Automobily pro Alžírsko mají lepší klakson

Relativně nová dálnice z východu země na západ se zdá být zatím kvalitní, ale místy se už nejspíš kvůli špatnému podloží propadá a jízda na některých úsecích připomíná kymácivou projížďku na velbloudu. Auta jsou tu věčně zaprášená, jako by právě projela cementárnou, karoserie jsou samý šrám a lepenková záplata. S trochu drsnějším provozem je proto třeba počítat i při výrobě aut pro zdejší trh.

„Například na dveřích používáme jiné těsnění, stejné jako v Indii, kvůli velké vlhkosti a prašnosti. To už se dělá ve spolupráci s mateřskými závody, tady na místě to nejsme schopni udělat,“ řekl při slavnostním zahájení montáže aut u města Relizane Jiří Nosek, zodpovědný za zdejší výrobu Škody Octavia.

Koncern Volkswagen (VW) tady minulý týden slavnostně zahájil montáž několika modelů vozů. Z linek tu sjíždějí Škoda Octavia, Seat Ibiza, VW Golf a Caddy.

Auta pro africký trh také mají o necelé dva centimetry vyšší podvozek než ta evropská. „Pneumatiky jsou standardní, kondice silnic je tady celkem dobrá, naopak třeba v Rusku nebo v Indii jsme potřebovali speciální dvouplášťové. Tady se zatím o tom neuvažuje.

Jsou tu ale jiná specifika. Například klaksony jsou konstruované na určitý počet cyklů. U nás troubíte dvakrát za rok, tady na každém rohu, i s tím je potřeba počítat. Dalším rozdílem je klimatizace. Tady se používají v 90 procentech roku, takže jsou silnější a robustnější,“ jmenoval rozdíly Jiří Nosek.

Vloni na alžírském trhu Škoda prodala zhruba tři tisíce aut, už za dva tři roky počítá s překonáním deseti tisíc. Kvůli zavedení vysokých cel a dovozních kvót VW založil v Alžírsku s místním partnerem, firmou Sovac, továrnu na montáž aut. Ta se vyrobí v mateřských automobilkách, pak se částečně rozloží, po třech vozech se naskládají do kontejnerů a míří do přístavu v Hamburku. Odtud pak po moři do alžírského přístavu Oran a na kamiónech do haly v Relizane.

Cesta trvá zhruba osm týdnů. Místní dělníci bedny vybalí a auta složí. Zatím se počítá s kapacitou 200 aut denně. Octavia má jednu ze čtyř montážních linek. „Linka je postavena původně na šest až sedm vozů na směnu, tedy 14 aut za den, teď už je to modifikované na 40 aut denně, pokud by se navýšilo o jednu směnu, bylo by to 60 vozů,“ zmínil Nosek.

Octavia se pak na zdejším trhu prodává za 22 až 25 tisíc eur. Kromě tohoto modelu jsou na místních ulicích vidět fabie (s jejich montáží se tady počítá od příštího roku), rapid nebo yeti. Nejčastější zastoupení však mají tradičně francouzské značky, kterých tu jezdí drtivá většina, ale vozový park je tu zjevně dost zastaralý. Vše má v moci vláda, která stanovuje, jaký počet aut se ročně doveze a prodá.

Vzhledem k tomu, že vláda chce podporovat hlavně zdejší zaměstnanost, mohla by montáž aut stále zvyšovat kapacitu. Na linkách pracují místní lidé, byť to leckdy není bez problémů.

„Mladí kluci jsou tady hodně aktivní, nemusíme je moc do ničeho nutit, ale mentalita je tu přece jen hodně odlišná a je problém s dorozumíváním. Všechno odkývou, ale když se zpětně zeptáte, zda to pochopili, tak váhají a mají svou verzi, která se zadáním nekoresponduje,“ líčil zkušenosti Nosek. Namotivovat lidi pro práci v továrně ale nebylo až tak složité, byť se muselo mezi lidmi hodně vybírat. V zemi je stále celkem dost osob zcela bez vzdělání.

První čtyři stovky zaměstnanců vybírala firma z několika tisíc zájemců. Láká je na šestihodinovou pracovní dobu a nadstandardní výdělky. Zatímco podle znalců místního prostředí je minimální mzda při 40 hodinovém týdnu 330 eur za měsíc a v chudé oblasti kolem Relizane mají lidé ještě méně, v Sovacu při montáži vozů koncernu VW si vydělají při 30hodinovém týdnu přes 500 eur za měsíc.

Protože místní trh neposkytl dost lidí, musejí někteří dojíždět asi 130 km z Oranu nebo přes 200 km z Alžíru. Kvůli velkým vzdálenostem už vzniká u továrny i nové sídliště s byty, školkou a dalším zázemím, aby se sem mohly rodiny pracovníků nastěhovat.