Aston Martin Lagonda: nevšední sedan ohromil svět před 40 lety

Majitel David Brown podnik v roce 1972 prodal konsorciu Company Developments, vedenému Williamem Wilsonem. V této době se rodil projekt jménem Lagonda – čtyřdveřový luxusní sedan, který měl navázat na čtyřdveřové GT Lagonda Rapide z šedesátých let. Ale zatím nešlo o onen stroj s šokujícími tvary – byl to sportovní model V8 s prodlouženým rozvorem a extra párem dveří. Právě ten je považován za lagondu první série, vzniklo pouhých sedm kusů.

„Skutečná lagonda“ se představila světu na londýnském autosalonu v roce 1976, z původní verze převzala pouze karburátorový osmiválec o objemu 5,3 litru, navržený proslulým konstruktérem polského původu Tadeuszem Markem.

Na trhu jste nenašli žádné jiné auto s tak odvážnými tvary – Lagonda připomínala futuristický klín s ostře řezanými hranami, navrhl ji designér William Towns, který byl zodpovědný i za první sérii. Motory s výkonem 284 koní a 409 Nm točivého momentu byly stavěny jedním konkrétním mechanikem, jehož jméno nesly na speciální plaketě, řazení měla na starosti třístupňová automatická převodovka od Chrysleru.

Interiér vyznával ostré hrany. Jeho specialitou byly digitální ukazatele (první svého druhu) a dotykové ovládací prvky. Takto nezvyklé auto velmi zaujalo potenciální zákazníky, kteří s radostí skládali zálohy. První kus byl však dodán až v roce 1978 a plnohodnotná sériová výroba běžela teprve koncem tohoto roku.

A to nebyl jediný problém nové lagondy. Její bohatá elektronická výbava a řídící systémy byly vyvinuty akademickým institutem Cranfield, který neměl představu o tom, jak by měly fungovat v autě – dokonce se ještě při vývoji zjistilo, že se nevejdou do karoserie.

Do sériové podoby je dotáhla texaská společnost Javelina, i tak však elektronika trpěla poruchami a „duchy“ – s více než 40 dotykovými panely pro ovládání světel, oken, zámků nebo sedaček bylo jasné, že vše nebude vždy fungovat optimálně. Dalším problémem byla vysoká spotřeba, která dělala v době ropné krize starosti i bohatým zákazníkům.

Lagonda druhé série se vyráběla až do ledna roku 1986, vzniklo 462 exemplářů. Ve stejném měsíci se na autosalonu v New Yorku představila třetí série, osazená elektronicky řízeným vstřikováním paliva Weber-Marelli – její výkon přesáhl tři sta koní.

Původně měla stejné ukazatele, jako druhá série, později vyrobené kusy dostaly VFD displeje. Postaveno bylo pouhých 75 kusů, které byly předehrou pro čtvrtou sérii, představenou na autosalonu v Ženevě v roce 1987.

K jejímu faceliftu si Aston Martin opět přizval Williama Townse, který zaoblil hrany karoserie a zbavil se výklopných světel – s předchozí verzí neměla tato lagonda vlastně žádný společný panel kapotáže. Dotykové ovládání uvnitř pak nahradila konvenční tlačítka, auto vás také umělo hlasem upozornit na zapnutá světla nebo nezapnuté pásy v angličtině, němčině, francouzštině a arabštině. Kdysi šokující tvary však začaly být skutečně za zenitem, proto byla výroba ukončena v lednu roku 1990.

V této poslední formě lagonda zvládala rychlost 233 km/h, výkon narostl na 309 koní a točivý moment na 461 Nm. Přední zavěšení bylo řešeno dvojitými lichoběžníky, na zadní poháněné nápravě jste našli de Dion s wattovým přímovodem.

Celkem vzniklo pouhých 645 kusů, mezi které patří i extrémně drahé provedení Tickford s bodykitem a ještě luxusnějším interiérem (pět kusů) a prodloužená verze, postavená ve čtyřech exemplářích. Lagonda je často řazena mezi největší automobilové průšvihy – na první pohled tak může díky své nevalné pověsti působit.

Magazín Time ji zařadil mezi 50 nejhorších aut světa, BusinessWeek ji zase uvedl mezi 50 nejošklivějších aut uplynulých padesáti let. Je snadné se strefovat do stroje, který chtěl dělat naprosto vše novým a dosud nevídaným způsobem, ale faktem je, že dnes lagondu považujeme za jeden z nejvýjimečnějších počinů nejen Aston Martinu.

Automobilka se za ní rozhodně nestydí, v loňském roce představila model Lagonda Taraf, další z řady extrémně výkonných a luxusních sedanů s astronomickou cenovkou 24 miliónů korun.