Článek
První účastníci přijížděli do kempu pod Pálavou už v průběhu týdne, oficiálně se brány LCW otevřely ve čtvrtek v poledne. Je možné nejen si krasavce prohlédnout, vyměnit si zkušenosti, ale i rozšířit svou sbírku o silniční koráb.
Kupříkladu se tu prodává Chrysler Newport z roku 1961 v pěkném stavu, auto dlouhé 5,75 metru, široké 2,05 metru a poháněné 5,9litrovým osmiválcem, a to za 349 tisíc korun.
Zeleného krasavce vpravo, Chrysler Newport z roku 1961, si můžete rovnou koupit. Stojí jako fabie.
Srazu se poprvé s vlastním vozem rovněž na veteránských značkách zúčastnil i Robert Čech. Ochotně se podělil o praktické zkušenosti, jak se stát majitelem některé z amerických motorových legend.
„Není to zas tak složité. Já jsem si svůj vůz vyhlédl na americkém aukčním portálu. Prodávali ho nějací Mexičané. Auto jsem za určitou částku vydražil a v Česku jsem oslovil firmu, která se dovozem amerických aut zabývá. Objednal jsem si přepravu vozu z Kalifornie do Prahy. Pak to trvalo asi tři čtyři měsíce a můj Ford byl zde. No a teď jsme spolu na našem prvním srazu. Sice se po cestě polámala palivová pumpa, ale to se spraví,“ popsal Čech.
Nechybí ikonické Fordy Thunderbird; červený je z let 1961-1963, bleděmodrý z roku 1957.
Jak dodal, nejdůležitější pro většinu sběratelů či majitelů legendárních amerických značek je, aby vůz měl duši, charakter či jak se říká „koule”.
„A to má každý vůz někde jinde a pro každého majitele je taková duše přece jen jiná,“ doplnil. Jeho mazlíčkem je Ford F-100 z roku 1971. Má originální motor a původní barvu.
Krásná auta i vraky za hubičku
„Původnost a originalita jsou pro mne velmi důležité. Zde je třístupňová automatická převodovka, pětilitrový motor. Jak Čech dál popsal, v USA se dá najít opravdu velké množství veteránů různých značek a roků výroby v ještě dobrém technickém stavu.
Sraz, který patří k největším v Evropě, trvá do neděle.
Vedle toho je v nabídce i téměř nepřeberné množství vozů v hodně špatném stavu. Ty jsou k mání často za cenu téměř symbolickou.
„Ovšem to už si může dovolit dovézt jen ten, který si takové auto dokáže opravdu sám zrenovovat a má k tomu vybavení, díly i znalosti. Pak ho takový veterán stojí v první fázi v podstatě jen cenu za přepravu, což je asi 50 tisíc korun,“ doplnil s tím, že vozy v dobrém stavu se dají v Americe koupit už za pár desítek tisíc korun.
„Já jsem svého Forda koupil jako nepojízdného zhruba za padesát tisíc. Na místě jsem do něj investoval za repasovaný karburátor dvanáct dolarů (cca 272 korun – pozn. ed.) a jel,“ popsal svou první veteránskou anabázi mladý nadšenec a spěchal na pivo. I to ke srazům totiž patří.