Bradáčová: Debaty o platech soudců jsou nešťastné

Vláda schvaluje konsolidační balíček, který se dotkne platů soudců a státních zástupců, jejich opětovného zmrazení. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž už naznačil, že lze tentokrát kromě soudců očekávat i žaloby ze strany státních zástupců. Jak to vidíte?

Já osobně žalobu podávat nebudu, ale nemohu vyloučit, že někteří kolegové takový krok učiní. Mohu za naprostou většinu státních zástupců říct, že princip solidarity jim není cizí a že v tíživé ekonomické situaci restrikce chápou. Ale za mimořádně nešťastné považujeme, že se opakovaně každoročně vedou debaty o platech soudců a státních zástupců.

Plat soudců a od něj se odvozující plat státních zástupců je nastaven tak, aby v návaznosti na ekonomickou situaci státu buď automaticky klesl, nebo rostl. Takový systém byl takto nastaven proto, aby se každoročně nedebatovalo o platech. Protože pak se z toho opakovaně stává politikum, což je na celé té situaci velmi nešťastné. Každý rok jsme ujišťováni, že je to naposledy, aby se to v dalším roce opakovalo naprosto stejně. A tady by se jednou měla udělat čára.

Právě to je naprosto v rozporu s myšlenkou předvídatelného, pevného nastavení u těchto dvou profesí, kdy plat je jeden z principů, který zajišťuje nestrannost soudců a státních zástupců.

Pokud tedy přijdou restrikce napříč veřejnou správou, tak je státní zástupci chápou, ale druhá věc je to každoroční vyjednávání. Předpokládám tedy, že z podnětu především soudců se bude opětovně Ústavní soud platy zabývat.

Hovoří se o tom, že byste mohla být nástupkyní Igora Stříže na pozici nejvyšší státní zástupkyně. Šla byste do toho?

Myslím, že je to předčasná otázka. Současný pan nejvyšší je ve své funkci a skutečně nechci nějak předjímat, co bude. Takže nechme to jako otevřenou otázku.

Není to ale vyloučené, že tato možnost jednou přijde?

V lidském životě není vyloučeno téměř nic, ale teď je ve své funkci nejvyšší státní zástupce Igor Stříž.

Kabinet v minulých týdnech schválil finální verzi novely zákona o státním zastupitelství. Co na ni říkáte?

Nejdříve je potřeba uvést na pravou míru, že ve veřejném prostoru se často mluví o novém zákonu, ale ve skutečnosti se jedná především o technickou novelu, která zásadním způsobem nijak nemění pojetí, působnost a systémové vztahy uvnitř státního zastupitelství. V podstatě s výjimkou nového nastavení procedury odvolávání nejvyššího státního zástupce a výběru vedoucích státních zástupců a případně jejich odvolávání cestou kárného řízení se skutečně jedná o novelu ryze technicistní.

Mám k ní dvě připomínky. Moje osobní a zásadní se vztahuje k proceduře odvolávání nejvyššího státního zástupce, kterého by do budoucna mohla odvolat jednak vláda, jednak by také mohl být odvolán na návrh ministra spravedlnosti v kárném řízení. Obě tyto procedury se vztahují k týmž důvodům a zákon tento střet neřeší. Podle mě je tedy potřeba tento střet vyřešit.

Pokud by navrhovaná úprava nedoznala změny, a já ten problém přisuzuji spíše legislativní chybě, tak by mohlo dojít k velmi komplikovaným situacím a myslím si, že by to mohlo narušit důvěru v transparentnost postupu při odvolávání nejvyššího státního zástupce.

Co je druhá připomínka?

Tou je délka mandátu pro nejvyššího státního zástupce, která i po různých změnách zůstala sedm let, tedy stejně dlouhá jako v případě ostatních vedoucích státních zástupců. Tady si myslím, že v případě, kdy všichni ostatní vedoucí státní zástupci mohou mandát opakovat, tak ten nejvyšší by stejně jako předsedové soudů by měl mít mandát jeden, neopakovatelný, ale delší než ostatní. Pro mě je adekvátní desetiletý mandát. A věřím, že tato otázka může být při jednání v poslaneckých výborech, především v ústavně-právním, ještě otázkou otevřenou.

