Balkánská mise: BMW M6 Cabrio na trase Praha - Sofie

Odjezd na Balkán nezačal úplně nejšťastněji, BMW M6 Cabrio, které se mělo dostat z Prahy do Sofie, mělo zcela vybitou baterii. Auto ve výrazné modré barvě, už na dálku jasně rozpoznatelný model divize M, stálo nezamčené v podzemních garážích a nereagovalo na dálkový ovladač a koneckonců ani na startovací tlačítko.

Tisková mluvčí BMW naštěstí zanedlouho odchytla jednoho z techniků, který shodou okolností garážemi projížděl. Motor díky startovacím kabelům naskočil až napotřetí a podle technika by se měl akumulátor dobít po 20 minutách jízdy. Raději nic neriskujeme a první zhruba tři stovky kilometrů jedeme bez zastávky.

Překvapivě velmi dobře průjezdná dálnice D1, v třicetistupňovém horku je zde nevelký provoz bez kolon. V pravém pruhu auto drncá, v levém při nastavení tlumičů do režimu Comfort předvádí velmi plavnou jízdu i na dvacetipalcových nízkoprofilových pneumatikách Michelin Pilot Super Sport.

M6 Cabrio je výtečně utlumená, s nataženou střechou velmi tichá. Kupé bude mít zcela určitě tužší karoserii, ani ve verzi Cabrio ale nemáte pocit, že jedete v otevřeném autě.

Kabina má všechny klasické prvky současných BMW, jiný je tříramenný volant s malým středem. Vypadá skvěle, jinak je ale kabina u automobilu za skoro čtyři milióny korun docela obyčejná. Cenově srovnatelné Bentley Continental GT V8 nebo Aston Martin DB9 dovedou vykouzlit větší luxus i pocit ojedinělosti.

Přední sedačky jsou pohodlné a jdou velmi dobře nastavit pro řidiče nejrůznějších postav, na zadní ale můžete rovnou zapomenout - pro kolena je velmi málo místa a tak tří- nebo čtyřmístné obsazení berte jako nouzové. Zavazadlový prostor nabídne solidních 300 litrů při stažené střeše, kufr a sportovní tašku spolkne jako nic. Ke stažení střechy je třeba 19 a k natažení 24 sekund (což je docela hodně, ale koho to bude trápit?), to vše se může odehrávat do rychlosti 40 km/h.

Fantastický je osmiválec se dvěma dvoukomorovými turbodmychadly. Přísun 680 Nm točivého momentu je takřka nevyčerpatelný, motor okamžitě reaguje na pokyny udílené plynovým pedálem a divoký zátah pokračuje až k osmi tisícům otáček, pokud si to přejete.

Červené pole začíná o trochu dříve než u M3, příliš to ale nevadí. Točivý moment vrcholí hodnotou 680 Nm v rozpětí otáček od 1500 do 5750. Motor nejenom že má rád vytočení k omezovači, ale citelné zrychlování dovede předvést už lehce nad volnoběžnými otáčkami.

V praxi je úplně jedno, zda začnete zrychlovat v 60 km/h nebo v rychlostech začínajících dvojkou – ochota osmiválce k citelnému zatlačení do sedaček je vždy bezprostřední. Nedostatek síly s tímhle motorem nemáte nikdy.

Nakonec volíme cestu přes Slovensko, pohříchu bez zastávky na Slovakiaringu, kde se tou dobou jede 24hodinový závod. Necelých šest hodin po výjezdu z Prahy následuje v současném vedru skoro povinná zastávka na Balatonu na několik plaveckých temp ve zdejším „sladkém moři“ a následné občerstvení v podobě langošů a českého točeného piva.

Původní plán jet do 300 kilometrů vzdáleného Szegedu po okresních silnicích bere s přibývající tmou za své a tak volíme jízdu po dálnici M7 přes Budapešť. V noci se mohou naplno projevit bi-xenonové světlomety, které perfektně osvětlují dálnici před námi. Kolem půlnoci jsme na místě, navigace má trochu problém s nalezením hotelu v centru města, jinak si na ní ale nelze stěžovat.

Grafický výstup je kvalitní, dostatečně podrobný a potěší i možností promítat informace na přední sklo před řidiče. Někomu možná bude vadit absence českého zvukového výstupu při navigování.

Druhý den následuje poměrně nudná pasáž - průjezd Srbskem až na bulharské hranice. Vjezd mimo EU zpestřuje asi půlhodinové čekání na hraničním přechodu, na což už člověk není zvyklý. Zajímavé je pozorovat popojíždění v koloně - zatímco Srbové auto většinou tlačí, aby ušetřili pár kapek benzínu, ostatní řidiči mají celou dobu nastartované auto a popojíždějí.

Upřímně, v M6, která má výhradně automatickou převodovku, by tenhle svérázný způsob úspory paliva (neměla by jej EU v rámci snižování emisí CO2 stanovit povinně u větších kolon?) stejně nešel.

Škoda, že na evropském trhu nedodává BMW pro M6 manuální převodovku (auta ve specifikaci pro USA ji nepochopitelně mohou mít, evropská ne). Ne že by sedmistupňový automat byl špatný, to rozhodně ne, přímé řazení by ale M6 dodalo novou dimenzi. S automatem můžete řadit buď v manuálním režimu, nebo to nechat na chytré elektronice. Ve sportovním režimu se dočkáte i řádného škubnutí.

