Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Kobra bez jedu se snaží kousat z posledního

Prezident republiky Miloš Zeman poskytl Radiožurnálu rozhovor, v němž se pokusil o bilanci svého působení v politice. V nejedné zemi světa by to byl slavnostní okamžik, kdy všemi obyvateli nebo alespoň jejich většinou vážený člověk sumíruje činnost, jež byla pro lidi, kteří v tomto státě žijí, užitečná a kterou si vysloužil čestné místo v národních dějinách. To by ale musela být jiná země a především jiný prezident.

Článek

Když jsem poslouchal tento rozhovor, promítaly se před mým vnitřním zrakem záběry z dubna 2002 v Miami. Zeman v roli předsedy české vlády tady ukončoval návštěvu Spojených států, během níž si také na chvíli odskočil do Mexika. Jelikož to byl závěr cesty, dovolil si sobě vlastní uvolnění, které si odpíral během předchozích štací. Na setkání české vládní delegace se zástupci nejvlivnějších místních komunit přišel pozdě a odešel z něj předčasně. Přesto během krátkého zasažení do děje stačil slovně píchnout jak do zástupce podnikatelů, tak do zástupkyně kubánských emigrantů.

Vyběhl jsem do foyeru pár vteřin před ním, takže jsem dobře viděl a slyšel, jak po odchodu ze sálu nahlas pronesl: „Tak! Koho jsem ještě dnes nestihl urazit?!“

Stejná emoce prostupovala rozhovorem pro Radiožurnál. Ale léta běží, vážení, takže to byl výkon jako z estrády v domově důchodců. Nejbližším terčem pro urážky byl redaktor, který vedl rozhovor. Jenže ten starého hrubiána elegantně usadil. Pak se zloba, závist, zášť přelila bez jakéhokoli důvodu na posluchače pořadu, což byl evidentní nesmysl, protože ti na místě přítomni nebyli, nijak nereagovali a v podstatě v tu chvíli byli jen imaginární. Ale slaboch a celoživotní alibista vždy vyhledává ty, kteří mu nedokážou oplatit stejnou mincí.

Zeman připomínal starou Bílou kobru z Mauglího, která byla kdysi hrozivá, ale teď je jenom pro smích, protože dávno ztratila svůj jed. Tato politická postava ale smích nevyvolává. Po komunistických prezidentech, kteří měli všechny předpoklady, aby úřad hlavy státu zdiskreditovali v největší možné míře, nakonec nezůstala v tomto smyslu taková spoušť jako po Zemanovi.

Teď se ví, že v čele státu může stát osoba, která lže, vykrucuje se ze svých přestupků jako malý kluk, vyzývá k likvidaci ústavních činitelů pomocí kalašnikova (případ Sobotka), diktátora nepřátelské mocnosti nabádá k likvidaci novinářů, rozdává státní vyznamenání kumpánům a amnestuje vraha. Těch činů bylo více, všechny se mi sem nevejdou.

Římský císař Vespasián, který zdanil veřejné záchodky, zůstal v dějinách kvůli větě Peníze nesmrdí. Pokud si někdo po letech vzpomene na Zemana, pak v souvislosti s tím, že jemu nesmrděla moc.

Zeman podpořil pomoc Ukrajině. Vztah k Putinovi byl omyl, připouští

Domácí
Související témata:

Výběr článků

Načítám