Dokonalé SUV na každý den: test BMW X3 xDrive30d

O BMW X3 se říká ledacos: je to malé auto sotva pro manželku do města anebo pro ty, kteří nemají na X5, a jeho terénní schopnosti jsou dost mizerné na to, abyste se otáčeli před první drsnější polní cestou.

Ale po týdnu, na jehož konci jsem jen nerad vracel špičkově vybavený kousek s dieselovým řadovým šestiválcem, můžu říci, že půlka z toho není pravda a druhá půlka vám bude ukradená. X3 ve své třetí generaci je totiž vážně dobré auto, ať chlapi v hospodě říkají, co chtějí.

Zvenčí X3 zdánlivě neumí překvapit. Vpředu na vás civí obrovské ledvinky, denní svícení v hlavních světlometech je ve tvaru podobném „angel eyes“ BMW let minulých a i tvar zadních světel je povědomý.

Jenže to, jak svítí, už tak povědomé není – směrovka vzadu není nad obrysovkou, nýbrž uvnitř, a obrysovka sama má zvláštně „neněmecký“ tvar. Člověka napadne, jestli se designér zadních světel neinspiroval v Koreji.

Druhá věc, kterou člověk u X3 nečeká a která může zaskočit, je patrnější zevnitř, poté, co nastoupíte a zavřete za sebou dveře. Hovořím o šířce auta, která vůbec neodpovídá image X3 jako menšího sourozence X5 či jako SUV do města. Uvnitř je prostorná zhruba jako Škoda Kodiaq nebo Mazda CX-5.

Praktické auto nemůže mít v kabině světlou kůži, říkáte? Vpravdě, kdo si bude chtít koupit X3 jako rodinné auto, měl by se ujistit, že jeho děti jsou schopné v autě jíst a pít, aniž by kolem sebe nadělaly svinčík. A je pravda, že světlá kůže je náročnější na údržbu.

Černou bych ale nechtěl, světlý interiér mám za příjemnější místo k životu a tahle světle béžová je v kombinaci s hnědým dřevěným obložením a hnědou barvou karoserie Terra Brown opravdu krásná. Jen by mohl být béžový i koberec na podlaze. X3 není zas tak levné auto, aby musely všechny vyrobené kusy mít jednotný koberec.

Musím uznat, že to je výtka malicherná a že si za jízdy na černý koberec ani nevzpomenete. Ne že by byla tak plavná, to nikoliv, ale X3 vás bude bavit tím, co její asistenční systémy umí. Adaptivní tempomat funguje celkem normálně, byl to aktivní hlídač jízdních pruhů, který mě velmi příjemně překvapil.

Umí se totiž v nízké rychlosti, typicky ve městě, chytit auta před vámi a jet téměř přesně v jeho stopě. Nepotřebuje k tomu čáry na silnici, nic kromě auta před sebou, a funguje i na mokrých dlažebních kostkách, v noci a přes koleje.

A vážně mu to jde, bedlivěji ho musíte hlídat jen okolo obrubníků, kterým je třeba se vyhnout, např. u tramvajových ostrůvků. Najíždí k nim někdy až nepříjemně blízko, protože je nevidí – zas tak dobrý není. Dokud ale vůz cítí ruku na volantu, dokáže po městě jet téměř zcela sám opravdu dlouho.

O něco méně úžasný je displej, který u testovaného auta nahradil budíky. Je totiž trochu zbytečný – má na sobě nalepené „rámečky“ budíků a je tak jasné, co bude ukazovat. Jen když navolíte režim Eco Pro, v pravém budíku se místo otáčkoměru ukáže ručička aktuální spotřeby.

Výstup parkovacích senzorů a kamery je standardně na středovém displeji, mapu si na displeji - přístrojovém štítu zobrazit nemůžete a na zbytek včetně výstupu jízdních asistentů by stačil displej podstatně menší. Tohle není příplatek, který by za to stál.

Naopak, co za to skutečně stojí, jsou matricové LEDkové světlomety. Při jízdě v noci vytvoří kolem auta před vámi či protijedoucího „temnou krabičku“, ovšem do směrů, kde žádné auto není, stále svítí dálkovými. Nedávno jsem podobná světla od Opelu označil za hodna každé utracené koruny a u BMW to nemám problém udělat znova, byť ta v Insignii byla lepší. [celá zpráva]

Spolu s široce nastavitelnou sedačkou včetně šířky bočnic opěradla jsem přesvědčen, že v tomhle autě zvládnete všechno - od rozvozu dětí do škol a školek až po dovolenou v norských horách nebo na španělských plážích. Děti vzadu nedostatkem prostoru strádat rozhodně nebudou a dost místa je i na kufry.

Často člověk slyší nářky nad tím, že ty tam jsou doby, kdy BMW bylo po stránce motorů na špici. Pravda, benzínovou atmosféru v nabídce nenajdete, ale zrovna třílitrový diesel pod kapotou „mého“ vozu rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co žere naftu a co jsem v životě řídil.

