Designově nejpovedenější SUV? Test Range Roveru Velar

Velar vypadá úchvatně, ať se na něj podíváte z jakéhokoliv úhlu. Dlouhé, nízké a široké auto. Jednoduše krásné. Nejhezčí je to patrně z profilu, kde vynikne krátký přední převis, sestupující linie střechy a originální, do boku protažené zadní svítilny.

K tomu připočtěte vysouvací kliky, které po rozjezdu či zavření vozu samočinně splynou s karoserií. A kdyby se vám náhodou vybila baterie, můžete kliky otevřít mechanicky. Zkoušeli jsme i ochranu proti přiskřípnutí a pokud kliky narazí na odpor, nezavřou se.

Zpátky k vnějšímu designu - obří 21palcová kola se k luxusnímu SUV hodí přímo znamenitě, v příplatkové výbavě najdete položku, kde jsou dokonce ještě o palec větší. Není divu, že tenhle model, který osobně považuji za nejhezčí současný produkt automobilky z Coventry, umí zabrnkat na emoce. I jinak zmlsaní obyvatelé Prahy namáhali svou krční páteř a hltali křivky Velaru. Vůbec se jim nedivím, obecně SUV nemám z mnoha důvodů rád, design zatím posledního díla Jaguaru Land Roveru nechá málokoho chladným.

Vnitřek působí luxusním dojmem: jemné bílé čalounění přístrojové desky, klavírový lak, dvoubarevné mohutně dimenzované sedačky s tvrdší výplní, stejně jako výborné dílenské zpracování - to vše na vás zanechá velký dojem. Minelou jsou drátky pro rozehřívání čelní skla, tady měla být jednoznačně fólie.

Kabina je vzdušná, vzadu mají dospělí kolem sebe dostatek místa (vzhledem k rozvoru 2 874 mm se ani není čemu divit), byť samozřejmě ne tolik jako ve větším, krabicovitém Range Roveru Sport. Velar stojí množstvím nabízeného prostoru v přesném středu, mezi menším Evoquem a větším RR Sport.

Zavazadelník nabízí nadprůměrných 673 litrů. Tvary čalouněného „kufru” jsou vhodně tvarované, škoda jen, že „tajná” schránka pod podlahou nemá teleskopickou pružinu, třeba kombíkové BMW řady 5 tuto vymoženost nabízí. Ve Velaru platové víko humpolácky bouchne.

Dále nám chybělo větší tlačítko pro samotné otevření; to současné je dost malé a k otevření v místě pod zadní hranou, kde se auto rádo špiní, není úplně příjemné. Chybělo nám i tlačítko pro zavření nejenom víka, ale i celého vozu, to německá prémiová konkurence nabízí. A roletka vypadá jak z dacie, ani se sama nesvine, když do ní dlaní klepnete...

Přístrojový digitální štít má hezkou grafiku a nezadrhává se jako před dvanácti lety první pokusy v Range Roveru, kde otáčkoměr i rychloměr „nejezdil” po stupnici hladce. Samotné zobrazení kupříkladu mapy a navigačních pokynů je někdy zdlouhavé, protože tlačítka na volantu nereagují na první dotyk. Navíc menu, ve kterém vybíráte typy zobrazení, není úplně intuitivní, zobrazit dojezd se nám podařilo až na x-tý pokus.

Aby displejů nebylo uvnitř Velaru málo, najdete na středové konzoli ještě další dva. Mají krásnou grafiku, u horního lze dokonce nastavit úhel jejich sklonu. Příjemná je i plná lokalizace do češtiny, je vidět, že překlad není narychlo spíchnutý, jako je někdy k vidění. Na ovládání si časem zvyknete a zjistíte, že není tak složité, jak se vám zdálo první dny.

Bohužel, displej se nejenže špiní od dotyků prstů, ale nepřináší vám ani náznak zpětné vazby (což už některé dotykové displeje umí, třeba ty od Porsche). Ikony jsou navíc často malé a třeba strefovat se pro vypnutí nesmyslného start/stop systému, to chce buď malé prsty, nebo dostatek trpělivosti.

Jak Velar jezdí? Máte-li šestiválec, dostanete vždy jinak příplatkové vzduchové odpružení, které z auta sice nedělá onen pověstný létající koberec, většinu silničních jizev ale dovede odfiltrovat znamenitě. Problém mu dělají jenom dlažební kostky a série příčných spár, jinak se tuhá karoserie ani nepohne.

Práce vzduchových tlumičů je krásně vidět, když přejíždíte přes retardér, Velar se jen zlehka zhoupne. Pneumatické odpružení umožňuje zvýšit světlost na 251 mm; pověstné jízdní vlastnosti jsou tak zaručeny i zde. Ostatně, které SUV má brodivost 650 mm? Všechny verze jsou nabízeny s pohonem všech čtyř kol.

V testovaném voze se o pohon staral naftový třílitrový, dvěma turbodmychadly přeplňovaný šestiválec se vstřikováním common-rail. Jeho uvolněný projev a zejména famózní střed se k Velaru hodí přímo náramně. Spotřeba málokdy poklesne pod deset litrů (ve městě jezdíte za 14 l) a po studeném startu uslyšíte naftové chrmlání více, než je příjemné, jako celek je ale tato jednotka vynikající.

Svůj potenciál ukazuje už od spodních otáček, kolem dvou tisíc se oněch 700 newtonmetrů projeví naplno. Není divu, že recenzovaný model, jakkoliv má parametry menší chatky, usilovně zrychluje ještě nad 200 km/h. Všemu sekunduje osmistupňová automatická převodovka ZF, mimochodem jediná převodovka pro Velar. Při 90 km/h točí na osmičku 1400, české dálniční maximum znamená jenom 1800 otáček. Není žádným překvapením, že tahat můžete za autem až 2,5tunový přívěs.

Řízení (2,5 otáček mezi dorazy) má příjemnou odezvu, která se skutečně mění dle nastavení jednotlivých režimů (komfort, dynamický, off-road), stejně jako tuhost tlumičů. Pedál plynu má příjemně dlouhý chod, pěkně se dávkují i brzdy. Vadil nám velký přední sloupek, jenž znesnadňuje jízdu v situacích, kdy se potřebujete podívat šikmo vpřed, třeba na po kruhových objezdech.

Suma sumárum i přes některé objektivní nedostatky je velar povedeným autem. Krásně se na něj dívá, nabídne obstojnou praktičnost i dostatek komfortu. Je to drahé auto, ale má své kouzlo.