Je šance současný návrh ještě změnit? Budete se i vy o to nějakým způsobem snažit?

Budu se snažit vysvětlovat, jaké peripetie by to mohlo přinést v případě střetu obou postupů při odvolávání nejvyššího státního zástupce. Obdobně ostatně argumentovala i Legislativní rada vlády, že to řešení není legislativně čisté a správné.

Někde už jste uvedla, že návrh je nesystémový a nekoncepční.

To je právě to, na co narážím, že jde jen o technicistní novelu. Pokud bychom mluvili o nějaké podstatnější změně a novém zákonu o státním zastupitelství, tak bych očekávala, že se bude věnovat i změně vzájemných hie­rarchických vztahů v sou­stavě státního zastupitelství, že znovu otevřeme i otázku třístupňové soustavy proti současné, čtyřstupňové. Měli bychom tedy na veřejnost deklarovat myšlenku, že to není nový zákon o státním zastupitelství a nic se nemění na jeho dosavadním fungování.

Všechny dřívější snahy některých ministrů o velké změny v rámci tohoto zákona neprošly politicky a ani v této chvíli nevidíme žádný prostor, aby tomu tak bylo.

Předminulý týden jste podle mých informací jednala s ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. Řešili jste i tento zákon?

Projednávali jsme spolu právě tu konečnou verzi a případné možnosti změn, které by ještě mohly v tom aktuálním znění přijít v Poslanecké sněmovně.

Věděla jste dopředu o tom, že předčasně skončí váš kolega a před deseti lety i podřízený, nynější vrchní státní zástupce v Olomouci Radim Daňhel?

Tuto informaci jsem měla jen několik dnů předtím, než se pan Daňhel rozhodl svou rezignaci podat. Považoval za vhodné mě s tím seznámit. Jak ho znám jako člověka přemýšlivého, odpovědného, zásadového, tak už z toho, když mě s tou informací seznámil, jsem pochopila, že je jeho rozhodnutí konečné a neměnné. Vnímám to rozhodnutí jako nikoli slabost, jak bylo někde komentováno, ale jako realistické zhodnocení možností, které měl.

A jak ho znám právě z jeho předchozího působení u Vrchního státního zastupitelství v Praze, tak nemám žádný důvod pochybovat nebo spekulovat o motivech rezignace. Je to jeho osobní rozhodnutí.

Daňhel viděl jako velký problém to, že jeho úřad a podřízení nebyli na rozdíl od toho vašeho pod jednou střechou a chyběla tedy přímá komunikace, především s brněnskou a ostravskou pobočkou Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Mělo by se s tím něco dělat?

Pobočky Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jsou odrazem doby, kdy vznikly. Specializovaná pracoviště pro vyšetřování závažné hospodářské a finanční kriminality vznikla v 90.letech a bylo tehdy i velmi obtížné přesvědčit státní zástupce, kteří se na tento druh trestné činnosti specializovali, aby převzali to břímě na sebe a začali ho koncentrovaně u vrchních státních zastupitelství vyšetřovat.

Řekněme, že vznik poboček byla i určitá úlitba tomu, aby se podařilo ta místa obsadit. A jedním z dalších argumentů bylo i to, že se přiblíží více krajským soudům, které následně o těch závažných kauzách rozhodují.

Jsem ráda, že při Vrchním státním zastupitelství v Praze nikdy takové pobočky nevznikly. Pro mě existence jednoho specializovaného pracoviště má jednoznačně jen výhody. Je to kooperace, přenášení poznatků, sdílení zkušeností a především operativní řízení. Dost dobře si neumím představit, jak bychom v případě, že by státní zástupci odboru závažné hospodářské a finanční kriminality seděli na dalších dvou třech místech, tento odbor efektivně řídili.

