Je opravdu tak dobré? Test evropského auta roku, Volva XC40

Na nejmenší SUV od Volva je pěkný pohled. Výrazná, zkosená příď s vodorovnými světlomety s takzvaným Thorovým kladivem (diody uvnitř ve tvaru obráceného Y) mají společné prvky s většími sourozenci XC60 a XC90. Velice originální je pak pojetí zadních svítilen, výrazně protažených až ke střeše.

Ta mimochodem může být kontrastní – bílá nebo černá, zaplatíte za ni 15 tisíc korun.

Vtipným detailem je pak švédská vlajka na levém boku, která jasně dává najevo, kde je domov Volva, jakkoliv automobilku ovládají Číňané. Obří prolis na obou dveřích je z boku možná až příliš výrazný.

Skandinávsky povedený vnější design doplňují černé plastové lemy, které naznačují, že tenhle model by se mohl vydat i do jednoduššího terénu (nadprůměrná světlá výška 211 mm a standardně dodávaný elektronicky řízený pohon všech kol vám to snadno dovolí).

I přesto, že jde o kompaktní SUV, není problém mít až 21palcová kola. Standardem jsou však pouhé „sedmnáctky”, testované provedení mělo devatenáctipalcová kola.

Zpracování je vynikající, zajímavým detailem je pak využití recyklovaných plastů ve výplních dveří, ve kterých rovněž nejsou klasické reproduktory – ty najdete na palubní desce. Tradičně minimalistický a vzdušný interiér s dostatkem odkládacích ploch, do kterého si pohodlně sednou čtyři dospělí lidé, narušil jenom jeden detail.

Zvuk zavírajících se zámků dveří – kovový rachot, vysoké hlučné cvaknutí je jak z nejlacinější dacie. Zavazadelník je relativně mělký, nabízí ale další dvojitou podlahu, jeho 460 litrů je ve třídě kompaktních SUV průměrnou hodnotou.

Interiéru dominují už na pohled pohodlná sedadla a velký displej na středovém panelu. Na jednu stranu efektivní řešení, které ale některé podstatné a často užívané funkce (třeba nastavení intenzity klimatizace) nutí uživatele dělat pohybem prstu po obrazovce, ne každému to bude po chuti.

Vypnutí otravného start-stop systému je možné také pouze na displeji, což zdržuje. Výborný je naopak kamerový systém s možností přepnout na pohled z ptačí perspektivy. Ovládání multimediálního a navigačního systému je v češtině, zarazila nás ovšem prapodivná intonace ženského hlasu.

Volvo XC40 je postaveno na nové platformě CMA, kterou bude sdílet i s vozy čínské značky Geely. Mezi její konkurenty bude s ohledem na rozměry patřit i Škoda Karoq, jakkoli oba vozy cílí na rozdílné zákazníky. XC40 je dlouhá 4425 mm a je tak o cca 26 centimetrů kratší než XC60.

Obě zatím dostupné motorizace (přijdou i další motory, některé už jsou uvedeny i v ceníku) mají zdvihový objem dva litry, u obou pracovní prostor vyplňují čtyři válce. Naftový motor nabízí 140 kW (190 k) a 400 Nm, verze T5 pak má 182 kW (247 kW) a 350 Nm točivého momentu. Převodovka je v případě dvou nejsilnějších motorizací výhradně samočinná, má osm rychlostních stupňů.

Moc hezký je naopak pohled na drobnou páku osmistupňového automatu od japonské firmy Aisin. Řazení je čistě elektronické, a tedy bez mechanického spojení (shift-by-wire). Trochu nepochopitelné je, že na malé páce, která by jistě získala nějakou tu cenu za design, musíte pro zařazení D či R stisknout páku vždy dvakrát – poprvé se pouze přesune na neutrál - a pokud se nepodíváte na displej, jenom na místě protúrujete motor.

Osm rychlostních stupňů dovolilo účinně snížit otáčky při dálniční jízdě, takže třeba při 190 km/h točí motor jen tři tisíce. Při 90 km/h na osmičku je to pouhých 1400 otáček, české dálniční maximum znamená rovné dva tisíce otáček. Na více než 210 km/h se nám vůz na rovině rozjet nepodařilo, což naprosto přesně odpovídá technickým hodnotám od výrobce.

Při klidné jízdě mimo město ukazoval palubní počítač spotřebu kolem šesti litrů, obvyklejších však bylo 7,5 a při spěšné jízdě na letiště kolem devíti.

Motor má znatelnou prodlevu turbodmychadla (celkem motoru pomáhají dvě), ve středním pásmu je dvoulitr se vstřikováním common-rail docela živý. Vzhledem k tomu, že auto je docela těžké, není dynamika kdovíjak oslnivá, pod plným plynem ale není předjíždění někde na okresce až takový problém.

Překvapením pro nás bylo naladění podvozku. S obřími devatenáctipalcovými koly jsme čekali hromové rány na každé ostřejší nerovnosti, kupodivu si s nimi ale tlumiče a pružiny poradily velice dobře, i díky vyššímu profilu pneumatik.

Podvozek pak dobře filtruje a nerovnosti dovede zdolat s jemným zhoupnutím. Ne vždy, samozřejmě, série příčných nerovností do auta trochu zabubnuje, ale pořád je to velice dobré.

V rychle projížděných zatáčkách musíte počítat s lehkým náklonem, držení stopy je ale jisté a chválíme i nastavení účinku elektromechanického posilovače. Brzdy by mohly mít citlivější chod, ale to je věc zvyku.

Doslova závrať vám pak způsobí cena testovaného provedení. Základ je přes milión korun a verze, kterou vidíte na fotografiích, stojí 1 466 800 korun. Za to máte stejně prostorný karoq a ještě ušetříte 600 tisíc.

Pravda, XC40 na ulici na rozdíl od mladoboleslavského konkurenta jen tak nepotkáte, avšak užitné hodnoty jsou velice podobné, u XC40 najdete přeci jenom o trochu vyspělejší technický základ s víceprvkovou zadní nápravou. A hezčí je i exteriér a interiér, jakkoli to je do značné míry subjektivní. Stejně osobní je pak pohled na pořizovací cenu, levná ale XC40 rozhodně není.