Hyundai i30 s litrovým tříválcem v testu. Neujede všem, ale kvality má

Proti druhé generaci působí nová í-třicítka dospělejším dojmem; jako celek není vnější vzhled tak komplikovaný a určitě se méně „okouká” než některé výstřelky, které rychle zaujmou a stejně rychle ztratí punc něčeho nevšedního.

Velká maska sice zůstala zachována, zejména mlhové světlomety mají nyní ale méně výrazný tvar, zadní svítilny jsou také méně nápadné a svým tvarem částečně připomínají ty z Volkswagenu Golf.

K dispozici jsou Full LED světlomety, ty ale pořídíte za 70 tisíc výhradně v paketu Premium s další výbavou, samostatně objednat nejdou.

Nová i30 byla, stejně jako všechny její předchozí verze a generace, vyvinuta v Technickém centru Hyundai Motor Europe v německém Rüsselsheimu. Pod designem je podepsán šéfdesigner Peter Schreyer. Vyrábí se v moravskoslezských Nošovicích.

Třetí generace i30 je o 82 mm delší než golf, nabídne také větší rozvor náprav a podobnou šířku (golf má o 4 mm méně). V praxi to znamená, že se uvnitř pohodlně usadí čtveřice dospělých cestujících.

Vzadu nám vadil menší prostor pro nárty, pro kolena i hlavu je ale místa relativně dost, podobně jako v konkurenčních modelech. Sedačky mají příjemně tvrdší výplň (v případě opěrek hlavy vskutku citelnou), jejich tvarování i možnosti seřízení (vpředu se sklon nastavuje klasicky kolečkem) jsou na dobré úrovni.

Nechybí ani výškově stavitelné bezpečnostní pásy, zamrzela nás ale nevýsuvná loketní opěrka.

Zavazadlový prostor má vyšší nákladovou hranu, samotný objem lehce nadprůměrných 395 litrů kazí výrazněji tvarované podběhy, které snižují praktičnost. Zadní dělenou lavici (v klasickém poměru 60:40) nelze sklopit páčkami přímo v kufru. Výsledná plocha sice není rovná, nabídne však 1301 litrů objemu.

Interiéru dominuje osmipalcový barevný displej s pěknou grafikou i dobrou odezvou. Jeho ovládání je veskrze intuitivní, výrobce nešel ruku v ruce s trendem nahradit všechna tlačítka dotykem na obrazovce bez fyzické zpětné vazby.

Nejdůležitější funkce tak mají svá samostatná tlačítka, ostatně na samotném volantu jich napočítáte hned 12. Některé plastové výplně dveří nejsou moc hezké, jinak ale kabina působí bytelným a seriózním dojmem.

Potěšila možnost nastavovat jas modrého podsvícení, a to dokonce ve 20 krocích. Tato funkce už se v soudobých autech moc často nevidí. Všechna okna stáhnete jedním delším stisknutím příslušného tlačítka - zadní okenní skla ale nesjedou celá, vždy zůstane malý kus „trčet”.

Elektrické stahování předních oken je standardem pro první a druhý výbavový stupeň, kompletní stahování nabízí až nejvyšší výbava. A jak je zvykem u většiny položek, nelze tento komfortní prvek přikoupit samostatně. Zrovna u této položky to ani nevadí, proč ale nejde dokoupit dojezdová rezerva k základní výbavě Entry, to nechápeme.

V nabídce motorizací jsou čtyři položky: jeden turbodiesel se třemi různými výkony (95, 110 a 136 k) a dále atmosféricky plněná čtrnáctistovka (100 k) a její přeplňovaná verze (140 k). My jsme ovšem vyzkoušeli nový litrový tříválec.

Tento motor je v rámci možností tichý (kromě vyšších otáček), asi byste mu nehádali litrový objem, ale tři válce poznáte bezpečně. Konkurence z řad Fordu či koncernu Volkswagen přináší kultivovanější tříválce. Vzhledem ke skromnému točivému momentu 172 Nm (1500-4200 otáček) je stavěn spíše na klidnější jízdu a jede pouze, když jej hodně točíte.

Dle našeho GPS měření zvládne litrový motor zrychlení 80-120 km/h na čtvrtý stupeň za devět sekund. Není to kdovíjak špatné, žádná sláva to ale není.

Klidným řidičům bude motor stačit. Naše dlouhodobá spotřeba dosáhla 8,2 l/100 km, při dálniční stotřicítce si motor bral 7,5 litru. Devadesátka na šestku znamená dva tisíce otáček, 130 km/h pak o rovný tisíc více. V dálničních rychlostech je i30 s tímto motorem hlučná.

Chválíme podvozek, který se nevzdal zadní víceprvkové nápravy (tu dnes pro základní motorizace nenabízí ani golf či octavia, o francouzských modelech ani nemluvě). Podařilo se jej naladit tak, že na českých silnicích bude vyhovovat většině majitelů. Není kdovíjak tvrdý, jemně pohupuje na nerovnostech. Šestnáctipalcová kola jsou ideální volbou.

Podvozek přináší dostatek přilnavosti v zatáčkách, pohyby karoserie jsou dobře kontrolovatelné, a při rychlejší jízdě (byť v intencích v podstatě rodinného hatchbacku) dlouho zaručuje neutralitu. (Na hloupou televizní reklamu s driftující i30, která byla svého času k vidění v českém éteru, samozřejmě zapomeňte.)

Škoda jen, že řízení není více citlivé. To, které má nová i30, vám od předních kol neprozradí prakticky nic, byť už nemá tak rychlý převod jako dříve.

Brzdový pedál je tužší při sešlápnutí, ale to je do značné míry spíše otázka zvyku. Všechny motorizace mají šestistupňovou manuální převodovku. Je přesná, jen jí chybí trochu více mechanické odezvy při pohybu páky. Ale to je drobný detail, který bude spíš zajímat zájemce o sportovní verzi N.

Suma sumárum je nová i30 povedeným autem. V ničem nevyniká, ale ve všem je nejhůře průměrná. A co se týče jízdních vlastností, dokonce onen průměr překonává. Auto není bez chyb, ale své kvality bezpochyby má.

Pokud vám nejde o značku a image dané automobilky a chcete cenově orientovaný hatchback nižší střední třídy, vyplatí se v rámci zkušebních jízd zavítat i do autosalonu Hyundaie.