Elektronická stabilizace je plně vypínatelná, v režimu s posunutým zásahem, který je pro většinu řidičů vhodnější než režim DSC off, je evidentně cítit, jak se M6 chce do zatáčky vrhnout s mírnou a velmi příjemnou přetáčivostí.

Před hraniční závorou čekáme už snad pátou minutu. Maďarský celník je nejprve nedůvěřivý, přeci jen v drahém autě s rakouskými značkami sedí dva mladíci s českým pasem. Mračí se, dvakrát odběhne do budky s našimi pasy, rakouským techničákem a zelenou kartou zkontrolovat, zda tenhle modrý kabriolet není kradený. Když se po nekonečné době vrátí, usmívá se od ucha k uchu a pohybem ruky si poručí pořádný rozjezd.

Částečně je mu to splněno, přeci jenom je zbytečné na sebe upozorňovat jako osmnáctiletý adolescent, kterému táta poprvé půjčil auto. Ale zvuk má M6 hutný, s příjemnou gradací ve vyšších otáčkách a třebaže je částečně tvořen uměle, poslouchá se velmi příjemně.

Následuje vcelku nezáživná 500 km dlouhá dálniční pasáž s různorodým povrchem, někdy špičkovým, občas už poněkud unaveným. Ale úseků s kvalitním povrchem je většina. Tlumiče přepínáme do komfortního režimu, odezvu plynu a posilovač řízení taktéž.

Za okny se míhá liduprázdná krajina, jízda po dálnici je v sálajícím horku poněkud nudná, klimatizace ale chrlí do kabiny studený vzduch a 560 koní osmiválce také dovede nudné chvíle ukrátit. Mimochodem, celková spotřeba se během 1600 kilometrů ustálila na hodnotě rovných třinácti litrů, což na takhle výkonné a - trochu si rýpneme - těžké auto není vůbec špatné a není to tak daleko údajům uváděným samotnou automobilkou.

Srbskou dálnici lemují prázdná odpočívadla i moderně vypadající čerpací stanice, kde bez problémů natankujete i stooktanový benzín. Během zastávky na jedné z místních čerpaček bůhvíproč netankujeme do napůl plné nádrže a raději si dáme, jak se později ukáže, nepříliš chutný oběd.

Během návratu k autu odkudsi vyskočí muž s kyblíkem a chce za nevyžádané umytí předního okna naší M6 peníze. Nemáme drobná eura, takže po krátkém dohadování nedostává nic a po dálnici míříme k bulharským hranicím.

Fantastickou práci odvádějí příplatkové karbon-keramické brzdy, které ale stojí 226 tisíc korun. Utahat je v běžném provozu je nemožné, to byste museli zajet na okruh a jezdit zde celý den. Brzdy se výtečně dávkují, jejich účinek lze přesně regulovat. Dobrá práce, BMW.

Nemáme moc času, takže jedeme přímo do Sofie. Venku už není takové horko, takže necháme elektromotorky, ať plátěnou střechu složí do útrob kufru. Nejhezčí část trasy nacházíme na širokých okreskách před a za bulharskými hranicemi. Krásný výhled na nízké skály a zelené kopce a hlavně zatáčky s perfektním asfaltem, do kterých je dobře vidět.

Tady si řízení M6 opravdu užijete, ukazuje se, jak je auto skvěle vyvážené a jak dobře je sladěn podvozek, brzdy i řízení, kterému puristé neopustí, že je posilované elektricky a nikoliv hydraulicky. M6 Cabrio je s dvoutunovou hmotností příšerně těžké auto, svou hmotnost ale dovede velmi dobře maskovat.

M6 se žene po rovinkách, před zatáčkou plné brzdy a vykroužit oblouk. Žádné driftování se nekonalo, zábava to byla i tak. Tedy pokud v zatáčkách nepotkáte naložený turecký kamion nebo letitá, pomalu jedoucí auta. U silnice jsou až nepříjemně často vidět policejní auta.

Perfektní jsou krátké tunely, kterých je tu spousta. Postup na pořádnou bouři je jednoduchý: podřadit třeba na dvojku, plný plyn a pak už jen poslouchat ten neskutečný řev, který se odráží od stěn tunelu.

Problém je, že začíná docházet benzín. Litujeme, že jsme při zastávce na srbské čerpačce nevzali plnou, protože teď dojezd začíná ukazovat dvouciferné hodnoty, které velmi rychle klesají. Taková školácká chyba! Jsme v horách a čerpací stanice je vcelku logicky v nedohledu. Nezbývá než zpomalit.

Po padesáti kilometrech jsme zachráněni a za další hodinu už parkujeme u bulharského zastoupení BMW. Cesta z Prahy utekla překvapivě rychle a kupodivu se kromě vybité baterie na začátku cesty nic nepříjemného nepřihodilo. Nikdo nás neokradl, obtížně měnitelné pneumatiky neprorazil velký zrezlý hřebík atd.

A M6? Byla skvělá ve všech jízdních režimech. Rychlá, zábavná i pohodlná. Kupé je podle nás lepší volbou, ale kdo chce rychlý kabriolet z Mnichova, proč ne. Jen počítejte, že s příplatky zaplatíte zhruba čtyři milióny korun.