To byl jeden z argumentů, proč Daňhel podle svých slov končí ve funkci.

Ano, tak. Rovněž si myslím, že nový vrchní státní zástupce bude s vysokou pravděpodobností s tématem poboček znovu konfrontován a bude je muset znovu hodnotit.

Jaký byl loňský rok z pohledu Vrchního státního zastupitelství v Praze?

Soudům se loni podařilo ukončit pravomocnými odsuzujícími rozhodnutími 55 věcí, které naše zastupitelství žalovalo. To je za několik let nejvyšší číslo. Byla to široká škála věcí, například dvě z nich byly obžalovány už kolem roku 2000. Pak tam byly naopak i případy, které jsme zažalovali i v roce 2022, například ve věcech teroristických trestných činů.

Kolik věcí skončilo naopak zproštěním obžaloby?

Byly to čtyři kauzy, z nichž ve třech podal nejvyšší státní zástupce dovolání. U dvou těchto věcí je to skutečně problematické a projevil se tam ping-pong mezi nalézacím a odvolacím soudem, kdy ten odvolací třikrát i čtyřikrát vracel zprošťující rozhodnutí soudu nalézacímu. Došlo dokonce i ke změně senátu, kterou však označil Ústavní soud za neústavní krok.

Nakonec tedy odvolací soud dvakrát podlehl a s konstatováním, že i přesto, že se domnívá, že ve věci došlo ke spáchání trestného činu, tak nemá jak přimět nalézací soud k jinému rozhodnutí. Tudíž potvrdil zprošťující rozsudek. V obou těchto věcech podal nejvyšší státní zástupce dovolání, ale je potřeba v tomto směru případně změna právní úpravy.

O jaké dvě kauzy šlo?

První se týká Exportní garanční a pojišťovací společnosti a jejích dvou bývalých vrcholných manažerů obžalovaných v souvislosti s financováním projektu výstavby cementárny ve Vietnamu, kde podle policie měla být způsobena škoda ve výši asi 871 milionů korun.

Ve druhé jde o případ Českomoravské záruční a rozvojové banky, kde byli obžalováni tři úředníci ministerstva průmyslu a obchodu v souvislosti s dohodou mezi ministerstvem a touto bankou o vytvoření záručního fondu v rámci Operačního programu Podnikání a inovace 2007–2013. Svým jednáním podle kriminalistů způsobili škodu zhruba 4,5 miliardy korun.

V jakém smyslu je třeba změna právní úpravy?

Už ji obsahuje nový návrh trestního řádu. Spočívá v tom, že i odvolací senát by po opakovaném vrácení věci mohl případně rozhodnout o vině sám a opravným prostředkem by byla možnost podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Tím by se zabránilo tomuto neustálému vracení věcí.

To by ale znamenalo průlom v trestních kauzách, protože dosud odvolací soud nemůže sám rozhodnout o vině a trestu, když ten prvoinstanční kauzu původně zprostil.

Ano, je to dost zásadní změna. Tato debata už se vedla na půdě rekodifikační komise a toto řešení, že by odvolací soud mohl nápravu zjednat sám, tam nakonec zvítězilo.

Je i na základě výše zmíněných případů absurdní, aby se odvolací soud složený ze tří soudců profesionálů domníval, že byl spáchán trestný čin, a neměl přitom možnost, jak přimět nalézací soud, kde je soudcem pouze předseda senátu, aby takto rozhodl.

Jak vnímáte výsledek kauzy Bereta, týkající se korupce a vynášení informací z trestních řízení, kterou jste vy sama žalovala?

Mohu vyslovit samozřejmě jenom spokojenost, protože Okresní soud Praha-východ uznal, v dubnu zatím nepravomocně, vinu v plném rozsahu, zcela v souladu s popisem skutků tak, jak jsem je uvedla v obžalobě. Takže ano, jsem s tímto verdiktem spokojena.

