5 starých aut, která zrychlují jako nová elektrická Dacia

Dacia Spring je slibným vozem pro ty, kteří se těší, až budou elektrická auta dostupná za lidové ceny. Téměř jistě bude v Česku začínat pod půlmilionem korun, když ve Francii ji pořídíte v přepočtu od 481 tisíc bez tamní masivní dotace na auto s nulovými přímými emisemi CO2.

Jenže ve jménu elektrické mobility za málo peněz udělala Dacia při vývoji springu snad každý kompromis, který mohla. Odhlédněme nyní od faktu, že je to ve skutečnosti čínský Renault City K-ZE; to nemusí ničemu vadit. Horší to už bude s technickými parametry.

Spring má elektromotor o 45 koních a 125 newtonmetrech, s nímž podle oficiálních údajů zrychlí na 100 km/h za 19,1 sekundy. To není překlep, opravdu více než devatenáct sekund, a to navzdory tomu, že elektromobily by měly díky točivému momentu dostupnému od nulových otáček zrychlovat velmi svižně.

Ten točivý moment ale s růstem otáček elektromotoru rapidně klesá kvůli tzv. zpětnému elektromotorickému napětí, takže i těm nejsilnějším elektromobilům s jednostupňovými převodovkami, které jsou až na výjimky používané ve všech takových autech, postupně dochází dech. A když toho točivého momentu máte už na začátku jen 125 Nm...

Zkrátka, takhle pomalé nové auto na českém trhu nebylo vážně dlouho. I nejpomalejší Škoda Favorit ve verzi 781.135 B, tedy s jednobodovým vstřikováním, katalyzátorem a výkonem 54 koní, na stovku zrychlil za 17 sekund.

A to není všechno. Tady je dalších pět aut, která jsou vážně stará, ale přesto zrychlením jsou zhruba na roveň novému springu.

Nejznámější a nejprodávanější verze škodovky typu 742, která byla ve výrobě v letech 1976-1990, zvládne stovku za 18 sekund.

Upravená verze „žigulíku” VAZ-2101 byla ve výrobě v letech 1974-1981 a tou hlavní změnou byla instalace silnějšího motoru o objemu 1,3 litru. Zrychlení na stovku tedy poskočilo z 22 sekund VAZu-2101 na bryskních osmnáct.

Další auto sovětské produkce, tentokrát však nikoliv licenčně vyráběný „západní” model, bylo ve výrobě v letech 1967-1976. Mělo relativně objemný motor – patnáctistovku. Přesto jeho zrychlení na stovku bylo 18,8 sekundy.

Volkswagen Typ 1, lidově řečený „Brouk”, existoval za dobu svého mnoho desetiletí trvajícího života v řadě verzí, které se výkonem dost podstatně lišily.

Verze 1303 S z let 1970-1975, tedy z období končící výroby vozu v Německu, měla 50 koní a zvládla stovku za 20 sekund.

Jak se tu dostalo americké auto, navíc s evropskou optikou obřím 5,7l osmiválcem? Jednoduše – osmiválec LF9, vyráběný v letech 1978-1985, byl vznětový a nabízel nejprve 120, později po úpravách směrem ke snížení emisí 105 koní.

Se slabší verzí cutlassu supreme trvalo zrychlení na „americkou stovku” 60 mph (97 km/h) 18 sekund. Tedy, pokud tak dlouho motor vydržel běžet, protože kromě zoufale nízkého výkonu je tahle vznětová V8 taky proslulá svou nespolehlivostí.