Američané vyvíjejí silnice, které dobijí elektromobil

Indukční, tedy bezdrátové, dobíjení baterií u mobilních telefonů i jiných moderních přístrojů není žádnou novinkou, většina velkých výrobců tuto technologii hojně využívá. Ostatně bezdrátové nabíječky dnes můžeme vídat i v automobilech. A právě s technologií na podobné bázi pracuje tým na univerzitě v Cornellu nedaleko New Yorku.

Doktor Khurram Afridi z NASA začal pracovat na vysokofrekvenčním elektrickém poli, které bude moci dobíjet elektromobily přímo za jízdy, což by řidičům umožňovalo větší dojezd a méně čekání na běžných dobíjecích stanicích. Tato myšlenka vznikla v 80. letech minulého století v Kalifornii, ale tehdejší tým využíval drahý hardware a nepokusil se zapojit vysokofrekvenční technologii, na kterou je ovšem Afridi předním světovým odborníkem.

Afridiho tým přišel s technologií, která bude moci skrze silnici dobíjet elektromobily se světlou výškou až 18 centimetrů, což v současné době odpovídá většině vyráběným vozidlům na elektřinu. Vysokofrekvenční signál by byl distribuován k vozidlům skrze desky zapuštěné do vozovky a vzdálené od sebe několik metrů.

Podle posledních údajů je vysokofrekvenční dobíjení schopno dobít elektrický Nissan Leaf za přibližně pět hodin, u vozidel s větší baterií je čas delší. Aby ovšem projekt fungoval, bylo by nutné značně upravit infrastrukturu, podobně jako u budování velkokapacitních dobíjecích stanic. Afridi však přišel s několika nápady, které by vstup technologie na trh umožňovaly a zjednodušovaly.

Jak uvádí jeho tým, dobíjecí desky by mohly být umístěny jen v určitých úsecích a jízdních pruzích, kam by se automobil zařadil a po čase vyjel, načež by byl skrze QR kód na podvozku auta majiteli zaslán účet za dobíjení. Desky by se mohly rovněž objevit na křižovatkách, stopkách či semaforech. Překážkou pak budou samy automobilky, které by musely baterie svých aut připravit na vysokofrekvenční indukční dobíjení.

Pokud by ovšem velcí výrobci přistoupili k zapojení podobné technologie, podle vědců by to umožnilo hned několik výhod. Auta by například nemusela mít tak velké a těžké baterie, pokud by se dala dobít za jízdy. S menšími bateriemi pak jde ruku v ruce nižší váha vozidel a lepší obratnost i jízdní vlastnosti. Mimo jiné by taková vozidla snížila ekologickou zátěž.

Khurram Afridi tvrdí, že pokud by spolupráce s automobilkami vyšla a pomocnou ruku by přidaly i ostatní firmy, technologie by mohla být na běžných silnicích dostupná v horizontu deseti let.