Elegance na cestách i působivý supersport. Test Aston Martinu DB12

Zatímco třeba kategorie vozů station wagon neboli kombi vznikla podle amerických taxikářů postávajících s upravenými auty před nádražími, taková kategorie GT svou inspiraci hledá v minulých staletích, kdy mladí aristokraté vyráželi na své kavalírské cesty, takzvané Grand Tour, po evropských kulturních centrech.

Už z této definice je jasné, že jde o nesmírně elegantní vozy, stvořené pro nenucené, rychlé překonávání dlouhých cest v luxusu a pohodlí. Jejich řidič by se i přes spěšné tempo po stovkách kilometrů měl v cíli své cesty cítit jako gentleman. Definicí takových vozů je dlouhé roky značka Aston Martin.

Dlouhá kapota, nízký ponton a ladné křivky typické pro vozy Gran Turismo patří vůbec nejvíce k řadě DB pojmenované podle Davida Browna. Značku koupil v roce 1947, aby o rok později představil vůz, jemuž se později začalo říkat DB1.

I když některé číslovky byly v této ikonické řadě jen epizodní, třeba závodní či filmové, aktuálně je v nabídce britské značky, která od loňska oficiálně figuruje i na českém trhu, model s označením DB12.

V roce 2023 novinka dorazila na základech předchůdce DB11, tedy modelu, který již stavěl na nových základech a nasměroval značku do moderní éry. V nabídce už měl osmiválec od Mercedesu-AMG, vrcholem však zůstával tovární 5,2litrový dvanáctiválec.

Dvanáct válců je nyní vyhrazeno pro ještě exkluzivnější kupé Vanquish, DB12 si tak musí „vystačit“ s oním čtyřlitrovým osmiválcem.

Není však nač žehrat, vždyť i konkurenční Bentley Continental GT ukázal, že relativně lehčí a modernější osmiválec v přídi s sebou oproti prestižnějšímu a sametovějšímu, ale fakticky i projevem těžkopádnějšímu dvanáctiválci nese spoustu výhod. Tady tomu není jinak.

Jednotku, kterou najdete v podstatě ve všech velkých modelech od AMG, si Britové významně vyladili, aby měla naléhavější, točivější projev. Dvakrát přeplňovaná jednotka tedy má v 6000 otáčkách za minutu výkon 500 kW, 680 koní.

Točivý moment 800 Nm je dostupný v rozmezí 2750-6000 otáček. To vše putuje skrze osmistupňovou, u zadní nápravy uloženou automatickou převodovku od ZF na zadní kola s elektronicky řízeným diferenciálem.

Výsledkem je zrychlení z nuly na stovku za 3,6 sekundy a maximální rychlost 325 km/h. Ale také projev, který byste nejspíše nečekali. Už po startu se ze zádi ozve zlověstné bručení. Motor se snadno vytáčí a převodovka reaguje velmi rychle.

Zejména na zimních pneumatikách a oslizlých silnicích je to ale s DB12 tancovačka. Což ale neznamená, že by vozu chyběla trakce. To asistenční systémy jsou nastaveny tak, že pokud řidič alespoň trochu ví, co dělá, tedy že je na volantu a pedálu plynu plynulý, nechají mu volnější ruku.

Dovolit si to automobilka může i díky velmi precizně naladěnému řízení a dávkovatelnosti plynu. I díky tomu lze DB12 považovat za mezikategorii aut na pomezí GT a supersportů, takzvané super GT. O pouhou marketingovou hlášku se nejedná, tohle auto si takové označení zaslouží.

Zároveň ale DB12 umí být bez nadsázky pohodlné cestovní auto, je skvěle odhlučněné a vyspělý podvozek nabídne tuhé, ale komfortní svezení i na rozbitých cestách, kde odpružení skvěle drží kola spojená s vozovkou. A to i ve vyšším tempu, kde se minulé generace uměly nechat rozhodit. Během všedního dne plného všedních starostí po řidiči žádnou podstatnou oběť nežádá. Pokud se tedy do nízkého sedadla složí bez skřípění zubů.

Civilizovanost, nenáročnost a luxusní komfort se snaží mísit s vlastnostmi supersportu i uvnitř. Příplatková skořepinová sedadla jsou ale za hranou. I štíhlou postavu hodně obejmou, nalézt do nich je trochu gymnastika, a i když chápu, co si testovaný kousek už musel zažít, daností použitého materiálu zkrátka je nepřeslechnutelné povrzávání.

Lepší volbou budou standardní sedadla, tato kazí jinak absolutně precizní zpracování interiéru, kde vás obklopí nádherné materiály.

Nadchnou i detaily jako chromované držáky slunečních clon. Právě na takových maličkostech se pozná péče, kterou v automobilce interiéru věnovali.

Pokud vás neosloví testovaná konfigurace matného laku a černočerveného interiéru, lze v nepřeberném výběru naštěstí zvolit i něco o poznání více britského. Třeba tmavě zelený exteriér, stříbrné detaily, koňakový interiér a vkusné dřevěné obložení… Inu, v detailním konfigurátoru se lze snadno zapomenout na dlouhé chvíle, a to ještě ani neukazuje všechny možnosti individualizace.

Potěší překvapivě i infotainment, který rozhodně není k zahození. Naopak, i tady se podepsala spolupráce s Mercedesem, a multimédia tak rozhodně nejsou slabou stránkou Aston Martinu, jakkoli se jedná o malou automobilku. Palubní systém má všechny potřebné funkce, funguje intuitivně, rychle a má skvělou kvalitu zobrazení.

DB12 je jedním z nejlepších příkladů kombinace elegance a komfortu s ryzím řidičským prožitkem na současném automobilovém trhu. Vyhýbá se vulgárním detailům uvnitř i zvenčí, umí být komfortním autem na každý den, a přesto svým naladěním dokáže pobavit i náročného řidiče.

Není přitom nutné přimhouřit nad čímkoli oči s tím, že jde přece o stylovku od malé automobilky. Tohle auto si totiž plní i ty nudnější, ale důležité domácí úkoly.