Sudetský tulák. Stovky domů padaly, děsivé záběry zániku města Most

Za komunistů se likvidací Mostu doslova chlubili, tvrdili, že „lidé žijí ve zbrusu novém, moderním a vzdušném městě.“ Byl to od nich krutý vtip - místní vědí, že ve „vzdušném“ kraji se celá sedmdesátá a osmdesátá léta velmi špatně dýchalo. Lidé se hlavně na podzim dusili a děti byly nemocnější než jinde. A paneláky moc krásy nepřinesly.

Most patří k našim nejstarším městům. Poprvé zmiňuje jeho existenci Kosmova Kronika česká v roce 1040. Koncem 12. století místo osídloval rod Hrabišiců, který měl vliv i u královského dvora. Nad osadou s tržištěm vznikl na místě původní tvrze na Hněvíně hrad.

V polovině 13. století už Most získal status královského město a roku 1273 získal privilegia Přemysla II., což bylo např. právo věznit dlužníky nebo právo mílové. V Mostě se také pěstovalo víno, sám Karel IV. mu roku 1374 dal viniční právo. Husité na Most, který se hlásil ke katolíkům, útočili marně. Horší byl požár roku 1515, zřejmě nejhorší v dějinách města, který poničil i gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1253–1257. O rekonstrukci kostela se postaral Jakub Heilmann ze Schweinfurtu.

Třicetiletá válka Most poničila, stejně jako další města v celých Čechách. Řádili tam Švédové, Sasové i císařské vojsko. Švédové plenili město po léta a snažili se dobýt hrad Hněvín, proto měšťané po válce hrad raději zbourali.

V 19. století se město zbavilo zastaralých hradeb a začalo se těžit uhlí. Tehdy ještě nikdo z měšťanů netušil, jak strašnou zkázu jim tento „poklad“ přinese. Když se pak v druhé polovině století rozjely první vlaky z Ústí nad Labem přes Chomutov, Kadaň a Karlovy Vary, mostecké uhlí se dalo lépe prodávat a odstartovalo hospodářský rozvoj i příliv nových lidí.

Po válce komunistická vláda rozhodla o likvidaci celého historického města a v roce 1982 dílo zkázy úspěšně dokonala. Záchranu a přesun jediného kostela pak mohutně propagandisticky využila.