Kolik případů loni vaše zastupitelství vůbec poslalo k soudu?

Loni jsme podali 27 obžalob na 120 osob a uzavřeli jsme čtyři dohody o vině a trestu. Většina těchto věcí se dotýká veřejných zakázek, další částí jsou teroristické trestné činy a v neposlední řadě daňové trestné činy. Proti devadesátým letům a období kolem roku 2000 se však podstatně snížil počet daňových kauz, kdy zafungovala některá opatření ze strany finanční správy. Zdá se, že se daří zachytávat daňové úniky.

Pod vás spadá i šest krajských státních zastupitelství v Čechách. Jak byste zhodnotila jejich práci za loňský rok?

Znovu se ukazuje, že efektivita práce státních zástupců je velmi vysoká a za posledních deset let se procento zproštěných věcí pohybuje pod pěti procenty ze všech žalovaných případů. Loni to bylo konkrétně 4,3 procenta, přičemž ročně se pohybujeme kolem 70 tisíc osob postavených před soud.

Čím se ale v poslední době intenzivně spolu s krajskými státními zástupci zabývám, je struktura trestné činnosti. Z toho celkového čísla je 21 procent krádeží, pak následuje se 17 procenty maření výkonu úředního rozhodnutí a 16 procent je trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky a následně zanedbání povinné výživy. Až v tom zbytku jsou další trestné činy včetně těch typově velmi závažných.

Když se podíváte na tato čísla, tak převážnou většinu tvoří méně závažné trestné činy a právě recidiva u těchto jmenovaných trestných činů plní věznice. Otázku trestání jsem teď s krajskými státními zástupci otevřela a budeme se jí velmi intenzivně zabývat, především k recidivě trestného činu krádeže. A to tak, aby se nestávalo, že kvůli opakovaným, nesprávně uloženým podmíněným trestům je potom pachatel bagatelních krádeží ve výkonu trestu tři roky a déle, tedy stejnou dobu jako pachatelé závažných trestných činů. To považuji za nespravedlivé.

Budeme tedy muset zpět přemýšlet i o krátkodobých nepodmíněných trestech. Na stole leží změna trestního zákoníku s tím, že by se zrušily spodní hranice právě u krádeží a podvodů recidivistů, které ne­umožňují soudům ukládat nízké nepodmíněné tresty.

Čím se vaši státní zástupci museli loni zabývat víc než v předchozích letech?

Struktura trestné činnosti se mění a například u kybernetické kriminality vzrostl počet trestných činů o sto procent. Stejně tak narostl počet trestných činů domácího násilí, což je také otázka k zamyšlení.

Nesouvisí nárůst obou těchto věcí s pandemií covidu, kdy byli lidé víc doma, zavření? Tedy že se trestná činnost přesunula z ulic k počítačům a stejně tak tato pandemie způsobila víc násilí v domácnostech.

Může to s tím souviset a být jeden z faktorů, ale to bych více připisovala vyššímu podílu domácího násilí než u kyberkriminality. Obecně bez ohledu na covidovou krizi se naše životy stále více přesouvají do kyberprostoru. A očekávám, že každým rokem bude ten nárůst o sto procent.

Bude k této problematice potřeba mít na ni specializaci, a to jak u policistů, tak státních zástupců. Už proto vznikl nový policejní útvar, Národní centrála proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě, ale ještě se nepodařilo dotáhnout tuto věc na státním zastupitelství. Právě teď je v připomínkovém řízení změna vyhlášky jednacího řádu, která by tuto specializaci měla přenést na vrchní státní zastupitelství. I to je pro mě nová výzva, kdy hledám státní zástupce, kteří by se touto problematikou do budoucna zabývali.

Mladou generaci by to mohlo bavit, ne?

Je to tak. Jsou to státní zástupci té nejmladší věkové kategorie, tedy kolem třiceti let. Mám už zájemce i představu, kdo by to mohl dělat, ale čekám na přijetí zmíněné ministerské vyhlášky.