Asistenční systémy ohrožují bezpečnost za volantem, říká studie

Automobilky dnes do svých aut nabízejí řadu asistenčních systémů, které mají zlepšovat bezpečnost jízdy pro případ, že by byl řidič rozptýlen. Podle nové studie amerického Pojišťovacího institutu pro silniční bezpečnost (Insurance Institute for Highway Safety, IIHS) to však je naopak - řidiči aut vybavených asistenčními systémy se věnují řízení o to méně.

Tým výzkumníků naverboval 20 dobrovolníků z amerického státu Massachusetts. Polovině půjčil Range Rover Evoque s adaptivním tempomatem, druhé polovině Volvo S90 vybavené jak adaptivním tempomatem, tak i Pilot Assistem, aktivním asistentem vedení ve středu jízdního pruhu.

Zkraje měsíčního experimentu dobrovolníci řídili normálně, ale ke konci testu se významně zvýšila pravděpodobnost, že svou pozornost za jízdy odvrátí k něčemu jinému ve chvíli, kdy budou v činnosti asistenční systémy. Třeba infotainmentu nebo smartphonu.

„Vysledovali jsme více než dvojnásobnou pravděpodobnost, že řidiči budou vykazovat známky odpoutání od sledování provozu, po měsíci používání Pilot Assistu. Poté, co se s technologií seznámili a zjistili, jak funguje, je pravděpodobnost, že oběma rukama pustí volant, více než dvanáctinásobná ve srovnání s jízdou bez asistentů,” uvedl Ian Reagan, hlavní autor studie.

Paradoxně však pokud řidiči volv používali jen adaptivní tempomat, pravděpodobnost, že se přestanou věnovat řízení, se oproti jízdě bez asistentů snížila. S dostupností Pilot Assistu však pouze adaptivní tempomat používali jen čtyři řidiči z deseti.

Řidiči evoqů, vybavených jen adaptivním tempomatem, vykázali větší pravděpodobnost používání smartphonu za jízdy, když tento tempomat byl zapnutý ve srovnání s jízdou bez něj. Tato tendence se postupem času zvyšovala. Co však nerostlo, byla míra takové manipulace se smartphonem, o níž se ví, že zvyšuje riziko srážky - např. psaní sms.

Tyto systémy spadají nejvýše do úrovně autonomního řízení 2, kdy auto spoléhá na řidiče jakožto na záchrannou síť. Kdykoliv se systémy mohou vypnout a auto člověku předat řízení, pokud si nebude vědět rady - a právě proto musí řidič pořád věnovat svou pozornost silnici.

Nedozvídáme se však poměrně důležitou věc, a sice, jakým způsobem dají ve volvech či evoquech systémy řidiči znát, že se vypínají. Některá auta totiž jen změní barvu ikonky v přístrojovém štítu, což snadno přehlédne i řidič, který sleduje silnici. Jiná bliknou větší částí přístrojového štítu či dokonce světýlky ve volantu, a další cinknou nebo zapískají.

Samozřejmě, pravděpodobnost, že si auto nebude vědět s jízdou rady, je na různých místech různá. Ve městě za špatného počasí je poměrně vysoká, naopak na suché dálnici bez ostrého protisvětla poměrně nízká. Web IIHS se nerozepisuje o tom, v jakých prostředích je pravděpodobnost, že se řidič přestane věnovat řízení, vyšší, a v jakých ne.

Studie nicméně nezmiňuje žádnou nehodu, do které by se dobrovolníci dostali v kterémkoliv typu aut. To může znamenat, že žádná nebyla a že tedy odvrácení pozornosti není tak závažné, jak se studie snaží tvrdit.

Přesto není varování IIHS beze smyslu: „Vyšetřovatelé nehod označili odpoutání pozornosti řidiče za důležitý faktor u smrtelných nehod, v nichž hrály roli jízdní asistenční systémy,” uzavírá Reagan.