Alfa Romeo slaví 110 let. Její základy položil Francouz

Italská značka Alfa Romeo patří k ikonám nejen tamního, ale i celosvětového autoprůmyslu. Jde to dokonce tak daleko, že podle některých motoristických novinářů - dobře, podle jednoho, britského a velmi kontroverzního - člověk není skutečným fanouškem aut, pokud nikdy Alfu Romeo nevlastnil.

Tato automobilka, která budí vášně na obou stranách spektra, právě dnes slaví 110 let od svého založení. Tehdy v Miláně vznikla firma Anonima Lombarda Fabbrica Automobili, zkráceně A.L.F.A.

Její skutečné základy jsou ale ještě o čtyři roky starší a nestojí za nimi Ital, nýbrž Francouz Alexandre Darracq. Ten původně vyráběl bicykly a auta ve Francii, pak je začal vyvážet a ještě později, v dubnu 1906, si otevřel továrnu v italské Neapoli. Ještě téhož roku však výrobu přesunul do Milána, aby byl blíž Francii.

Prodeje aut pod značkou SAID (Società Anonima Italiana Darracq) mu moc nešly, Darracqova auta byla na italský vkus příliš slabá. Koncem roku 1909 tak jeho firma upadla do likvidace.

Výkonný ředitel firmy, cavaliere Ugo Stella, však získal peníze a firmu restrukturalizoval. Jeho práce byla završena právě registrací nové společnosti A.L.F.A. 24. června 1910.

Ještě v tom roce se objevilo na světě první auto - model 24 HP, který měl pod kapotou čtyřlitrový řadový čtyřválec o výkonu 41 koní. Dokázal dosáhnout rychlosti 100 km/h; na tu dobu to byla výborná čísla.

24 HP se ve verzi „tipo corsa” (česky „závodní typ”) zúčastnilo i šestého ročníku závodu Targa Florio, který se jel v květnu 1911. Onen „závodní typ” měl 45 koní, vážil 870 kg (o 130 kg méně, než standardní 24 HP) a měl dvě náhradní kola a dodatečnou palivovou nádrž. Jeho nejvyšší rychlost byla 110 km/h. Bohužel, ani jeden vůz nedojel do cíle.

První světová válka zastavila produkci aut. V roce 1915 se do vedení firmy dostal Nicola Romeo, neapolský podnikatel, který továrnu přestavěl na výrobnu vojenské techniky. Po válce výroba aut neměla být obnovena, ale v továrně zůstaly díly pro kompletaci 105 aut, takže se v roce 1919 přesto rozběhla.

O rok později se jméno změnilo na Alfa Romeo a objevilo se první auto s tímto názvem - Torpedo 20/30 HP, také zvané 20/30 ES. Nebylo to úplně nové auto, bylo založeno na modelu 20/30 E z roku 1914.

Mělo ale elektrická světla a startér, a také zkrácené šasi. 4,3l řadový čtyřválec dával 67 koní a nejvyšší rychlost byla 130 km/h. Nejzajímavější je však tím, že Enzo Ferrari začal svou závodnickou kariéru právě na tomhle modelu.

Další ohromně úspěšné závodní auto značky byl model 6C. Tazio Nuvolari s ním v dubnu 1930 kuriózně vyhrál v závodě Mille Miglia. Nad ránem, kousek před cílem, ho napadlo vypnout světla, aby neubírala výkon motoru a on tak dohnal aktuálního vedoucího jezdce Achilla Varziho.

Povedlo se - a Nuvolari se tehdy stal prvním pilotem, který dokončil Mille Miglia s průměrnou rychlostí nad 100 km/h, byť jen těsně - hodnota byla 100,45 km/h. Dominanci Alfy 6C dokazuje ale spíš to, že osm aut z prvních jedenácti, která dojela do cíle, byly různé verze 6C.

Automobilce se ale zkraje 30. let nevedlo dobře a v roce 1933 ji musela vláda zachraňovat před bankrotem. Později, v průběhu druhé světové války, se továrna zabývala výrobou leteckých motorů pro stíhačky Macchi C.202 Folgore.

Továrna byla za války poničena a po ní bylo pro automobilku obtížné se dostat do černých čísel. Podobně jako za první světové války ale i tentokrát dostavěla uschované vozy s označením 158.

Značce napomohly úspěchy v nově zrozené třídě závodů - formuli 1. První závod v květnu 1950 na okruhu Silverstone v Británii alfy nejenže vyhrály, ale obsadily všechna tři první místa. A Giuseppe Farina v tom roce získal pohár konstruktérů. V následujícím ročníku opět získala titul Alfa Romeo, tentokrát díky Juanu Manuelu Fangiovi.

V 50. letech Alfa také experimentovala s vozem s motorem vpředu napříč a pohonem přední nápravy; nejprve v roce 1952 v rámci projektu 13-61, později také na konci 50. let s autem, které se mělo jmenovat Tipo 103 a vzhledově mělo připomínat produkční Giulii. Ke spuštění sériové výroby však nikdy nedošlo.

Přesto však tehdy vznikla legenda - řadový čtyřválec Twin Cam, řečený „Bialbero”, který se vyráběl v letech 1954-1994 v objemech od 0,9 do 2,1 litru. Dostal se do ohromného množství modelů od starých Giulie, Giuliety a Spideru po relativně moderní 75, 164 a 155.

Jeho konstruktérem byl Giuseppe Busso, kterého ale z historie Alfy Romeo známe díky jinému motoru - vidlicovém šestiválci, který je pod kapotami posledních jím vybavených aut neomylně poznat šesti leštěnými sacími kanály.

Pro fanoušky moderních Alf Romeo je to něco jako svatý grál - není zas tak vzácný, ale jeho zvuk, charakter a celkový projev je prudce návykový. Magazín EVO o něm v roce 2011 napsal, že to je šestiválec s nejúžasnějším zvukem v historii.

Poprvé se objevil v Alfě 6 s objemem 2,5 litru v 70. letech. Postupně se ale dostal do řady různých modelů v objemech od dvou do 3,2 litru. Vyráběl se až do roku 2005 a v té největší verzi pracoval i v alfách 147 GTA, 156 GTA a GT.

V současné době Alfa Romeo prodává tři modely - hatchback Giulietta, která se vyrábí už od roku 2010 a koncem letošního roku zmizí z nabídky, sedan Giulia a SUV Stelvio.

Giulia a Stelvio spolu sdílejí platformu, nazvanou Giorgio, a znamenají návrat značky k pohonu zadních kol. Starší Giulia je na trhu od roku 2016, Stelvio je o rok mladší. Automobilka ale plánuje uvést na trh produkční verzi konceptu Tonale, představeného na loňském ženevském autosalonu, a údajně i další novinky.