Slovní spojení „nedostatek síly“ tenhle motor nezná. Má jí dost a dost pro svižné rozjezdy – ty jen trochu ohrožuje start-stop, kterému někdy chvilku trvá motor nahodit – i pro dálniční pružnost adekvátní prémiovému SUV. A pokud často taháte naložený přívěs, bude vám stačit informace, že pod pravou nohou máte 620 newtonmetrů.

Třílitr pod kapotou potěší také zvukem. Nejsem fanoušek klapotu čtyřválcových dieselů, to ani zdaleka, ovšem pokud má diesel válců více, je to úplně jinak. Šestiválec si na volnoběh brumlá, převaluje se v očekávání, co přijde, a v kabině je tohle brumlání uchu velmi příjemné.

Když pak šlápnete na plyn, i v trochu vyšších otáčkách, okolo dvou tisíc, se motor poslouchá docela fajn – jeho brumlání se jen zrychlí a trochu zesílí. Jste-li zvyklí na hrubý zvukový projev většiny vznětových čtyřválců, tahle řadová šestka vás opravdu překvapí. Na druhou stranu, co je pod kapotou, je pořád poznat.

Za to všechno si v testu řekl o 9,1 litru na stovku kilometrů. Těch stovek ale tentokrát nebylo zas tak moc a většinu času za volantem X3 jsem strávil ve městě. To znamená, že pokud budete jezdit i dlouhé trasy, počítejte zhruba s osmi litry. I ve 160 km/h na rovině byla okamžitá spotřeba pod devítkou.

Jak stojí i výše, dlouhé trasy pro tohle auto nejsou problém. Není to typický dálniční křižník, na to má přeci jen trochu krátký rozvor. Když ale na nějakou dálnici najedete, postačí nastavit adaptivní tempomat, zapnout aktivního hlídače jízdních pruhů a prostě se vézt – 200, 500 i 1000 kilometrů, X3 to je jedno. K dokonalosti chybí už jen masážní funkce sedačky.

Pokud naopak budete mít chuť, je tu i sportovní režim, který o chloupek přitvrdí podvozek a dovolí vám zobrazit aktuální výkon a točivý moment motoru. Jenže to zkusíte tak možná jednou, do první zatáčky anebo do první snahy o ostřejší brzdění. Jakožto snad nejslabší článek techniky auta jsou brzdy trochu slabé. Kontrastuje to s poměrně ostrým nástupem brzdného účinku.

Záhy se tedy vrátíte do standardního Comfortu či do Adaptive, který se přizpůsobuje tomu, co zrovna děláte. Pádla řazení pod volantem jsou tu úplně zbytečná, možnost manuálního řazení na voliči bude 99 procentům řidičů úplně stačit – a to většinou obecně patřím k tomu zbylému jednomu procentu.

Abych pravdu řekl, nejsem si vědom chvíle, kdy bych vůbec převodovku do manuálního režimu přepnul. Nezaváhala ani při výletech mimo asfalt, které X3 zvládla se vztyčenou hlavou. Netahal jsem ji brody a haraburdím, zůstal jsem v bezpečí polních cest, byť na nich bylo docela dost bláta a běžný sedan by tam kvůli světlé výšce neprojel.

X3 patří k těm autům, která se člověku po týdenním soužití vracet nechce; kupodivu jich není moc. Po vrácení jsem pokračoval na letiště a dále do Lisabonu – a nejednou mě napadlo, že bych tam možná radši jel tímhle autem, než letěl letadlem.

Trvalo by to sice tři dny, ale ty tři dny bych seděl v komfortní sedačce, z rádia by mi hrál heavy metal a nemusel bych doufat, že vedle mě nebude sedět někdo příliš rozměrný a že si ten přede mnou nesklopí opěradlo. A při nastupování na palubu bych si nemusel sundávat boty.

Odpověď na otázku, jestli bych si tuhle konkrétní X3 koupil za své peníze, ovšem tak jednoduchá není. Její cena totiž přesáhla hranici 2,2 miliónu korun a v konfigurátoru jsem se dokázal dostat zhruba na 2 095 678 korun, aby mi na palubě nic nechybělo. Dokud máte X3 za menšího sourozence X5, je to extrémní suma. A i když ji berete za to, co je, tedy dospělé, komfortní auto pro rodinu i na cestování, pořád je drahá.

Neustále člověka napadá, co jiného by se za tyhle peníze dalo koupit. Škoda Kodiaq a Mazda MX-5? Subaru Outback a „Toyobaru“ BRZ? Mazda CX-5 a BMW M3 E46? Za 2,2 miliónu korun jsou možnosti široké. Pokud ale chcete takové peníze utratit za jedno SUV, X3 je v podstatě dokonalou volbou.