplně, takže řidič si pravou nohu neotlačí. Místa je dostatek také na zadních sedadlech v oblasti hlavy, díky rozvoru 2941 mm se nemusí posádka omezovat ani s natažením nohou.

Zavazadlový prostor nabízí základní objem v segmentu vyšší střední třídy jen průměrných, stále však akceptovatelných, 560 litrů, po sklopení zadních sedaček pomocí tlačítka vzroste tato hodnota na 1526 l. Benefitem je pak zcela rovná plocha podlahy. Užitečná hmotnost ale v případě této motorizace činí pouhých 463 kg, to skutečně není mnoho.

Naprosto skvostně pak hraje audiosoustava Bowers & Wilkins s až 19 reproduktory a výkonem 1400 W, to vše za bratru 99 tisíc. Ano, levné to rozhodně není. Prostorové zvýraznění zvuku je i při poslechu obyčejného rádia skvělé, zapsali jsme si do poznámkového bloku během zkoumání V90.

Stejně jako v případě XC90, tak i nyní si posteskneme, že Volvo neumožňuje koupit si, když ne šestiválcové motory, tak alespoň pětiválce, které měla automobilka z Göteborgu dříve v nabídce. Zkoušené provedení T6, přeplňované kombinací turbodmychadlo + kompresor, má 320 koní a 400 Nm.

To i na relativně těžké kombi stačí bohatě, nejlépe se ale tento dvoulitr cítí ve středním pásmu otáček, blíže k červenému poli přináší méně příjemný zvukový projev. Při svižnější jízdě ale musíte počítat s vysokou spotřebou, klidně i přes 11 litrů.

Automatická převodovka je standard pro všechna nová volva, přímo řazenou převodovku už si nekoupíte. Jde o osmistupňový automat od japonského výrobce Aisin s inteligentní a rychlou logikou řazení; pouze nejlevnější dieselová verze D3 má rychlostních stupňů šest.

Převod na nejvyšší stupeň je docela dlouhý; při 90 km/h se motor převaluje na pouhých 1500 otáčkách a české dálniční maximum jej vyžene jen na 2100. A takové tři tisíce otáček odečtete až při stoosmdesátce.

Pevná karoserie v kombinaci s vyspělým podvozkem (víceprvková zadní náprava, vpředu dvojité lichoběžníkové zavěšení) zaručují solidní komfort i s většími koly (testované provedení mělo vpravdě obří rozměr 19 palců) a hlavně jisté chování. Cílem ladičů nebylo přinést další BMW řady 5, V90 je určeno pro klidnější plynulou jízdu, byť rychle prolétnout okresku zvládne také.

Většina variant kromě nejslabšího benzínového agregátu má standardně nebo za příplatek pohon všech kol, který je realizovaný mezinápravovou spojkou Haldex páté generace. V90 lze objednat také se zadním vzduchovým odpružením společně s elektronicky řízeným systémem tlumičů Four-C. Přijde to na necelých 55 tisíc.

Ve vyšších rychlostech nám testované auto přišlo trochu hlučnější v oblasti kolem zrcátek a řízení bylo tužší kolem středové polohy s horší zpětnou vazbou od předních kol. Nastavení účinku posilovače řízení a nastavení tlumičů je možné provézt individuálně v konfiguraci jednotlivých jízdních režimů.

V testované konfiguraci, tedy s motorem T6 o výkonu 320 koní a pohonem všech kol, bylo Volvo V90 velice příjemným společníkem. Potěší svou praktičností, velikostí, designem, bezpečnostní výbavou a velkou uvolněností. Počítat musíte s vyšší spotřebou paliva.

Relativně vyšší cenovka odpovídá zvyklostem kombíků z vyšší střední třídy. Záruka na tento model je pouze zákonem daná dvouletá, za další roky navíc se připlácí kolem 8500 korun za rok navíc po dobu maximálně pěti let.

A jestli je V90 lepší než ten v úvodu zmiňovaný superb combi? To je spíš otázka peněz a touhy než čehokoliv jiného. Ano, největší škodovácké kombi je za třetinové peníze mimořádně praktické a obstojně jezdí, V90 je ovšem (nejenom) cenově někde úplně jinde. Takže přímé srovnání vlastně moc smysl nedává.